Tento vzletný popis morové rány velšského básníka Ieunana Gethina mi táhl hlavou, když jsem v pátek o polednách klopýtal přes nářadí řemeslníků Valdštejnskou jízdárnou v Praze a naslouchal působivému komentáři Jiřího Fajta. Generální ředitel Národní galerie je hlavním kurátorem výstavy k sedmistému výročí narození Karla IV. a velmi si zakládá na tom, že se podařilo shromáždit z mnoha zemí exponáty, jež v našich krajích ještě nikdo neviděl. Plastičtěji než Fajt by krachy florentských bank, hospodářský vzestup Norimberka a rozvoj tkalcovství v italské Lucce nepopsal ani očitý svědek.
Když máme Karla IV. za Čecha, neuvědomujeme si, že to byl hlavně Evropan a že psal dějiny kontinentu v příšerném čtrnáctém století a že se tyto dějiny velmi často psaly krví za řevu z židovských pogromů a uprostřed chroptění umírajících ve snad největší epidemii moru. Britský historik Norman Davies označil časový úsek mezi lety 1250 až 1493 jako křesťanstvo v krizi, jejímž jedním z mnoha příznaků bylo i avignonské zajetí papežů, jež pokrývá prakticky celý Karlův život. České dějepravectví se však jen neochotně vystavuje vichrům za našimi pohraničními horami, a proto zde panuje spíše idylická představa zlatého věku, jemuž se Čechy a Morava za Karla těšily. Tak například Jiří Šotola ve svém románu Svatý na mostě pokládá Karlovu smrt za tragickou tečku za arkadickým obdobím věd a umění. Jaképak asi bývaly Karlovy noci na Karlštejně ve skutečnosti?
Co po nás zbude po sedmi staletích
„Pandemie, která vypukla ve Střední Asii, se šířila hrozivou rychlostí. Mor původně postupoval směrem na východ..., ale už v létě roku 1346 se dostal i do Evropy. Nejprve se objevil na Krymu (podotýkám, že nejde o žádnou paralelu se současnými politickými ději – pozn. PB) v janovské kolonii Caffa..., kterou tehdy obléhali Tataři. Ti ve snaze zlomit odpor města vystřelovali pomocí katapultů své mrtvé přes hradby, čímž nakonec obránce donutili nalodit se do galér a odplout do bezpečí. V říjnu 1347 už epidemie dosáhla sicilské Messiny a v lednu 1348 zavlekla jedna z caffských galér nákazu do Janova..." Atd. až do Paříže a na druhou stranu Kanálu, následovala Skandinávie, Balt a Rusko. Představte si, že tahle vlna se Čechám vyhnula. A pokud jste stále ještě v pokušení hledat v tom jinotaje, tak vás uklidním. O deset let později přišla druhá vlna a ta už nešetřila ani Čechy. Střízlivé odhady tvrdí, že umřel každý třetí člověk v Evropě. Černá smrt.
Ve Valdštejnské jízdárně vás nečeká expozice plná vnějších efektů. Doporučuji však, pokud si nedopřejete komentovanou prohlídku, vyhradit si hodně času, nepospíchat a pečlivě číst, co se tam ke čtení předkládá. Pozorně se dívat a položit si otázku, co po nás zbude po sedmi staletích.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
