Případ ústeckého Činoherního studia je zvláště odstrašující, ale v řadě měst se vede podobný boj

My, níže podepsaní vyjadřujeme nejvyšší pobouření nad způsobem, jímž zastupitelstvo Ústí nad Labem řeší situaci kolem Činoherního studia. Zastupitelstvo bude bezpochyby argumentovat tím, že situaci vyřešilo, protože založením příspěvkové organizace zabránilo likvidaci divadla. To je ale pravda jen zčásti:

1, Svým neodborným a obstrukčním jednáním vystavilo divadlo uprostřed probíhající sezóny existenční nejistotě a destabilizovalo soubor, jehož vybudování obvykle trvá roky. V případě ČS se jedná o soubor s dlouhou tradicí - něco takového nevzniká přes noc. Jak vidět, je ale možno to takřka přes noc zničit. Pokud se souboru podaří přečkat tuto krizi v relativní kondici, bude to malý zázrak - a nebude to zásluhou ústeckých zastupitelů.

2, Založení příspěvkové organizace je jednoznačně krokem zpět - zatímco všude v republice je snaha divadla převádět na organizačně, právně i finančně pružnější formy, ústecký magistrát jde opačnou cestou - navíc jen krátce poté, co bylo divadlo převedeno z příspěvkové organizace na právní formu o.p.s. Nemluvě o tom, že případné zpětné převedení na o.p.s. nebude již možné, protože nový občanský zákoník tuto právní formu ruší a nahrazuje ji "ústavem" - který je ovšem pro podobný typ instituce, jako je Činoherní studio, méně vhodný.

3, Předloženým řešením se zastírá fakt, kolem něhož celá kontroverze vznikla, a tím je financování divadla. Město do nově vzniklé příspěvkové organizace vkládá 8 milionů Kč - přičemž bylo opakovaně, a to i z úst renomovaných odborníků, prokázáno, že s touto částkou nemůže divadlo na plně profesionální úrovni fungovat. Kromě toho tímto řešením zastupitelstvo zásadně ohrožuje financování divadla z dalších zdrojů. Zde je nutno opět připomenout opomíjený, dokonce často záměrně překrucovaný fakt, že financování ČS, o.p.s. bylo svou vícezdrojovostí příkladné a bezmála 40 % financí získávalo z jiných než městských zdrojů. Zda se tuto situaci podaří po zásazích zastupitelstva udržet je více než nejisté.

Především je ale nutno hlasitě a jednoznačně odsoudit způsob, jímž v poslední době zastupitelstvo vůči divadlu (i zainteresované veřejnosti) vystupuje - a jehož bylo včerejší jednání pouhým smutným vyvrcholením. Shrňme:

- v říjnu loňského roku zastupitelstvo bez jakéhokoliv upozornění či komunikace vyměnilo správní radu divadla. Vedení divadla, stejně jako členové dosavadní rady, se o věci dozvěděli pouze náhodou a z tisku. Radu přitom zastupitelstvo obsadilo cele svými úředníky, do jejího čela dokonce jmenovalo svého člena Jana Eichlera, který se tím dostal do přímého střetu zájmů. Opět: odborníci se shodují, že podobné obsazení správní rady je krajně nestandardní. Město má nad divadlem a jeho ředitelem neomezenou pravomoc, ale nemá vůči divadlu žádné finanční povinnosti.

- rozpočtově určených 12 milionů Kč na "činoherní divadlo" zastupitelstvo - opět bez předchozího jednání - na konci ledna, tedy uprostřed probíhající divadelní sezony, určilo jako prostředky pro grantové řízení, přičemž je dále rozdělilo na dva dotační tituly. 8 mil. Kč pro divadlo studiového typu a 4 mil. Kč pro neexistující činohru v Severočeském divadle Opery a baletu. Podobné jednání je zcela bezprecedentní a vystavilo divadlo akutní existenční nejistotě a jeho ředitele Čepka bezvýchodné situaci, na kterou reagoval zastavením provozu divadla. Divadlo se podobně diletantsky vypsaného řízení odmítlo zúčastnit, zvláště po sérii rozporuplných prohlášení radního a předsedy správní rady v jedné osobě Eichlera, že se tak děje "v zájmu transparentnosti" ale zároveň že je výběrové řízení "ušité na míru".

