Poslední čísla z konce února říkají, že počet nezaměstnaných bude nejnižší od počátku krize roku 2008, zřejmě významně nižší než půl milionu.
Pozorovat, jak se postupně zlepšuje situace v jednotlivých okresech, musí zlepšit náladu i lidem, kteří v nich nežijí. Ve značné části republiky je práce tolik, že dobrou šanci něco najít, má prakticky každý. Důvody zlepšení jsou dva.
Vznikají nové podniky, které obvykle angažují deset nebo dvacet zaměstnanců, a s tím souvisí vzestup živností, vedle toho úřady práce nabízejí podporovaná místa ve větší míře než dřív.
Stále platí, že v žádném okrese není méně nezaměstnaných než před krizí, ale v některých okresech už rozdíly nejsou velké. Pozoruhodný je i fakt, že se uzavírají nůžky mezi nejchudšími a nejbohatšími okresy, nejvíc se tedy zlepšuje situace tam, kde lidé potřebují nejvíc pomoci.
Přesto je třeba přiznat, že úplně dobré všechno není. Pokud se zavírají nůžky mezi chudými a bohatými, pak je přece zřejmé, že bohatí na tom mohou být hůře.
Také existují okresy, kde je situace i nadále mnohem horší než byla před krizí. Jinými slovy, Česká republika vyšla z ekonomické krize do značné míry poničená a nelze vyloučit, že se mnohé jizvy nepodaří už nikdy úplně zacelit.
Současná situace tedy skrývá určitá rizika, konkrétně jde o situaci ve velkých městech. Byli jsme zvyklí, že největší nezaměstnanost trápí odlehlý venkov typu Jeseníku a Znojma, anebo ghetta těžkého průmyslu, jakými jsou Most nebo Karviná. Dnes už to platí jen v omezené míře.
V Karviné a Mostě, kde byla nezaměstnanost vysoká už před krizí, nezaměstnaných příliš nepřibylo, často jen o pár set. Existují však velká města, kde byla před krizí minimální nebo malá nezaměstnanost, ta však vyrostla na dvojnásobek, platí to třeba pro Prahu a Brno.
Výrazně se situace zhoršila i ve velkých městech, kde už dříve měli problémy, třeba v Ostravě a Ústí. Existují výjimky typu Pardubic, přesto je jasné, že velká města mají nějaký problém a že by se s ním mělo něco dělat.
Otázka, na kterou zatím není jasná odpověď, zní: proč přibývá chudých lidí bez práce v metropolích. Nabízí se ovšem dílčí vysvětlení, že se právě v nich nejlépe etabluje kultura chudoby. Není pochyb, že během krize si část populace zvykla na relativně vysoké sociální dávky.
Lépe se tento nešvar skrývá ve městech, navíc zde mohou bez kontroly vznikat komunity lidí, kteří se etablovali na opačné straně běžného blahobytu. Zdánlivě o nic nejde, pár procent lidí se odchyluje od běžného životního stylu. Potíž je v tom, že i pár procent může být dost.
Celkem 44 tisíc nezaměstnaných v Praze může znamenat, že chudá komunita v hlavním městě dosahuje sta tisíc osob, v Brně a Ostravě polovinu toho počtu. Kam tato cesta směřuje, je vidět v ghettech západoevropských měst, která si teď nevědí rady s mladými kriminálníky.
V Česku zatím není propast mezi většinovou a chudou částí společnosti tak hluboká. Stačí však pokles sociálních dávek, aby se prohloubila tak, že ji už nepůjde překročit.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
