Radek Pokorný: Zaorálkův komický přerod v unijního Gorbačova

Po čtvrtečním britském rozhodnutí prásknout dveřmi a osvobodit se z Evropské unie nastala v Bruselu i jeho jednotlivých guberniích hysterie a panika. Zatímco se bruselská vrchnost cítí hluboce dotčena a skoro hystericky volá „zmizte, nejlépe ještě dnes!“, mnozí jejich do té doby loajální poskoci se začínají ošívat. Zřejmě cítí, že zmutovaná kobyla, v jejímž sedle pajdali za svými luxusními kariérami, je Brexitem reálně znejištěna.

V mnohém to připomíná poslední fázi tzv. reálného socialismu, kdy se soudruzi domnívali, že přes „perestrojku“ (která se však záhy ukázala být pouze terminačním stádiem) ještě dojde k nějakému obratu.

Zaorálkova perestrojka

Mezi kované euro-soudruhy patřil vždy také bývalý komunistický cenzor Lubomír Zaorálek. I v sociální demokracii reprezentoval dnešní ministr zahraničí vždy ten nejvíce svazácký "progresivní" proud, ačkoli ho dnes o něj možná už připravil Jiří Dienstbier. Jenže Luboš nasál a napadlo ho, že po britském políčku je budoucnost této linie nejistá.

V Británii se rozjela mediální „akce chaos“, která má za cíl ukázat, že bez bruselské imperiální moci se "domorodcům" povede zle po všech stránkách

Proto mu narostla přes noc ramena a v neděli v přímém přenosu České televize vyzval předsedu Evropské komise Jean-Claude Junckera k rezignaci. Juncker v současné době „není ten správný člověk pro tuto práci", řekl v debatě u vymývače mozků Václava Moravce. „Měl by zvážit rezignaci, protože byl zodpovědný za Brexit,“ dodal ministr. Dále obvinil Junckera z toho, že nebyl patřičně interesován do referenda ve Velké Británii a nebojoval dostatečně intenzivně za setrvání britských otroků v EU. "Já si představuji, že Komise je vedena slušným, důvěryhodným člověkem, který i v situaci, kdy nám hrozí ztráta ruky nebo nohy, půjde do Británie a osobně řekne Britům: Chceme, abyste zůstali," kritizoval český ministr zahraničí, svého dosavadního šéfa.

Zaorálek také „odvážně“ prohlásil, že je třeba bavit se nejen o odpovědnosti na straně Velké Británie, ale také o odpovědnosti na straně EU: "Evropská unie dostala do zubů a měli bychom si říct, proč jsme tento úder schytali a kdo za to nese odpovědnost," uvedl náhle prozřelý "perestrojkař". Byla to opravdu náramná taškařice - a trvá stále.

Lucemburský defraudant a ochránce daňových rájů, jehož globální elity určily (slovo zvolily by bylo výsměchem tomuto demokratickému aktu) přes evropské lidovce, liberály a socialisty do čela Evropské komise, však nenechal nikoho na pochybách, o co jde: Rázně odmítl výhrady "perestrojkařů" z evropských zemí a suše sdělil, že (pochopitelně) odstoupit nehodlá.

Není jasné, zda se k němu slova Lubomíra Zaorálka dostala, avšak jisté je, že by se ho dotkla asi tolik, jako kdyby se k zahájení perestrojky ve Svazu bruselských socialistických republik odvážil samotný Sobotka. Mimochodem, ten před dnešním jednáním Evropské rady v Bruselu mlčel jako zařezaný - a na připomínku, jestli souhlasí se Zaorálkovými slovy, raději neodpověděl - a tvářil, se jako by mu uletěly včely. Což se dost možná stalo. Ale med mu soudruzi jistě dodají i tak.

Perestrojka bez glasnosti

Tak jako v roce 1985, kdy znělo slovo reforma ze všech hlásných trub kácejícího se socialistického režimu, i dnes chtějí soudruzi změnit jen formu, nikoliv obsah své ideologie. Čekají nás také pouhé čtyři roky do doby, kdy se moloch rozpadne? Rozhodující budou hlavně příští rok prezidentské volby ve Francii a parlamentní volby v Německu. Dále zamíchat kartami však mohou i případné opakované prezidentské volby v Rakousku a volání po referendech v Nizozemí, Švédsku a Itálii. Současní reprezentanti zakládajících zemí EU totiž dozajista chtějí co nejrychleji naopak utáhnout šrouby totality - dokud je ještě čas.

Dokazuje to i nedělní jednání zakládajících zemí EHS v Berlíně (tedy jak je v rozkošné německé tradici "O nás bez nás"). Ministři zahraničí Německa, Francie, Belgie, Itálie, Lucemburska a Nizozemí představili devítistránkový dokument nazvaný „Silná Evropa ve světě nejistot”, v němž podle agentury Reuters navrhli prohloubení spolupráce v oblasti bezpečnostní a migrační politiky - a další ekonomické sblížení všech protektorátů EU. Kdo nebude mít euro, bude mít prý smůlu. Prostě národní měny musejí zmizet - stejně jako státy. Vzhůru k superstátu!, zní odpověď na britské sbohem.

