Jak dílo vycházelo po jednotlivých separátních sešitech a teprve následně bylo opatřeno vazbou, opakuje se titulní oznámení několikrát i uvnitř foliantu. Na tento zasutý antikvární svazek ze své knihovny jsem si vzpomněl, když teď průběžně rediguji texty našich historiků do přílohy Literárních novin České osmičky, jimiž se ohlížíme za stoletím obnovené české státnosti.
Francouzský slavista zakončil v prvních letech dvacátého století, dávno před první světovou válkou, svůj monumentální spis o prakticky čtyřech stoletích českých dějin následujícími větami. „Žáci Komenského dovedou, bude-li toho třeba, stát se opět bojovníky Žižkovými. V tomto zápase nejtěžším budou s nimi všichni, kdo se nechtějí sklonit před hrubou silou a kdo se domáhají pro národy práva rozhodovat o sobě samých. Pro tuto svobodu lidskou Hus zahynul na hranici, bratří Jednoty zakusili zármutek vyhnanství, Dobrovský, Jungmann a Palacký pracovali, zápasili a strádali. K zachování slavného dědictví, jež jim odkázali jejich hrdinové a mučedníci, Čechové jsou hotovi, nadejde-li chvíle osudná, k nejkrajnějším obětem. Vítězové nebo přemožení, zůstaví světu vznešený příklad a budou věřiteli lidstva."
Muži, jenž měl o Češích tak vysoké mínění a osvědčil jim tak neochvějné přátelství, byl vztyčen roku 1928 na pražském Malostranském náměstí pomník. Nacistický zábor přežil jen pár měsíců. Toto ideové poselství obnovené státnosti zmizelo stejně jako před ním na téměř stejném místě pomník maršála Radeckého, ve kterém republika odmítla poražené rakušáctví. Souboj těchto pomníků však neskončil a trvá dodnes. České historické různočtení osvědčuje pevný kořínek.
Maršálovi příznivci pokračují ve svých snahách o vojevůdcovu rehabilitaci a obnovení štátue. O Francouze se nikdo moc nestará, ačkoli... Ve Věstníku Klubu Za starou Prahu 2/2002 lze najít toto: „V současné době uvažuje městská část Prahy 1 o znovuzřízení pomníku Ernesta Denise, který byl odhalen na dolním Malostranském náměstí k desátému výročí vzniku samostatného státu. Ernest Denis... za války zprostředkoval prof. Masarykovi a Benešovi přímý kontakt s francouzským premiérem a prezidentem a účinně podporoval jejich úsilí o uznání naší svébytnosti." Příznivci staré Prahy uznávají, že socha nebyla na malém podstavci šťastně situována a že by jí slušela volnější plocha například na Klárově. Od této úvahy uplynulo šestnáct let a travnatou klárovskou plochu obsadily svémocně jiné pomníky, a jak se zdá, profesor ze Sorbonny se proti vojákům stěží prosadí. Od roku 2003 se patrně navždy musí spokojit s bustou na domě na Malé Straně.
Nebývá pravidlem, aby se příslušník velkého národa tak vehementně bral za práva národa malého a prokázal mu tak mnohé služby, aniž by k tomu měl zjevné zištné důvody, jako jsme toho svědky v případě Denisově. I my dnes jsme mu zavázáni díkem, který ovšem není kam doručit. Tak si aspoň vzpomeňme.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
