Tereza Spencerová: Přichází doba bezkontaktního individualismu

Vlastně se nic neví dodnes. Jasněji je snad jen v tom, že Sargeant prý měl kohosi „nevhodně osahávat“ a věnovat komusi „nemístnou pozornost“. Čili, nikoho neznásilnil, z žádné ženy nestrhával oblečení pod hrozbou vyhazovu. Možná se někdy na firemním či stranickém večírku, na němž byli všichni ovínění, nevhodně opřel o čísi prs nebo koleno. A možná se taky ale nestalo vůbec nic. Feministické teorie předpokládají, že znásilnění a „sexuální útoky“ jsou traumata natolik zásadní, že v nich žena nezalže. Pokud říká, že se něco stalo, pak se to i stalo. To jen samec myslí stále jen na to jedno a je s to o svých vztazích se ženami lhát. Žena je naopak efemérní stvoření, jemuž jsou hysterie a lži cizí, a proto nikoho zbůhdarma z násilí neobviní. Je vlastně až s podivem, že ještě nikdo nežádá, aby byl z bible vymazán příběh o Putifarce.

Probuzená paměť

Sexuální skandál, který propukl pozoruhodně lavinovitým odhalením zločinů hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina, přiměl policii v „Mekce filmu“ rozběhnout hned dvacet kauz, v nichž dosavadní megahvězdy showbyznysu vystupují v roli zvířat. Přinejmenším v polovině případů je sice vše už promlčené, ale nešť. A střílet lze doslova na všechny strany. Už celkem 17 žen například ze „sexuálního útoku“ obvinilo Donalda Trumpa, suspendován byl ale i jeho hlavní kritik z redakce vlivných New York Times Glenn Thrush; tento ženatý padesátník prý v minulosti také „zaútočil“ na hned několik mladých žen. Další ženy si po čtyřicetiletém „výpadku paměti“ vzpomněly na „prasáctví“ alabamského ultrakonzervativního soudce Roye Moora, v Británii kvůli „nevhodným větám“ padl vlivný ministr obrany David Fellon, pod jehož rukama protékaly ty největší miliardy ze zbrojních zakázek, „vyšetřováni“ jsou další dva ministři současné britské vlády, „dohrál“ najednou i Peter Pilz, který se rozešel s rakouskými Zelenými a svou vlastní stranu na rozdíl od nich dovedl až do parlamentu. Sexistické výpady ze strany předních politiků EU hlásí dvě švédské ministryně a jejich země, která i v důsledku migrace hlásí nejvyšší míru zločinnosti ve sféře „sexuálních útoků“ od roku 2006, na konec příštího léta vyhlašuje první „mužů prostý“ festival, tedy bezpečnou zábavu jen pro ženy. A zatímco americký Kongres kvůli vlně údajného sexuálního násilí mezi osobami známými až rosničkoidními připravuje snad nejrychlejší zákon ve svých dějinách, britské dozorkyně žalují své zaměstnavatele za to, že před nimi vězni otevřeně masturbují, a Amnesty International si na vzorku čtyř tisíc žen přisazuje a tvrdí, že každá pátá se stala obětí „sexuálního útoku“. Na sociálních sítích. Mimochodem, počet žalob kvůli sexuálním útokům „po Weinsteinovi“ vzrostl ve Francii o neuvěřitelných 30 procent. Když se ale měly po celé zemi uskutečnit masové demonstrace obětí, vyšlo jich na výzvu sociálních sítí ve francouzských městech protestovat dohromady necelých patnáct set…

Co je znásilnění

Sexuální chování žen bylo po tisíce let předmětem co nepřísnější regulace. Všechny úspěšné civilizace měnily ženy ve zboží, které muselo být v dokonalém stavu, přičemž způsobů, jak zaručit, že potomstvo bude jen a výhradně svého majitele, bylo rovněž mnoho – Číňané ženám bandážovali nohy, Arabové je (v mnoha případech dodnes) obřezávají, židé nevěrné ženy kamenovali. Zkrátka, všechny alespoň trochu vyspělé kultury zkoušely doslova cokoli, aby zaručily panenství žen před sňatkem a jejich věrnost v něm. Sexuální revoluce ze 60. let minulého století všechny tyto „systémy“ odhodila jako odpad a ženy se ze sexuálního hlediska staly stejně svobodnými jako muži.

