Radomír Malý: O čem meditoval inženýr (lidských duší) Tomáš Halík v Německu

Alexander Solženicyn ve své knize „Souostroví Gulag“ píše, jak se Voloďa Iljič Lenin ve svém vyhnanství na Sibiři uprostřed krásné přírody, kde „bzučeli čmeláci“, zamýšlel nad tím, jakou podobu budou mít koncentráky v budoucím „nejspravedlivějším“ státě světa. Na dalších stránkách tohoto úžasného svědectví se dozvídáme o hrůzostrašných hekatombách obětí.

Máme s muslimy stejného Boha?

Mám obavu, že mons. prof. dr. Tomáš Halík, nositel Tempeltonovy ceny a viceprezident celosvětově působící Rady pro výzkum hodnot a filozofie se sídlem ve Washingtonu, se ve své „poustevně“ v Německu, kam každoročně v létě dle svých vlastních slov jezdí, aby „meditoval“, zamýšlí nad něčím podobným. Vede mne k tomu jeho článek v Perspektivách, příloze 50. čísla Katolického týdeníku pod názvem „Máme s muslimy stejného Boha?“

Islám je falešným náboženstvím, ale muslimové jsou naši bližní, které nutno milovat – a proto je Církev povolána hlásat jim evangelium, aby byli osvobozeni z pout satanské nauky Mohamedovy

Pominu jeho absurdní synkretistické nesmysly, že „kdo na tuto otázku odpoví negativně, prokazuje nejen elementární neznalosti dějin kultury a náboženství, ale také naprostou neznalost křesťanského vyznání…“ Před II. vatikánským koncilem na tuto otázku odpovídali negativně všichni papežové a pravověrní teologové. Rád bych se pana profesora zeptal, jestli i oni prokazovali jím uvedenou „naprostou neznalost“, ale to není na jeho článku to podstatné a nejnebezpečnější.

Tím je tato pasáž: „Ozývají-li se nejen na shromáždění neofašistů, ale i v křesťanských chrámech výroky, že křesťanství má Boha lásky a milosrdenství a islám jiného Boha, nelítostného Boha nenávisti, že křesťanství je náboženství života a islám náboženství smrti, je třeba jasně říci, že tyto výroky jsou nejen z odborného teologického a religionistického hlediska naprosto neudržitelné, že jsou dokonce na hranici trestného činu podněcování k nenávisti, nýbrž že jsou především nesmírně společensky nebezpečné.“

Halíkovi výhrůžky

Jinými slovy tedy, Halík vyhrožuje: Kdo bude hlásat, že islám je falešným náboženstvím, které na rozdíl od zjeveného Boha Nového zákona hlásá jiného boha, jenž přikazuje usmrcovat „nevěřící psy“ každého půl roku (súra 9 Koránu aj.), tak balancuje na hranici trestného činu a může se octnout i za ní. Kdo se bude veřejně modlit předkoncilní zásvětnou modlitbu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu na svátek Krista Krále, v níž figuruje prosba za ty, „kteří vězí v temnotách pohanství nebo islámu,“ tak je to podle Halíka „společensky nebezpečné“ a dotyčný může stanout před soudem za „podněcování k nenávisti“.

Pan profesor žádá: Nesmí se veřejně říkat a psát, že islám je nepravé náboženství, nesmí se argumentovat prokazatelným faktem, že Mohamed byl zločinec (masový vrah, lupič, smilník a pedofil), nesmí se srovnávat Nový zákon, jenž jako jediná posvátná kniha ze všech náboženství světa odmítá výzvy k nábožensky motivovanému násilí (Ježíš Kristus přísně kárá apoštoly, když chtějí svolat oheň z nebe na Samaritány, protože nepřijali jeho nauku – Luk 9. kap.), s Koránem (a ještě ostřejším Hadithem), v němž džihád (nábožensky motivovaná agresivní válka) stojí na prvním místě. Nesmí se rovněž hovořit o jakékoliv souvislosti mezi ISIS nebo al Kajdou s jejich vražděním a islámem, neboť ten je přece „mírumilovným náboženstvím“.

Rozvracet Církev zevnitř

Muslimové uvalují na takové kritiky islámu fatwu, čili klatbu. kdy takto postiženého může kdokoliv beztrestně zabít. U nich to nepřekvapuje. Přímo otřásající a absurdní je však skutečnost, že první krok k takové fatwě kvůli „rouhání se prorokovi“ (kam řadí muslimové každou kritiku islámu) neučinila v naší zemi muslimská komunita, ale katolický kněz a „mediální hvězda českého katolicismu“ !!! Takže máme naději, že ještě dříve, než muslimové začnou s krvavým pronásledováním katolíků, vydláždí jim k tomu cestu pokoncilní neomodernistická sekta, kterou právě Halík reprezentuje. Sekta odpadlíků, kteří ztratili víru a jen z toho důvodu, aby mohli Církev rozvracet zevnitř, zůstávají v jejich strukturách.

