Reakce na rozhovor s údajným kverulantem Michalem Drabíkem.

Karel Kryl rychle pochopil, jak grandiózní podvod v podobě Sametové revoluce na nás parta loupežníků kolem Havla a Klause připravila. Bylo mu jasné, že moc uchvátily nezralé mozky, zkamenělá srdce a vypleněné duše, od kterých kromě neuvěřitelných zlodějin můžeme očekávat jen záplavy nabubřelého tlachání a negativních energií. Žel, právě uvedený článek ukazuje, že ani čtvrtstoletí po revoluci se nic nezměnilo.

Článek začíná poměrně nezajímavě, pan Drabík z Plzně mj. uvádí, že nezaplatil členské příspěvky v ODS (proč oficiálně a čestně nevystoupil, jako ti, kteří se nebáli zvolat, že „král je nahý“, nesděluje). Odůvodnil to tím, že „je to banda zlodějů“. To je chvályhodné prozření, jen škoda, že nepřišlo v době, kdy ODS byla u moci. Toť však věc svědomí. V uvedeném rozhovoru dále tvrdí, že nějací „koně ODS“ infiltrovali Bártu a teď že totéž dělají u ANO; škoda, že je nejmenuje, neboť v jejich čele, pokud by ovšem chtěl mluvit pravdu, by musel vedle jisté dámy uvést jméno Michal Drabík. Ale budiž, i to lze chápat. Když se však rozohňuje nad tím, že ti „koně zakládají občanské aktivity, aby se přes ně dostali do ANO, aby opět byli u koryt“, tak to se již pustil na příliš tenký led.

Tento nesmyslný útok pana Drabíka proti nezávislému občanskému sektoru nás opravdu trápí, proto považujeme za nezbytné uvést několik faktů. V Plzni zcela spontánně vznikla neformální skupina deseti neziskových organizací, které se rozhodly, že pomůžou všem politickým subjektům usilujícím o rekonstrukci současného Systému, který z práva udělal sluhu moci a ze spravedlnosti otroka peněz, uvrhl do bídy a spárů exekučních mafií miliony lidí a zdevastoval vše, co generace našich předků tak pracně vybudovaly. Tyto organizace deset a více let zdarma odvádějí poctivou práci pro stát, kraj či město Plzeň, nikdy za svou práci nic nechtěly, a jelikož nestály na straně moci, tak také nic nedostaly, ačkoliv přinášely naprosto unikátní nápady, řešení a projekty. Jejich členové nikdy nebyli v žádných orgánech města a už vůbec ne u „koryt“, neboť vždy stáli na straně bezmocných, aby hájili jejich práva proti zvůli morálně nemocných mocných, a často za to draze zaplatili. Tuto pravdu dlouhodobě dokazují svými činy a životy, nikoliv nenávistným plácáním. Pro ilustraci – v březnu tyto neziskovky veřejně vystoupily na plzeňském náměstí proti justiční mafii a zlořádům v policii. Kupodivu se na této politické akci pan Drabík ani neobjevil, ačkoliv se rád ukazuje a fotí snad na všech politických akcích, které se v Plzni konají.

Tyto organizace tedy komunikují se všemi konstruktivními politickými subjekty, které mají zájem zbourat mafiánské struktury dvacet let budované „velkými hráči“ politické scény a vypláchnout od parazitů Augiášův chlív zvaný „Velká politika“. A nejen komunikují, také spolupracují. Předkládají jim nové myšlenky, vč. projektů, které mohou státu ušetřit miliardy korun a vyřešit problémy dosud neřešené. Dokonce zpracovávají i zajímavé důkazní materiály o řádění mafií. A opět – nic za to nepožadují, na své projekty neuplatňují žádnou ochranu, prostě je dávají společnosti k dispozici. Až dosud členové těchto organizací odmítali návrhy na vstup do jakýchkoliv politických subjektů, ačkoliv si uvědomují, že tento přístup je kontraproduktivní, jelikož mimo ně toho moc nezmění. A o těchto lidech se pan Drabík nestydí v inkriminovaném článku tvrdit, že „rozvrátili stranu Víta Bárty, lezou na mítinky nových subjektů, skáčou Babišovi do prdele, aby uzmuli posty“ (doslovná cit. Drabíka).