- včerejší jednání zastupitelstva pak už bylo pouhou politickou fraškou, jejímž jediným účelem bylo ukázat divadelníkům i veřejnosti, kdo je tady pánem. Bez ohledu na názor odborníků, bez ohledu na petici, kterou během měsíce podepsalo celorepublikově 23 tisíc občanů, z toho 8 tisíc s trvalým pobytem v Ústí nad Labem. Jednání o divadle bylo odsunuto až na úplný závěr, žádosti o jeho předsunutí vzhledem k vysokému zájmu veřejnosti byly vytrvale ignorovány, účast veřejnosti byla směšnými prostředky obstruována. Během jednání zazněla od řady zastupitelů na adresu divadla i jednotlivých jeho představitelů řada klamných informací, nebo i žalovatelných lží a pomluv. Řada z použitých prostředků patří k osvědčenému arzenálu totalitních režimů - včetně zastrašování a pokusů o kriminalizaci ředitele ČS Čepka.

Podtrženo a sečteno, dění kolem ústeckého ČS ukazuje na hluboký problém ve vztahu politických reprezentací a kulturních institucí. Stávající stav dává voleným zastupitelům, často zcela bez zájmu o kulturní problematiku a bez orientace v ní, nepřiměřenou moc nad kulturními institucemi. Politici se brání spolupráci s odborníky, protože je to nutí k transparentnosti a otevřenosti. Přitom si neuvědomují, že města ani instituce, o nichž rozhodují, nejsou jejich - jsou pouze správci. V podobné situaci, v jaké se nyní ocitlo Činoherní studio, se mohou snadno ocitnout další divadla v celé republice. Ústecký případ je zvláště odstrašující, ale v řadě měst se vede podobný boj. Pokud chceme budovat svobodnou, sebevědomou a kulturní společnost, je třeba omezit vliv politiků na kulturní sféru. Jedině tak je do budoucna možno zabránit podobně nemravným snahám o lámání charakterů, jako se tomu právě děje v Ústí nad Labem. Nebo nám skutečně připadá v pořádku, aby se divadlo, které se nepodařilo zlomit totalitnímu komunistickému režimu, muselo potupně ohýbat před demokraticky zvolenou politickou reprezentací?

Mezi signatáře patří:

Jan Tošovský, dramaturg
Ivan Rajmont, režisér a umělecký šéf Činohry F. X. Šaldy v Liberci
MgA. Jiří Hromada, prezident Herecké asociace
Michal Dočekal, režisér, umělecký šéf Činohry Národního divadla
Petr Kofroň, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery
Eva Měřičková, ředitelka Dejvického divadla
Michal Lang, režisér, umělecký šéf Divadla Pod Palmovkou
Petr Svojtka, režisér, umělecký šéf Městských divadel pražských
Dodo Gombár, režisér, umělecký šéf Švandova divadla
Michal Lázňovský, ředitel Divadelního studia DISK
Nataša Novotná, výkonná ředitelka 420PEOPLE
Alžběta Matoušková, dramaturgyně činohry Slezského divadla Opava
Ondřej Chalupský, ředitel Divadla Bolka Polívky
Dora Viceniková, umělecká šéfka Divadla Na Zábradlí
Štěpán Pácl, režisér umělecký šéf Divadla Petra Bezruče, Ostrava
Markéta Bidlasová, dramaturg Divadlo Komedie
Lucie Kolouchová, dramaturg Švandova divadla

Dále podepsali například:

David Jařab, režisér
Marin Urban, dramaturg
Iva Klestilová, dramaturg
Marta Ljubková, dramaturg
Darina Korandová, Divadlo Na Zábradlí
David Matásek, herec
Pavla Beretová, herečka
Jiří Černý, herec
Jana Pidrmanová, herečka
Jaromíra Mílová, herečka
Oldřich Vlček, herec
Jan Bidlas, herec
Radúz Mácha, herec
Igor Orozovič, herec
Eva Vrbková, herečka Divadlo Komedie
Kristina Podzimková, herečka
Bohdana Pavlíková, herečka Městské divadlo Kladno
Luboš Veselý, herec Divadlo na Vinohradech
Zuzana Onufráková, herečka Švandova divadla
Klára Cibulková, herečka Švandova divadla
Tomáš Pavelka, herec
Martina Krátká, herečka Švandova divadla
Filip Čapka, herec
David Punčochář, herec
Petra Hřebíčková, herečka Švandova divadla
Marek Pospíchal, herec
Matěj Nechvátal, herec
Roman Zach, herec
Pavla Gajdošíková, herečka Divadla Petra Bezruče, Ostrava
Tereza Vilišová, herečka Divadla Petra Bezruče, Ostrava
Jiří Panzner, herec Klicperova divadla, Hradec králové
Jiří Zapletal, herec Klicperova divadla, Hradec králové
Jan Sklenář, herec Klicperova divadla, Hradec králové
Ladislav Krapek, nezávislý produkcni