Normální lidé pochopili, že tito a další slouhové současné moci ztratili soudnost a jejich poskokové že hloupnou. V logice věci, kdo začne používat dvojí metr jako nástroj moci a ukázňování, ten přestává být schopen sebereflexe a neodvratně se zapouzdřuje do názorů odtržených od reality.
Jakmile lidé pochopí, že tzv. "elity" selhaly, že od těchto "elit" nelze očekávat ani zastání ani nápravu, začínají projevovat vzdor při nejrůznějších příležitostech a hledají cestu k nápravě.
A nepomůže ani stále průhlednější manipulace veřejným míněním ze strany slouhovského mainstreamu. Zvlášť, když je tak trapná, jaká byla například i při vyhlašování letošního Českého slavíka.
Nyní jde především o to, aby si normální lidé uvědomili, jakou obrovskou odpovědnost tím, že začali přemýšlet a dávat své názory při různých příležitostech najevo, na sebe vzali. Jednoduchá řešení neexistují a cokoli, co je cestou k lepší budoucnosti, musí projít složitým procesem slaďování názorů a konsensuálním přijetím. V tomto procesu se budou rodit skutečné osobnosti, které budou nositeli změny k lepšímu.
Na toto reagoval komentátor Jan Schneider:
Zatímco tedy Michal David je vyjádřením skutečně pokleslého estetického cítění většinové populace (stejná devastace je samozřejmě všude na světě, ty popmusikové kelebrity jsou děs a běs), je třetí Ortel výsledkem podbízení se těm nejhorším morálním vlastnostem. V umění beru toto pohrávání si s rasismem a xenofobií za obzvlášť nepřijatelné, jakkoliv mě budou mnozí okřikovat "vždyť tam nic výslovně špatného nezpívá!" - já jeho vejšplechty analyzovat nebudu, za to bych musel být opravdu královsky zaplacen a musel bych mít ještě příplatky za příšerné pracovní podmínky. Ne, mě stačí, co se kolem děje, co ten člověk evokuje, kdo se kolem něj sdružuje. Přátelé, to je hraní si s ohněm!
Já chápu rozčilení mnohých z migrační tsunami, ale prudce se bráním, aby lidé v reakci na to nenadělali ještě větší škody, zejména na svých duších, ovlivňující též další generace. Mnoho lidí si s tím lehkomyslně zahrává, protože si myslí, že hranice mezi "my" a "oni" je jasná, a cítí se bezpečně, protože jsou na té správné straně, a ještě mají pravdivý důvod k rozhořčení. Jenomže, jak historie ukazuje, na důvody se v takové poblázněné atmosféře kouká čím dál míň, hlavní roli tu hraje roznícené společenské rozjívení, které se někdo snaží usměrnit tak, aby se "tak nějak" sám ocitl v čele, aby byl beneficientem tohoto společenského hnutí. A když jeho intenzita přirozeně poklesá, je třeba jí přiživit, je třeba naházet nové oběti do nenasytné tlamy molocha nenávisti.
Na toto reaguje Radim Valenčík:
Mám dojem, že jsi zde spíše ve vleku toho, co o Ortelovi píše mainstream. Já považuji za "hraní si s ohněm" nekritické podléhání mainstreamu a zdůvodňování zodpovědnosti za vlastní názor nedostatkem času. Obávám se, že vsouvání těchto momentů je divnou politizací problematiky letošního Českého slavíka. Či přesněji řečeno, ti, co politizují nejvíce brojí proti politizaci.
Celý text odpovědi Jana Schneidera a následné poznámky R. Valečníka můžete číst ZDE.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
