A právě o poměr dobra a zla jde v každé komunitě, v každé společnosti. Dobro respektuje obecně sdílené normy (i ty nepsané), hodnoty a zásady, dbá na dobré mravy a veřejný zájem. Kdežto zlo koná právě naopak, upřednostňuje brutální sobecký zájem jedinců a skupin nad zájmy většinové společnosti.

 

 Budiž pochválena země, v níž je její správa v rukou dobrých lidí, kteří slouží dobré věci a budiž zatracena ta, v níž mají správu země pod kontrolou špatní lidé, kteří slouží špatné věci, i když se při tom zaštiťují vznešenými pojmy svoboda, demokracie, národ, tradice, spravedlnost atd. Vědí, že musí vyhrávat, aby přežili v pozicích a udrželi si tak moc, vliv a kontrolu nad vším. Vědí, že vítěz píše dějiny a kolíkuje hřiště současnosti i budoucnosti. Dobří lidé by se měli spojit, neboť ti špatní se proti nim spolčili již dávno. A často k tomu používají stále účinný marketingový fígl s tzv. menším zlem.

 

 Dobrý ale neznamená pouze slušný a mravný. Je to také kompetentní profesionál, odvážný i trpělivý a pokorný zároveň. Špatný (zlý) je směsicí nemravnosti a nekompetentnosti.

 

 Ostatně, bohužel platí i to, že má každý národ takovou vládu, jakou si zaslouží. Ona totiž i nevědomost, pasivita a lhostejnost je forma spoluviny. Doplnění osob a obsazení (těch i oněch) ponechávám na laskavém čtenáři.