Na dokumentu začali Němci s Francouzi pracovat údajně již před čtvrtečním britským referendem. Navázala na něj v dnešním projevu v německém Bundestagu i německá kancléřka Angela Merkelová. Po mafiánsku si zavyhrožovala, že kdo se vzdálí od „evropské rodiny“, nemůže počítat s ekonomickými výhodami, které členství v ní zajišťuje.

Londýnská HateFree kavárna

Mezitím se v Británii rozjela mediální „akce chaos“, která má za cíl ukázat, že bez bruselské imperiální moci se "domorodcům" povede zle po všech stránkách. Hned po referendu začali být mnohde vykreslováni vrcholní představitelé kampaně „Odejít“ jako šílenci a lháři, kteří podvedli nebohý britský lid. Londýnská kavárna nelenila a začala pořádat každodenní demonstrace - snažící se působit na britské poslance, aby („právně nezávazné“) referendum sabotovali. Škola demokracie.

Internetové petici za nové referendum dosahující během několika dní tří miliónů podpisů (posílaných podvodně z celého světa a vygenerovaných z velké části počítačovými roboty) se vysmál už i petiční výbor Dolní sněmovny. Zoufalé kroky snažící se za každou cenu roztrhnout Británii - chytající se stébla skotského separatismu, či severoirské snahy přičlenit Ulster k Irsku - jsou spíše jen divadelními kusy. Na druhou stranu dobře víme, čeho všeho jsou "síly kavárny" schopny, cítí-li se zahnány do kouta lidového rozhodnutí.

Za povšimnutí také stojí snahy o představení Anglie jako rasistické země. Mnohde se totiž vždy přes noc začínají objevovat nápisy proti zahraničním dělníkům. To ale my už známe? Vzpomínka na nápisy na pražských HateFree kavárnách, které se objevily při „vršovickém pogromu“ (a dodnes jejich původci nebyli "kupodivu" dopadeni), jsou ze stejného těsta.

Ať staří chcípnou

Závažnější je skutečná nenávist, která se objevila v „proevropských“ kruzích. Nejaktivnější britští komsomolci z nevládek a mládežnických médií chtějí kvůli Brexitu dokonce omezit právo starších lidí na demokratické hlasování. "Serióznější" list Independent tak trochu v podobném duchu přispěchal s titulkem „Jak starší lidé podrazili mladší generaci“ a titulek Huffington Post zněl „Výsledky referenda o EU: Mladí byli podraženi staršími ročníky…“.

Časopis GQ to vše trumfl návrhem: „Měli bychom starým lidem zakázat volit“. A psal o nich, jako by byly nějakým podřadným druhem podlidí vůči Nadčlověku z Kavárny. Autor v GQ obhajuje svoji myšlenku následovně: „Výsledky referenda o EU budou mít na starší generace menší dopad […] Lidé nad 65 čtou Daily Mail […] Odebíráme důchodcům řidičské průkazy… proč jim neodebrat volební právo?“

Politický komentátor Kevin Drum pak naznačil, že starší lidé nemají svobodnou vůli a nejsou schopni rozumově uvažovat: „Ve své podstatě se jedná o konečnou starých lidí, kteří byli k smrti vyděšeni cynickými pravicovými mediálními impérii a demagogy.“ Urážky a nenávist vůči starším ročníkům ovládly také sociální sítě: Objevily se dokonce výzvy, Ať všichni staří lidé chcípnou!

Prorocká slova Miloše Kopeckého

Zaorálkův mediální výstup a pasování se do role euro-unijního Gorbačova pěkně ilustrují hloubku krize, do které se soudruzi u nás i v Bruselu po Brexitu dostali. Téměř doslova pro ně platí slova z „perestrojkového“ projevu herce Miloše Kopeckého, proneseného na IV. sjezdu Svazu československých dramatických umělců v květnu 1987:

„Všimněte si, prosím: nikdy neoplývala tato země tolika novými mysliteli jako dnes; podíváte-li se na ně však zblízka, spatříte uštvané tváře včerejších myslitelů. Samozřejmě: každý má právo na vývoj a je možné pochopit i věřit, že někdo dospěl k novému názoru. Dospěl-li, výborně; gratuluji, nemůže však svůj nový názor, má-li dosti vkusu, šířit se stejnou mírou nadšení jako svůj názor starý, ale hlavně nesmí očekávat, že bude znovu a donekonečna hrát první housle: hrál by totiž falešně. (...)

Odejdete-li včas, to jest hned, může Vám být ještě poděkováno. Neučiníte-li tak sami, z vlastní jasnozřivosti, odejdete sice o něco později, ale odejdete, nepochybujte o tom, stejně, jenže ne už důstojně, nýbrž jako komické figury.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.