Počátkem června iráčtí Kurdové učinili dlouho očekávaný krok – oznámili, že 25. září uspořádají referendum o vyhlášení nezávislosti na Iráku. Lze očekávat, že výsledkem hlasování bude většinové „ANO“, nicméně platí, že zatímco idea nezávislosti má mezi Kurdy obecně širokou podporu, představa o tom, jakým by budoucí stát měl být, už může být důvodem i k paralýze budoucího státu, v krajním případě i k občanské válce. Podle očekávání se ozvaly i státy, kterých se nezávislost iráckého Kurdistánu dotýká – kvůli vlastním kurdským menšinám – přinejmenším jako precedent. Centrální vláda v Bagdádu při vyhlídce na ztrátu bohaté ropné části svého území mluví o „nezodpovědnosti“, Turecko, které válčí se „svými“ Kurdy s takovou intenzitou, že rovná se zemí i historická města zapsaná na seznamech UNESCO, vnímá referendum rovnou jako „smrtelnou chybu“, která Kurdistán promění v oblast (tureckých?) bojů, Írán trochu bezbarvě zdůrazňuje podporu „územní celistvosti Iráku“…
Ať tak či tak, zdá se, že o budoucí nezávislosti beztak rozhodne ropa. Nebo v ní alespoň sehraje hlavní roli.
Pokud si irácký Kurdistán udrží současné území, bude mít podle odhadů zásoby asi 45 miliard barelů ropy. Bagdád dlouhé roky protestoval proti tomu, že si vláda Kurdistánu prodává ropu „za své“. Největší obchod Kurdové uzavřeli před třemi roky s Tureckem, načež vztahy mezi Kurdskou regionální vládou (KRG) a centrální vládou v Bagdádu dosáhly bodu mrazu. Pak se ale na scéně objevil Daeš, obsadil Mosul a obě strany začaly mít zcela jiné problémy, byť i bez ohledu na ně Kurdové s prodejem ropy nepřestali – například Izrael před dvěma lety pokrýval skoro 80 procent svého dovozu ropy právě z Kurdistánu. Nyní ale hrozba Daeše s blížícím se pádem Mosulu postupně ztrácí v Iráku na intenzitě, a tak se ropa může znovu stát středbodem politiky. A první velkou smlouvu nyní KRG uzavřela s politicky spřízněným Ruskem.
Dohoda s ruským koncernem Rosněfť byla podepsána na nedávném světovém ekonomickém fóru v Petrohradu. Předpokládá spolupráci na dvacet let, během nichž bude ruský koncern nakupovat kurdskou ropu a rafinovat ji ve svých zařízeních v Německu, přičemž na kurdském území investuje tři miliardy dolarů, přičemž první miliarda podle některých zpráv už byla vyplacena, zatímco podle jiných bude vyplacena ještě letos. Dohoda výrazně rozšiřuje smlouvu z letošního února, která se týkala jen období do roku 2019, přičemž dává Rosněfti přístup k regionální přepravní síti s kapacitou 700 tisíc barelů denně, která se ale bude rozšiřovat. Rusko se tak – vedle USA a Turecka – stává klíčovým hráčem na kurdském ropném trhu.
Jak podotýká Al Monitor, ve hře je přitom mnohem víc než jen peníze, neboť dohoda naznačuje pohled Moskvy, podle níž jsou Kurdové jedni z nejdůležitějších budoucích hráčů v regionu. „Rusko věří, že se Irák rozdělí, pokud ne rovnou na tři státy, tak alespoň na tři federální regiony,“ cituje Al Monitor někdejšího poradce kurdských lídrů Džabbára Kádira. „Proto omezuje spolupráci s centrální vládou. A pokud by Bagdád proti smlouvě protestoval, Kurdové a Rusové mu řeknou: Uzavíráte dohody s Američany. Rozvíjejí kurdský ropný region. My uděláme to samé.“ A co víc, nová dohoda podle něj vezme vítr z plachet Turecku, které až dosud na tomto poli vládlo a určovalo si i své vlastní podmínky. „S Rosněftí už to nebude moci dělat. Proto je to z pohledu Kurdistánu přelomová dohoda.“
Dohoda snížila i americké podíly na „ropném koláči“ v Kurdistánu, nicméně KRG podle všeho dohodu s Washingtonem i Ankarou předem konzultovala, aby zabránila největším nepříjemnostem. Dohoda s Rusy diverzifikuje kurdské zákazníky, což KRG očividně jen vítá, a pokud zářijové referendum skončí podle očekávání ve prospěch nezávislosti, může být významným faktorem pro další vývoj. Tím spíš, že díky Rosněfti už KRG nemusí pokračovat ve svých plánech proniknout se svým „zbožím“ až ke Středozemnímu moři, neboť to za ně nyní udělá ruská strana, shrnuje Al Monitor.
Specializovaný portál OilPrice připomíná, že první várka kurdské ropy už byla dodána v dubnu přes italský Terst a přečerpána do německých rafinérií MiRO v Karlsruhe a Bayernoil v Neustadt an der Donau, v nichž je Rosněfť menšinovým vlastníkem. Upřesňuje, že ruská strana navíc ovládne ropovod z Kirkúku do tureckého Ceyhanu, jehož kapacitu rozšíří na milion barelů denně.
V Kurdistánu už přitom operuje ruský Gazprom Něfť, který spravuje tři ropná naleziště na Garmianském poli na jihu Kurdistánu, kde z jednoho vrtu aktuálně těží deset tisíc barelů denně, zatímco další dva připravuje k produkci v příštím roce. Rosnfěť nyní navíc ale naznačuje, že je připraven vstoupit i do kurdských nalezišť zemního plynu, který by poté mohl prodávat mimo jiné i v Turecku, což by pro Rusko byl strategicky výhodný tah pro případ, že by projekt Turk Stream – například v Bruselu – znovu narazil na odpor.
Čili, poslední vývoj napovídá o programovém prohlubování vztahů mezi Ruskem a iráckým Kurdistánem, přičemž ropné dohody budou nepochybně mít i své politické důsledky. Kalkulované ochlazení vztahů s Bagdádem, který beztak – převážně na šíitském jihu země – bude i bez Kurdistánu ovládat asi 80 procent irácké ropy, se Rusku asi zdá být adekvátní cenou za to, že vstoupí do oblasti, která byla až dosud doménou výhradně USA a Turecka. A zatímco Turecko referendum o kurdské nezávislosti odmítá, USA sice aktuálně podporují syrské Kurdy a spolupracují i s KRG, ale historicky na Blízkém východě jako spolehlivý partner rovněž neprosluly, snad jen s výjimkou Izraele. A vstupem do kurdských hydrokarbonů může Rusko navíc získat i další páku proti rtuťovitému a nevypočitatelnému Recepu Erdoganovi…
Tož tak.
Tereza Spencerová
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
