Tehdy se na svátky klidu a pohody v duši pod ochranou pevné hráze socialismu a míru těšili caparti i dospělí. Byly to opravdu svátky klidu a míru, které nepokazil ani připálený smažící se kapr či záclony zapálené od plamene svíčky na stromečku. Rodiny byly rády při sobě a zbyl čas i na návštěvy příbuzných a přátel.

Dnes už je to všechno jinak. Mnozí se na svátky klidu a míru už ani netěší, protože tyto dny jimi přestaly být. Advent je vyčerpávající souboj s časem, ženy (a čím dál častěji také muži) podléhají hysterii z všudypřítomné vidiny toho, že nemohou do Štědrého večera prakticky nic stihnout, zástupci obou pohlaví zběsile běhají po super a hypermarketech, aby na poslední chvíli zakoupili drahý dárek, který v rodině nikdy předtím nebyl.

Původní smysl Vánoc se v dnešním uchvátaném čase vytratil. Už to není o setkávání rodinných příslušníků a příbuzných, o povídání si v přátelské atmosféře, o rozjímání a pohlazení duše. Rodiče jsou šťastní, když na Štědrý den doběhnou domů, vysypou dárky dětem pod stromeček a usnou duševním a fyzickým vyčerpáním při sledování premiérových pohádek České televize.

Jsme jako uštvaná zvěř. Vrátí se v moderní civilizaci původní obsah Vánoc?

Autor je mostecký novinář, tiskový mluvčí SBD Krušnohor a Sdružení Mostečané Mostu.