Veřejná debata ignoruje především základní ekonomické téma, totiž otázku, kdy se česká hospodářství odrazí ode dna a co pro to můžeme v této chvíli učinit. Tato otázka trápí prakticky každého. Lidé přicházejí o práci, tím roste tlak na snižování platů ostatních, všeobecná snaha nějakým způsobem vydělat peníze se stává stále agresivnější a je tedy stále těžší udržet nervy na uzdě v zaměstnání či v místě bydliště. Vždy se najde někdo, kdo po vás požaduje nebo vám bere nějaké peníze, případně pro svůj zisk likviduje pracovní nebo životní prostředí.  

 

Popisu současné hospodářské situace se věnuje opravdu málokdo, ekonomická debata se stává okrajovým tématem a to právě v době, kdy ekonomika vstupuje stále drsněji do života běžné populace podle pravidla „peníze jsou důležité pouze ve chvíli, kdy je nemám“. Možná to bude tím, že v rámci šetření byla v posledních letech zlikvidována většina ekonomických redakcí.  

 

Situace je přitom tak vážná, jako nebyla nikdy od roku 1989. Definitivní ekonomické výsledky roku 2012 zařadily Českou republiku v Evropské unii na osmé místo od konce. Přitom dna probíhající recese ještě nebylo dosaženo. Rekord v počtu nezaměstnaných byl ohlášen v únoru, pak následoval ještě březnový rekord. Zřejmě klesají reálné mzdy, protože klesá výběr sociálního pojištění. Minulý týden ministr financí opět revidoval ekonomický výhled, který pro letošek věští stagnaci, ovšem po zkušenostech s ministerskými předpověďmi v minulých letech se dá předpovědět, že recese potrvá celý letošní rok.  

 

Řečeno s odstupem, stále čekáme na dobré zprávy, které by naznačily, že se ekonomika odráží ode dna a že se pomalu začnou objevovat dobré perspektivy i v individuálních kariérách.  

 

Tento přístup k ekonomickým poměrům odpovídá čekání na Godota, přitom se stejně jako ve slavné hře Samuela Becketta postupně vytěsňuje vědomí, že se na Godota vůbec čeká.  

 

Česká společnosti, i její reprezentace jsou podivuhodně neschopné současnou situaci jakkoli řešit. Fatalistický přístup východního střihu se skrývá za liberálními teoriemi typu „všechno zařídí svobodná ruka trhu“, podle kterých mohou veřejné instituce jenom uškodit.  

 

Nějaký projekt veřejných investic či podpory poptávky by třeba pomoci mohl, ovšem tento nástroj se nedá v Česku využít. Libovolné množství veřejných peněz totiž dokáže pohltit korupční propast, aniž to přinese nějaký ekonomický užitek. Policie včera zadržela kvůli dotačním podvodům manažery jedné bohumínské firmy, která byla největším příjemcem evropských dotací v programu Podnikání a inovace.  

 

Otázka ekonomické perspektivy se stává stejně naléhavou, jako byla v osmdesátých letech minulého století. Také tehdy se neřešila, což skončilo dvěma desetiprocentními propady národní ekonomiky po sobě, tedy fakticky krachem.