Islám je podle Halíka tabu a jeho kritika hraničí s trestným činem. Zato však napadání katolické víry je OK, ostatně Halík sám to praktikuje. Jeho výpady proti „tradicionalistům“ a „katolickým konzervativcům“ jsou dostatečně známy, není třeba je zde uvádět. To samozřejmě podle něho žádné „šíření nenávisti“ nepředstavuje. Halík není žel se svým přístupem v katolických strukturách ojedinělým jevem. V Itálii a ve Španělsku na školách včetně katolických se odstraňují ze tříd kříže a ruší oslava Vánoc, neboť by to prý „uráželo muslimy“, v Bruselu a v mnoha dalších evropských a amerických městech se zakazují tradiční jesličky na náměstích, neboť by tím byla narušena „náboženská svoboda muslimů“. Mnoho hierarchů tuto kapitulantskou politiku podporuje, někdy k ní dokonce přímo vybízí jako např. biskup Cipolla z italské Padovy, který nařídil v katolické škole v Rozzanu zrušit tradiční mikulášskou nadílku a odstranit vánoční betlémy, abychom prý „respektovali svobodu svědomí muslimů.“

Zato však se vedou ze strany těchto hierarchů útoky proti „lefébvristům“ a „tradicionalistům“, v rozporu s dokumentem Summorum pontificum se omezuje nebo zcela likviduje sloužení mše sv. v tradičním ritu, jsou napadáni obhájci nerozlučitelnosti manželství a odpůrci sňatků osob stejného pohlaví, ba dokonce i obhájci nenarozeného života (před rokem sekretář Italské biskupské konference mons. Galantino řekl, že jsou mu „odporní“). Na veřejnosti potom světská média s odvoláním na údajnou „svobodu svědomí a světonázorového přesvědčení“ vedou zuřivé kampaně proti Katolické církvi kvůli její neměnné tradiční nauce ve věci potratů, sexuální výchovy na školách, nerozlučitelnosti manželství, homosexuality a eutanázie. K tomu však modernisté uvnitř Církve á la Halík mlčí, na tom neshledávají nic závadného, to přece patří k demokracii, pouze islám (a také judaismus, buddhismus a další falešné kulty) nesmí být kritizován.

Nenávidět blud, ale milovat bloudícího

Halík vůbec nerozlišuje mezi kritikou či odmítáním falešného náboženství nebo falešné nauky a nenávistí vůči člověku. Je mu naprosto cizí známá Augustinova zásada „nenávidět blud, ale milovat bloudícího“. Ano, islám je falešným náboženstvím, ale muslimové jsou naši bližní, které nutno milovat – a proto je Církev povolána hlásat jim evangelium, aby byli osvobozeni z pout satanské nauky Mohamedovy. Tato evangelizace se samozřejmě neobejde bez poukazu na Mohamedovy zločiny a krvavé súry Koránu. Jestliže je ve smyslu Halíkovy nauky takové hlásání Krista „politicko-církevně-druhovatikánsky“ nekorektní, pak si nemůžeme pomoci, Kristus přece řekl „hlásejte evangelium všem“, nikde v evangeliu nečtu, že muslimům ne.

Vypadá to tak, že ještě dříve, než muslimové nad námi vyhlásí fatwu nebo než zavedou u nás režim jako v Saudské Arábii, kde za pouhé vlastnictví Bible může být „delikvent“ odsouzen k smrti (k prosazení toho zatím nemají dostatečnou kvantitativní základnu), postarají se páni Halíkové etc. o to, abychom byli odsuzováni do vězení nebo do koncentračních táborů, ne-li k něčemu horšímu. Kdoví, o čem pan profesor medituje ve své německé poustevně. O obraně katolické víry a jejich vyznavačů určitě ne.

Vlci v rouše beránčím

Pronásledování tedy – jak smutné – přichází nejprve z vlastních řad, potom teprve od neomarxistických genderistů a posléze muslimů. Naštěstí ale lze říci, že termín „vlastní řady“ je zde pouze zdánlivý. Tito pánové v kněžském rouchu (ani to není pravdou, neboť je odložili a nosí kravatu) jsou apostaty, kteří se octli na stejné lodi s pronásledovateli Církve, jsou to draví vlci v beránčím rouše.

Pravá katolická víra se ne vždycky kryla a kryje s hierarchií, ba dokonce ani ne s papežem, jak dokazují události posledních let. Katolická víra je ta, kterou Církev hlásala celá dvě tisíciletí, která je obsažena v Písmu sv. a v posvátné Tradici. Tato víra je nepřemožitelná, víra jesliček, kříže a prázdného hrobu. Ve jménu této víry zvítězila Panna Maria nad mohamedány u Lepanta r. 1571 a u Vídně r. 1683. Sepneme-li ruce k modlitbě sv. růžence, jak k tomu vybídl r. 1571 papež-světec Pius V., tak ďábel odejde z tohoto boje poražen, i když mu budou pomáhat páni Halíkové aj.

Tuto vánoční radost a naději ze srdce přeji sobě i vám.

Zdroj.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele