Profesora jmenuje prezident republiky na návrh vědecké rady vysoké školy podaný prostřednictvím ministra školství. Kompetence hlavy státu je v tomto procesu spíše formální. Podpisem pod jmenovací dekret by měla stvrdit, že byly splněny všechny náležitosti, které přesně popisuje zákon o vysokých školách.
Foto:
Hans Štembera
Popisek: Prezident Miloš Zeman
reklama
V případě Martina Putny není známo, že by k takovýmto pochybením došlo. Miloš Zeman tudíž nemá důvod, proč by ho neměl slavnostně jmenovat profesorem. Kdyby zákonem dané překážky existovaly, potom by je měl veřejně sdělit, případně o nich informovat alespoň ministra školství, nebo příslušnou vysokou školu, na které se Putna o profesuru ucházel. Miloš Zeman to neučinil. Z jeho slov se dá vyčíst, že spíše půjde o důvody směřující k Putnově osobnosti.
Pokud se to v následujících dnech potvrdí, bude to výraz prezidentovy svévole. Čelit jí lze soudní žalobou. Jejím prostřednictví by mohl Putna docílit svého jmenování, případně alespoň uvedení zákonných důvodů, proč hlava státu podpis pod jmenovací dekret nepřipojila. Může jít sice o zdlouhavý proces, přesto by ho měl Putna podstoupit. Už jen kvůli tomu, aby existoval pravomocný verdikt, který by roli prezidenta v této záležitosti jasně vymezil. Zemanův přístup totiž naprosto vybočuje ze zavedené praxe a jen těžko hledá oporu v zákonech.
Vzhledem ke snaze přímo zvoleného prezidenta přivlastnit si reálně větší moc, než je mu formálně přidělena, je to prakticky jedna z mála možností, jak jeho aktivitě čelit. Další by mohla být změna zákona o vysokých školách. Buďto by příslušná pasáž byla přeformulována tak, aby role prezidenta v procesu jmenování profesorů byla jednoznačně podřízena rozhodnutí akademické obce. Nebo v krajním případě by hlava státu mohla být z této záležitosti úplně vytěsněna. Vzhledem k tomu, že nejde o ústavní zákon, mohla by se podpora pro změnu hledat snáze, než když se v obou parlamentních komorách musí zformovat ústavní většina.
Pochopitelně zákony by neměly být měněny kvůli konkrétním osobám. V tomto případě by však mohlo jí o korekci pravomocí přímo voleného prezidenta, který může podléhat pokušení, že je jakýmsi monarchou, který může rozhodovat o osudech svých poddaných bez jejich patřičné znalosti a v rozporu se stanoviskem odborné veřejnosti.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumentyPublikováno se souhlasem vydavatele
Sama zde píšete toto: ,, V roce 2017 byl obvyklý věk dožití ve zdraví u mužů 61 let a u žen 62 let.“ Jak ale tedy vysvětlíte, že vy prosazujete odchod do důchodu déle, a to třeba i o 5 a více let?
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
