O potterovském fenoménu toho už bylo – u nás i kdekoli jinde - napsáno hodně, až se bojím, že průměrný Čech toho ví o Potterovi víc než o Komenském a Husovi dohromady. Bylo zajímavé sledovat po celý ten čas od knižního vydání prvního dílu, jak se proměňoval takříkajíc potterovský diskurs v české veřejnosti. Leckteré akcenty z vývoje debat o této pohádkové postavě by mohly být zobecněním mnohem zásadnějších rysů a trendů v našem současném myšlení i bytí.
Nejprve nedůvěra. Takových postaviček v černém hábitu už prošlo světovou literaturou i kinematografií pro děti hodně, a žádná nevytvořila vlastní svět, jemuž by vedle dětí propadli tak houfně také dospělí. Potterovi se předpovídala jen krátká a nevýznamná budoucnost. Zde se fatálně mýlili jak čeští, tak i cizozemští skeptikové. Potter zde zůstal a zjevně se chystá zůstat i nadále – a stanout v pomyslné galerii věčných dětských hrdinů vedle Medvídka Pú či Alenky v říši divů. Samozřejmě při vědomí, že poezie knížek o Potterovi je pochopitelně naprosto jiná, než ta, kterou nám odkázal A. A. Milne či Lewis Carroll. Je totiž dost jiná doba, nejspíš bohužel. Ale s tím se nedá dělat nic, jen vkládat do ni takovou poezii, jakou unese. Třeba tu potterovskou.
Leč zpátky k „bojům o Harryho“. Jako druhý přišel odsudek. Autorka je prý pragmatická numismatička, tahající z lidí nemalé peníze za nastavovanou kaši – každý nový díl Pottera byl o poznání tlustší než ten předchozí, jako by dílo bylo placeno od řádku. Zástup hodnotících se začal dělit na ty, kdo uznávali jen prvního Pottera, dítě teprve pronikající do kouzelného světa za svým „zrcadlem“, zatímco dospívajícího Pottera zavrhovali jako popření onoho čistého ideálu dětství. Však také, jak psali novináři, každý další díl knihy – i filmu – byl akčnější, temnější, dospělejší. A sám Harry se pomalu přestával chovat jako hezký hodný hošík, byl trucovitý, vzpurný, chybující, pochybující. Jako by ani nepatřil do světa snů, ale střízlivé a nepříliš přívětivé skutečnosti.
Nějaký čas trvalo, než si i pravověrní estéti uvědomili, že sice nepíšete jako Dickens, ani jako James Joyce, ale Vaše knihy přesto svoji literární hodnotu mají. Kdyby pro nic jiného, tak proto, že dokázaly vrátit děti od obrazovek počítačů zpátky k šustícím stránkám knih, k četbě. To, jak jste se zasloužila právě Vy o gramotnost této generace dětí, ocení patrně v úplnosti až budoucnost.
Co je ale na potterovské sáze možná vůbec nejcennější, je její mravní obsah. Vaše romány se vskutku netváří jako pohádky o štěstí a kráse. Jsou to v první řadě morality o dobru a zlu, přičemž zlo vítězí až nepříjemně realisticky často. Přesto boj proti němu se nesmí nikdy, za žádnu cenu vzdát. To je morální postulát, který pochopí i dvanáctiletý školák, ale který nemůže urazit ani jeho rodiče. Prostě proto, že to je pravda, jedna z největších pravd, která konec konců drží lidstvo při životě.
V závěrečné scéně třetího dílu říká ředitel Brumbál Potterovi větu, která není nijak původní ani objevná, ale ve své prostotě doslova zazvoní: „Přicházejí časy, kdy se všichni budeme muset rozhodovat mezi tím, co je správné, a tím, co je snadné.“ Kdyby pro nic jiného, pak pro tuto větu stojí za to vpustit Harryho Pottera do svého života. Jeho příběh sice není idylický, ale je prodchnutý ideálem, což je něco, co nám všem chybí možná nejvíc ze všeho. Vám, madame, patří poděkování za to, že jste ten ideál pustila zpátky mezi nás, okoralé, zaprášené, už dávno spíše svědky než aktéry událostí kolem nás.
A mimochodem, kdybychom věřili v pohádkově plynoucí čas, pak v prvním dílu (1997) bylo Harrymu Potterovi jedenáct let. Narodil se tedy zřejmě v roce 1986, je mu tedy právě třicet. Podle všeho by měl za ten čas už zmoudřet, zrozumět a znudnět, jako většina z nás kolem. Má ale štěstí: je vymyšlený, a proto se ho tyhle banální zákony života a smrti netýkají. Ale přece – pojďme se chvíli tvářit, že to všechno je a bude doopravdy. Jak jinak si vrátit aspoň kousek nemoudrosti, nerozumu, nenudy a ryzí krásy, jak to umí jen a jen dětství?
Tak všechno nejlepší, Harry!
Petr Žantovský
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
