Jedním z takových tvrzení je informace, kterou šíří jedna z vládních stran dokonce pomocí inzerátů. Česko patří k pěti zemím s nejmenší mírou nezaměstnanosti a drží se na úrovni Německa, Rakouska, Nizozemska a Dánska. Třeba na tom nejsme úplně dobře, ale jsme na tom tak dobře, jak se jen v současných těžkých časech dá.
Takové tvrzení se dá snadno vyvrátit, pokud se využijí nově publikované údaje Českého statistického úřadu a Eurostatu. Zmíněná vládní strana vychází právě z Eurostatu, podle kterého je bez práce opravdu sedm procent lidí, tedy zhruba 350 tisíc. Je tu však problém, že dalších 300 tisíc lidí na tom také se svým zaměstnáním není dobře.
Evropská metodika totiž počítá do své statistiky pouze pracovníky, kteří jsou bez práce aspoň tří měsíce. Pokud by se započetli i lidé, kteří nemají místo kratší dobu, přibylo by do statistiky dalších sto tisíc. K tomu je možné započítat dalších 200 tisíc, kteří se v řeči statistiků označují za neaktivní. V této kategorii jsou absolventi škol, kteří ještě nepracovali, ženy, které nenajdou práci po mateřské dovolené, senioři v předčasném důchodu, kteří by ještě rádi pracovali, nebo lidé, kteří nespolupracují s pracovním úřadem a ten je vyškrtl ze své evidence.
Tím se dostaneme ke třinácti procentům lidí, kteří nemohou najít práci. Tím se Česko řadí k zemím, jako jsou Irsko, Portugalsko, Lotyšsko, které mají opravdu vážné potíže a kde politici rozhodně nemohou tvrdit, že je situace relativně dobrá.
Překvapivě patří do stejné kategorie také Slovensko, což je z pohledu České republiky nejvíc zajímavé.
V každém případě se potvrzuje fakt, na který poukazují data o počtu pracovních míst, která jsou v jednotlivých zemích k dispozici. Česko patří k deseti zemím, kde se trh práce v rámci Evropy vyvíjí nejméně uspokojivě.
Znepokojující na tvrzení vládní strany je v první řadě snaha zakrýt současný stav. Možná politici vědí, jak situace ve skutečnosti vypadá, přesto ji nechtějí řešit. Velmi pravděpodobná je dokonce hypotéza, že selhává řešení, na které někdy v minulosti vsadili. Napovídá tomu podrobnější pohled na trh práce. V krizovém roce 2009 poklesl počet zdejších zaměstnanců o 150 tisíc. Za další tři roky se víc pracovních míst neobjevilo, dokonce jich ubylo dalších padesát tisíc. Nabídka práce se tedy nevzpamatovala ze zásahu, který dostala během finanční krize.
Na druhé straně platí, že Česko je země podnikatelů, zřejmě jich zde působí vzhledem k počtu obyvatel nejvíc v celé Evropě. Před krizí podnikalo tři čtvrtě milionu Čechů, do letoška jich přibylo dalších 130 tisíc.
Právě v tom jsou vidět důsledky politiky pravicových vlád, které slevují na daních zvláště podnikatelům. Na první pohled se zdá, že výsledky této politiky nejsou úplně špatné.
Na druhý pohledu to už je jinak. Podnikatelů, kteří někoho zaměstnávají, ubylo od vypuknutí krize pětadvacet tisíc. Nepomohlo, že se průběžně snižovaly daně ze zisku.
Zřejmě však zabralo opatření, které zrušilo minimální sazbu daně pro živnostníky. Právě těch přibylo 150 tisíc, protože většina z nich našla cestu, jak daně neplatit vůbec.
Potíž je v tom, co v Česku znamená slovo živnostník. Jde o lidi, kteří si prostě zaregistrovali identifikační číslo známé pod zkratkou IČO, a teď se živí, jak umějí. Někteří z nich jsou skuteční řemeslníci, právníci či novináři. Značná část z nich ale pracuje pro firmy, které je už nechtějí zaměstnat, protože povolat tzv. živnostníka je levnější.
V důsledku se z mnohých živnostníků stávají zaměstnanci druhé kategorie. Jsou odkázáni na firmu, ta jim však neplatí sociální pojistné a přitom je může ze dne na den propustit. Tato pozice se v mnoha případech dá vydržet jenom pomocí daňových optimalizací, tedy úniků.
Kdyby bylo mezi živnostníky takových zaměstnanců druhé kategorie polovina a kdybychom je započetli mezi nezaměstnané, jak ostatně činí některé západoevropské statistiky, dostali bychom se k dvaceti procentům lidí bez regulérní práce.
Na jedné straně tedy snadné založení živnosti lidem pomáhá najít aspoň nějaké řešení v kritické chvíli, na straně druhé průběžně zhoršuje pracovní pozici značné části z nich. V průměrné rodině zaměstnance evidují měsíčně čistý příjem13 apůl tisíce na jednoho člena. V průměrné rodině živnostníka o dva tisíce méně. Přitom ještě před třemi lety to bylo méně pouze o tisíc korun. Živnostníkům nepomůže ani to, že platí čtyřikrát nižší daně.
V každém případě je ale zřejmé, že se pozice živnostníků skutečně zhoršuje.
Východiskem z této situace není uspokojení nad tím, že se přese všechno podaří vyrobit statistiku, která vypadá opravdu dobře. Stále víc lidí totiž čeká odpověď na otázku, kdy tohle skončí a jak je vůbec možné změnit situaci na trhu práce k lepšímu.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