I když, o obecné platnosti mluvit nelze. Třeba loňský průzkum Eurobarometru dokládá, že více než čtvrtina Evropanů si myslí, že nedobrovolný sex může být za určitých okolností ospravedlněn. Například na otázku, zda se dá ospravedlnit nedobrovolný sex v případě, že jeho oběť byla opilá či zdrogovaná, odpovědělo v Rumunsku kladně 30 procent respondentů. V Maďarsku jich bylo 24 procent, v Bulharsku a Lotyšsku 20 procent. Naopak ve Švédsku, Finsku, Dánsku a Španělsku souhlasily jen asi dvě procenta dotázaných, v České republice to bylo 12 procent účastníků průzkumu. Podobně je tomu i u případného ospravedlnění nedobrovolného sexuálního styku, pokud jde daná osoba s někým domů, například po večírku. Mimochodem, dva roky staré údaje agentury Focus konstatují, že jen v Česku je každý rok znásilněno přes 7 tisíc žen, ale jen dvě procenta pachatelů soudy potrestají. Každá třetí žena v EU má osobní zkušenost s fyzickým či sexuálním násilím, každá pátá žena se stala obětí nebezpečného pronásledování, každá druhá žena byla vystavena některé z forem sexuálního obtěžování.

A tady se možná skrývá i jádro pudla. Od oněch 60. let se totiž začal postupně měnit i obsah pojmu „znásilnění“, až se jím stalo cokoli, co se za něj žena rozhodla považovat. Je zvláštní, že i to jako by mezitím přestalo dostačovat, a tak se zrodil pojem „sexuální útok“. A tím už může být myšleno cokoli, co vás napadne. Klidně jím může být i situace, kdy muž před deseti lety položil ženě ruku na koleno… A spolu s tím se kyvadlo vychýlilo na opačnou stranu. Ženy jsou svobodné a mohou si dělat, co chtějí. Muži už nikoli. Proti obviněním ze sexuálních útoků jsou muži prakticky bezbranní. Jak mají dokázat, že nikomu nepoložili ruku na nohu, a co víc, před deseti lety? Pravidla, která Obamova administrativa zavedla na univerzitních campusech, nebo britská policie pro své příslušníky, dokazují, že spravedlivý proces byl nahrazen jakousi variantou inkvizice.

„Nynější situace by nás měla donutit přemýšlet o síle „náboženství oběti“, které se nyní plošně prosazuje,“ konstatuje pro Le Figaro šéfredaktorka magazínu Causeur Élisabeth Lévyová. „Stačí se označit za oběť, a umlčíte tím jakoukoli kritiku. Některé neofeministky dokonce pro oběti požadují „presumpci pravdy“, což značí, že stačí vznést obvinění proti údajným agresorům, aniž by měl jejich názor někoho zajímat. Namísto dosavadní presumpce neviny, která je základem západního justičního systému, má nastoupit automatický verdikt? Spravedlnosti se ale přece nedá dosáhnout tím, že zruším její záruky. K tomu v současnosti vzniká svého druhu znervózňující tendence hrát to na dvě strany. V jednom a tom samém výtisku časopisu si v rubrice „Společnost“ přečtete o vlivných ženách, které mají svůj osud plně ve svých rukou a vedou a možná i zneužívají zástupy mužů. A o pár rubrik dál, v „Psychologii“, narazíte na ženy, které se hroutí, protože se celý život bály svého neomaleného šéfa…“ Mimochodem, na rozdíl od slavných hereček, které se možná bály o další role, pokladní ze supermarketu spravedlnosti nedosáhne v médiích nebo na sociálních sítích, ale jedině u soudu. Jeho základní principy ale přestávají platit.

Civilizační zlom?

Sex je základní instinkt, který nelze dlouhodobě skrývat nebo potlačovat, o jeho právní normalizaci ani nemluvě. Pozoruhodně koordinovaná snaha o přepisování „pravidel hry“ pod hlavičkou kampaně MeToo nicméně nově umožňuje vydávat jakýkoli projev zájmu za „harašení“. Není jasné, co vlastně hodlají „reformátoři mravů“ na lidské povaze změnit, natož do jaké míry vůbec mohou být úspěšní, ale faktem je, že některé „body“ si už připsali – rozvolňuje se vnímání rodiny i vztahů mezi pohlavími, a zatímco roste počet manželství gayů, některé země už uznávají hned tři rody.

A pevná půda, na níž by se západní společnost mohla orientovat a bezpečně fungovat, není na dohled. Britská vláda premiérky Mayové, která koncem října vyzvala OSN, aby kvůli cítění (asi dvou uražených) transsexuálů nahradila pojem „těhotná žena“ prý neutrálním „těhotný člověk“, byla nyní z akademické sféry sama vyzvána, aby umožnila pedofilům a usvědčeným sexuálním útočníkům adoptovat děti nebo s nimi alespoň pracovat, aby nebyli poškozeni ve svých lidských právech…

Co přijde dál?

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami