Tereza Spencerová: O „sarinu“ v Chán Šajchúnu a „změně režimu“ v Sýrii

1. 11. 2017 17:04

S největší pravděpodobností k žádnému sarinovému útoku nedošlo, spíše vše započalo místním únikem chlóru, který se podle všeho odehrál ještě před nálety. Příběh se sarinem byl na situaci naroubován až později…

Tereza Spencerová: O „sarinu“ v Chán Šajchúnu a „změně režimu“ v Sýrii
Foto: Archiv vydavatele Vaše věc
Popisek: Sýrie, chemický útok

V půli října ministerstvo zahraničí USA v rámci svého aktualizovaného varování před cestami do Sýrie „zničehonic“ konstatovalo, že Daeš, Al Kajda (v rámci své nové „reinkarnace“ Haját Tahrír aš Šám) a další „násilné extremistické“ skupiny v syrské válce kromě jiného používají i chemické zbraně. Jejich taktika spočívá „v používání sebevražedných atentátníků, únosů, lehkých i těžkých zbraní, improvizovaných výbušných zařízení a chemických zbraní,“ shrnuje dokument.

USA (a Západ obecně) až dosud použití chemických zbraní v syrském konfliktu připisoval výlučně vládním oddílům, a tak ruská média okamžitě nadhodila možnost, že se takové „přiznání“ může preventivně týkat očekávané zprávy vyšetřovatelů OSN o okolnostech dubnového chemického útoku v Chán Šajchúnu v syrské provincii Idlíb, která je z valné většiny pod kontrolou právě syrské frančízy Al Kajdy zvané od loňska Haját Tahrír aš Šám. O pár dní později jedna z džihádistických skupin bojujících na jihu provincie Damašek pod hlavičkou Svobodné syrské armády obvinila z nasazení chemických zbraní i teroristy z Daeše…

Ve stejné době se mělo na půdě Rady bezpečnosti OSN jednat o prodloužení mandátu tzv. Společného vyšetřovacího mechanismu (Joint Investigative Mechanism, JIM) mezinárodní mise Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) vyšetřující chemické útoky v Sýrii. USA trvaly na jeho okamžitém prodloužení, Rusko chtělo počkat až na to, jakou zprávu o Chán Šajchúnu JIM předloží, a tak americkou rezoluci vetovalo s poukazem, že je připraveno mandát případně obnovit, ale „nejdřív tu zprávu“. Američané okamžitě obvinili Rusy, že „nadřazují politické důsledky nad syrský lid, který byl tak brutálně vražděn“, což v překladu znamená, že brání tomu, aby byla vina za chemický útok hozena na Asadův režim…

A pak, 29. října, se zpráva JIM, která oficiálně publikována ani nebyla, ale přesto je k mání v PDF formátu, dostala do médií. A, jak v unisono českém mainstreamu například ohlásila Česká televize, Sarin v syrském Chán Šajchúnu použil Asadův režim, potvrdila zpráva OSN.

Upřímně, není tomu tak.

„Syrská arabská republika je zodpovědná za vypuštění sarinu v Chán Šajchúnu 4. dubna 2017,“ konstatuje ve skutečnosti text JIM s tím, že jeho autoři jsou o svém závěru „přesvědčení“. Přesvědčení? A co znamená ono „zodpovědná za vypuštění“? Nepotvrzuje to snad prvotní ruská a syrská tvrzení, že nálet na Chán Šajchún zasáhl skladiště chemických zbraní Al Kajdy, načež bojové plyny džhádistů otrávily onen „syrský lid“?

Vedle těchto vágních formulací není bez zajímavosti, že tříčlenný JIM (guatemalský diplomat, malajsijský úředník OSN vystudovaný v USA a chemický expert pracující pro švýcarskou vládu) ve své zprávě, která není oficiální zprávou OPCW a organizace ji ani nepotvrdila, nabízí i očividné „nesrovnalosti“.

Kupříkladu: Na 10. straně zpráva konstatuje, že sarin byl vypuštěn z místa kráteru na severu Chán Šajchúnu mezi 6:30 a 7:00 onoho 4. dubna. V II. Příloze (na straně 36) ale tvrdí, že několik nemocnic v Idlíbu začalo přijímat pacienty zasažené sarinem už mezi půl sedmou a tři čtvrtě na sedm. JIM prozkoumal lékařské zprávy 247 pacientů, kteří byli s otravou přijati mezi šestou ráno a čtvrtou odpoledne, a zjistil, že 57 z nich bylo v pěti nemocnicích hospitalizováno dokonce dříve, než mělo k útoku vůbec dojít, konkrétně mezi šestou ráno a 6:20. Deset takto sarinem zasažených pacientů bylo přijato v nemocnici vzdálené od Chán Šajchúnu 125 kilometrů, zatímco 42 dalších bylo už v sedm ráno v nemocnici vzdálené třicet kilometrů… Jinými slovy, 23 procent údajných obětí bylo v nemocnicích už před útokem a při vzdálenosti 125 kilometrů je možná řeč o nějakém zdravotnickém zařízení až v sousedním Turecku. JIM podobné „nesrovnalosti“ nechává bez povšimnutí, jako by na tom už ani nezáleželo, neboť mainstreamu to k vynesení verdiktu „bohatě stačí“ a čtenáře beztak zajímají vesměs jen titulky.

Nebo další namátková „nesrovnalost“. V krevním vzorku číslo 133 nebyly nalezeny žádné stopy sarinu nebo odvozené látky, zato moč zbytkové stopy vykazovala. Jak je to možné, nikdo neřeší.

Už v dubnu přitom JIM upřesnil, že vychází čistě z otevřených zdrojů, podle nichž byly oběti z Chán Šajchúnu léčeny především kyslíkem a kortizony. Taková léčba přitom není doporučována pro otravu sarinem, ale vesměs při poškození plic, k nimž by mohlo dojít při vdechnutí chlóru nebo třeba explozi vakuové bomby. První zprávy turecké agentury Anadol hned ze 4. dubna rovněž mluvily jen o otravě chlórem, a totéž platí i pro první prohlášení OPCW. Turecko ještě o dva dny později zmiňovalo jen chlór, přičemž ani první videa, která z Idlíbu do světa vyslala „objektivní“ Al Kajda a různé skupiny typu „Bílých přileb“, neukazují žádné symptomy po zásahu sarinem, čemuž odpovídá i vybavení „záchranářů“. Sarin se „prokazatelně objevil“ až koncem měsíce…

Byl tedy celý „chemický útok“ skutečný nebo jen nahraný, jak dál tvrdí Rusko nebo oficiální Damašek nebo například analýza renomovaného amerického reportéra Syemmoura Hershe? V Chán Šajchúnu s největší pravděpodobností k žádnému sarinovému útoku nejspíš nedošlo, spíše vše započalo místním únikem chlóru, který se podle všeho odehrál ještě před nálety. Příběh se sarinem byl na situaci naroubován až později. Veškeré údaje „vyšetřování“ pocházejí z Chán Šajchúnu, kam členové JIM nikdy osobně nezavítali v obavách o vlastní bezpečnost v oblasti ovládané Al Kajdou a spřízněnými džihádistickými skupinami.

Je příznačné, že Al Kajda a Daeš společně s USA a třeba Saúdy a všemi, kdo už šestým rokem usilují o „změnu režimu“ v Sýrii, mají očividný zájem zmanipulovat „důkazy“ a obvinit z chemického útoku Damašek.

Ostatně, spolupráci všech zmíněných v týdnu v televizním rozhovoru přiznal někdejší katarský ministr zahraničí Džábir al Sání, který až do roku 2013 spravoval i vojenskou pomoc džihádu v Sýrii. Podle jeho slov Katar po boku Saúdů a Turecka a pod vedením Spojených států dodával „od samého počátku událostí“ v roce 2011 zbraně a peníze „opozici“ v Sýrii, a to i Al Kajdě, nejspíš proto, že Daeš v té době ještě fakticky ani neexistoval. Celou „operaci“ přitom označil za „loveckou výpravu“, přičemž lovnou zvěří měl být Bašár Asad. Katar má podle Džábira „mnoho dokumentů“ a záznamů, které dokládají, že válka byla předem plánovaná a měla vést ke změně režimu.

Džábira doplňují i informace ze Snowdenových archívů, které nyní, s více než tříletým zpožděním, zveřejnil americký The Intercept. Dokumenty potvrzují, že saúdský princ Salmán bin Sultán v roce 2012 osobně nařídil oddílům Svobodné syrské armády (FSA), které Západ dloho vydála za „demokratické síly“, „zapálit Damašek“ a „srovnat se zemí“ tamní mezinárodní letiště. Pro účely této operace Saúdové zaslali do Sýrie 120 tun zbraní a výbušnin, a s výsledky „byli velmi spokojeni“, byť si vyžádaly životy nejméně šesti desítek lidí. The Intercept nicméně z celého příběhu „jaksi“ vypouští roli USA při vyzbrojování „opozice“ a dál razí neudržitelnou mantru o povstání z roku 2011 coby „organickém, mírovém hnutí“, které přimělo syrskou vládu „rozpoutat válku proti svému národu“…

Washington ke „změně režimu“ v Sýrii v posledních měsících sice mlčel, ale nově s tímto puzením znovu přišel ministr zahraničí USA Rex Tillerson. Prohlásil, že válka v Sýrii skončí jedině tak, že svět přijme „celistvou a jednotnou Sýrii, v níž není pro Bašára Asada žádná role“. Není ovšem jasné, jak chtějí USA tohoto cíle dosáhnout; několik zemí sice americkou politiku „změny režimu“ v Sýrii i po šesti letech války dál – byť už bez řádného nadšení -- podporuje, ale současně platí, že nedžihádistické rebelské síly v Sýrii už prakticky neexistují, spoléhat jen na syrské Kurdy USA také nemohou, a tak není silové ovládnutí Sýrie z hlediska Washingtonu pravděpodobné. Možná ale Pentagon počítá se svými vlastními vojáky. Americká generalita se přitom rozchází v otázce, kolik jich v Sýrii ilegálně vlastně působí – počty se pohybují od pěti set až do čtyř až pěti tisíc – nicméně možná i pro ně platí totéž, co pro americké jednotky v Iráku. Tamní americká vojenská přítomnost je v této chvíli trvalá, vysvětlil Tillerson, a to i za situace, kdy by irácká vláda oficiálně vyzvala k jejich odsunu a zrušila jejich „povolení k pobytu“… Že by si Washington připravoval půdu pro proxy válku proti Íránu z území Iráku a Sýrie. Pro jednu z válek, které by podle „trumpovců“ měly být bez konce, jakýchkoli omezení a kongresového dozoru?

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Petice: Nerostné bohatství České republiky patří všem jejím občanům

11:44 Petice: Nerostné bohatství České republiky patří všem jejím občanům

Vyzýváme Poslaneckou sněmovnu PČR, aby přijala zákon, opravňující k těžbě českého lithia výlučně dom…