Protože jde o složitou problematiku, tak je dobře, že se vše ukazuje na konkrétním příkladu, kterým se stal ministr financí a majitel firmy Agrofert Andrej Babiš.
Učebnicová poučka říká, že „střet zájmů je situace, kdy vedlejší zájmy osobního nebo institucionálního druhu ohrožují primární zájmy“. To je celkem jasné.
Primárním zájmem ministra financí je kvalitní správa peněz, které stát vybírá od občanů. Pokud má ovšem ministr velkou firmu Agrofert, může při rozdělování peněz přihlížet ke svým vedlejším zájmům, tedy k tomu, aby právě jeho podnik získal nějaký prospěch.
S kontrolou veřejnosti je to pochybné
Není pochyb, že střet zájmů existuje například při státní podpoře biopaliv. Díky této podpoře, která zároveň skrývá pravidlo, že automobily musí bionaftu tankovat, se zaručí odbyt vysoce efektivního výrobce bionafty, který ministrovi patří.
Příkladů střetu zájmů by se dalo najít více, protože ministerstvo financí je na své úrovni nejdůležitější a nejvlivnější státní úřad, a Agrofert je zase nejdůležitější potravinářskou, chemickou i lesní firmou v Česku.
„Když se probudím, tak mám střet zájmů,“ říká správně sám ministr. Upozorňuje přitom, že si ho přece lidé sami zvolili, že je jako ministr pod dohledem veřejnosti a že navíc že střet zájmů nezneužívá.
K tomu kritici dodávají, že to s kontrolou veřejnosti je pochybné, protože ministr vlastní i mnohá média a další může ovlivnit jako šéf vládního hnutí. Takové komentáře se však netýkají jádra problému.
Člověk se do střetu zájmů může dostat bez vlastní viny
Ministr financí má pravdu, když říká, že střet zájmů není nic trestného. Ani by nemohlo být, protože člověk se do střetu zájmů může dostat bez vlastní viny. Jak může třeba primátor ovlivnit fakt, že se v jeho funkčním období bude rozhodovat o tom, jestli se má tramvajová trať postavit do čtvrti, kde bydlí, nebo třeba někam jinam.
To však neznamená, že by se politik, ale také třeba manažer, výzkumník nebo lékař neměl střetu zájmů vyhýbat, jak je to jen možné. A pokud se nesnaží vyhnout, tak mu to obvykle ve vyspělých společnostech neprojde.
Třeba německý prezident si půjčil na dovolenou vilu na soukromém ostrově známého podnikatele a nezaplatil za to. Tím se vlastní vinou dostal do střetu zájmů, protože tak vzniklo nebezpečí, že podnikatel bude někdy požadovat protihodnotu.
Když přijímala ředitelka kanceláře českého premiéra dary od podnikatelů, kteří se navíc mnohdy vyznačovali mafiánskými manýry, tak se možná nedopustila trestného činu, ale svému šéfovi způsobila střet zájmů zcela jistě.
Zákon pomůže obchodním řetězcům, které jsou obchodními partnery Agrofertu
Do střetu zájmů s biopalivy se ministr financí na první pohled nedostal z vlastní iniciativy, řešil by se tak jako tak. Jisté ovšem je, že nemusel zasahovat do legislativního procesu.
V jiných případech byl ještě aktivnější, třeba při prosazování zákona o elektronických registračních pokladnách. Zákon pomůže velkým obchodním řetězcům, které jsou obchodními partnery Agrofertu, a bez ministra financí by vůbec nevznikl.
Podstatné tedy není hodnotit, do jaké míry vedlejší zájmy ministra ohrožují jeho zájmy primární. Důležitější je otázka, jestli se do konkrétního střetu zájmů ministr dostal vlastní vinou, anebo jestli to samovolně vyplynulo z okolností.
Každá chyba by se měla zaplatit, na druhé straně je třeba připustit, že ani u střetu zájmů neexistuje presumpce viny.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