„Podle sebe soudím tebe!“ Jedině v tomto kontextu lze chápat uvažování jmenovaného, neboť kam vkročil, tam snad i tráva přestala růst. Platí to i o Bártově kavárně. Podle sdělení obsluhy mu tam pan Bárta otevřel a plně hradil účet, a jak všichni viděli, Drabík toho hojně využíval a ládoval se pizzami a zmrzlinovými poháry i ve dny, kdy se posezení s Bártou nekonala. Aby se Vítu Bártovi „odvděčil“, otevřel si vlastní kavárnu a rozhodl se, že tam přesune i Bártovy příznivce. Jednoho dne zmizela z kavárny reklama – vývěsní štít s Bártovým podpisem. A ejhle – čirou náhodou se vzápětí objevila v Drabíkově kavárně (nakonec ji musel vrátit). Dalším jeho „konstruktivním“ činem se stalo přivolání policie na několik kolegů v průběhu klíčového jednání v nabité Bártově kavárně; falešně je obvinil z naprostých nesmyslů, což se hned na místě prokázalo, takže policisté s omluvou odešli. Opravdu velmi konstruktivní a stmelující přístup! Nastává však chvíle, kdy je třeba přiznat panu Drabíkovi, že v něčem přeci jen pravdu měl: je to opravdu odporné. A výmluvné!

V tomto kontextu lze již jen obdivovat pana Drabíka, kam až je ochoten zajít v plivání špíny na čestné lidi, kteří na rozdíl od něj, darovali státu, kraji či městu, tedy občanům ČR obrovské množství konkrétní a vesměs kreativní práce. Jmenovaný mluví o spekulantech a mafiánech, „kteří jsou prolhanější, než byl baron Prášil… Jsou to vlci v rouše beránčím. Jsou to kurvy, lidské zrůdy“ (cit. Drabíka). Jak povznášející, moudré a láskyplné! Že by k takovému hodnocení dospěl při pohledu do zrcadla? To si snad ani on nezaslouží.

Pan Drabík si v rozhovoru stěžuje na všechno možné, mj. i na církevní restituce. Co konkrétního však proti nim udělal? Ti, na které plive špínu, alespoň prostudovali podivné indicie a temné otazníky vznášející se nad tímto megatunelem, a popsali je v dopisu papežovi Františku II. Co konkrétního udělal tento hyperkritik v posledním desetiletí pro nápravu věcí veřejných (pomluvy a urážky se nepočítají)?

V závěru se jmenovaný táže, kdo vlastně stojí za ANO a Andrejem Babišem. Možná inspirativní otázka. Proč ji však nepoložil přímo na mítinku pana Babiše v Plzni, kde během dvouhodinové diskuse běhal jako fretka a fotil snad všechny přítomné? Důvody mohou být dva: strach, nebo vypočítavost, tedy právě ta činnost, ze které obviňuje zástupce neziskovek („skáčou Babišovi do prdele“), kteří však na rozdíl od Drabíka hned v samém úvodu vznesli nejnebezpečnější dotaz celého večera, když se zeptali pana Teličky na jeho členství v Trilaterální komisi. Už jen z toho může čtenář pochopit, kdo se (ne)bojí a kdo by rád komu do jakých otvorů skočil.

A kdo za panem Babišem stojí? Z osobního jednání s ním naprosto jistě víme, že pan Drabík to rozhodně není! Pan Babiš totiž více naslouchá, než mluví, méně slibuje a více dělá. A hlavně nepoužívá oblíbené „termíny“ pana Drabíka – viz citace výše, popř. další rozhovory s ním, např. „Politický vězeň a rebel z ODS: Lustrace slouží jen zmrdům“!

Možná nastal čas, pane Drabíku, abyste nahlédl do slovníku a nastudoval, jaký je rozdíl mezi významem slov „kverulant“ a „hulvát“. A spolu s redaktorem, který se k rozhovoru s Vámi propůjčil, se zamyslet, proč vaše ego vzkvétá a duše odumírá, proč se z Vašeho svědomí stalo duchovní bezvědomí. A snad by také nebylo úplně od věci, kdyby si redakce Parlamentních listů dopřála krátkou meditaci nad tím, jakým že přínosem články podobného typu jsou pro renomé tohoto jinak skvělého internetového časopisu a pro povznesení kultury české politické scény.