Ještě donedávna bylo pochybování o „kondici“ Evropské unie považováno za nebezpečné šíření poplašných zpráv, nyní po Brexitu už se zcela svobodně skloňují snad všechny možnosti dalšího vývoje, včetně naprostého rozpadu Unie, který je například podle multimiliardáře a sponzora barevných revolucí George Sorose „prakticky nezvratný“.
Tím spíš nyní Brexit otevírá dveře i k diskusi o „kondici“ NATO, protože 22 členských států EU, počítáno stále ještě i s Británií, je současně i členy Severoatlantické aliance a problémy v plánování mezi oběma společenstvími jsou letité.
Počátkem července se lídři NATO sejdou na summitu ve Varšavě, aby posoudili budoucnost své organizace. Očekávání přitom nejsou nijak vysoká. Už dříve bylo například rozhodnuto o tom, že všechny členské státy povinně navýší své zbrojní rozpočty minimálně na dvě procenta HDP, ale své závazky v tomto směru splnilo jen pět z osmadvaceti členů, konkrétně USA, Velká Británie, Řecko, Estonsko a Polsko. Situace je o to podivnější, že třebas jen rozpočet newyorské policie je vyšší než vojenské rozpočty některých členů NATO.
Někteří vlivní členové aliance přitom navyšování zbrojních rozpočtů otevřeně odmítají. Například německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, který – spolu s německým byznysem -- vůči Rusku razí spíše vstřícnou politiku, nedávno zaskočil alianci tím, že odmítl „řinčení zbraněmi“. Jistě, existuje mnohem víc a lepších věcí, za co utrácet peníze. Jeho kancléřka Angela Merkelová ho sice okamžitě napomenula, že NATO „je třeba posílit“, přičemž ale jen vágně slíbila, že německá vláda „v dlouhodobém výhledu“ oněch slíbených dvou procent HDP na zbrojení opravdu jednou dosáhne. Vzápětí Berlín varoval před eskalací zbrojení, které by vedlo až k válce… Co takový postoj nejmocnějšího státu EU znamená pro NATO? Tím spíš, když i špičky aliance občas samy připustí, že ruská agrese do Evropy vlastně ani nehrozí? Nebo když Barack Obama do funkce číslo 2 v alianci jmenoval Rose Gottemuellerovu, která je podle amerických republikánů málo protiruská?
Právě na varšavském summitu aliance chtěla posílit své provázání s EU, obzvláště ve sféře protiruské politiky u ruských hranic. Nicméně Brexit vše dává do nové perspektivy. Británie vynakládá na zbrojení nejvíce peněz z celé EU – pokrývá asi 15 procent veškerých zbrojních nákladů celé EU, je hnacím motorem společných námořních operací ve Středomoří nebo v Africkém rohu a aktivně se podílí na posilování NATO ve východní Evropě. Ačkoli se na tom všem nemusí nic měnit, protože z NATO Londýn aktuálně nevystupuje, objevují se spekulace, že by nezávislá Británie mohla začít krátit své vojenské výdaje a ve výhledu i omezovat svou dosavadní intervencionistickou politiku. Nemuselo by to být ani tak rozhodnutí budoucích vlád v Londýně, jako spíše důsledek reálné situace – potenciální odchod Skotska a Severního Irska by byl pro Velkou Británii těžkým úderem a její zbytky by najednou měly úplně jiné starosti než vynakládat biliony na zbrojení. Spojené státy, které jsou hlavním hybatelem tlaku NATO proti Rusku, by navíc dokončeným Brexitem ztratily svou vlivnou páku k prosazování agresivní politiky i na půdě EU. Mnozí členové Unie už další protiruské sankce více či méně hlasitěji odmítají, což může znamenat, že s Brexitem pomalu skončí i unijní „ekonomické válčení“.
Skutečný lídr NATO, Pentagon, ale přitom dál přifukuje „ruskou hrozbu“, nejspíš s cílem vrátit vojenské výdaje do nadoblačných výšin z časů studené války. A přidávají se i různé americké think-tanky nebo bývalí politici. Jedním z nejzajímavějších nápadů je v tomto směru zcela určitě „Schengenská zóna pro NATO“, s níž na počátku června přišel americký magazín Foreign Affairs, který vydává vlivná Rada pro mezinárodní vztahy. Poukazuje na frustraci, s níž se potýkají velitelé jednotek NATO v Evropě, když musejí při přesunech svých jednotek neustále žádat o povolení k překročení hranic. Plánovaných 4000 vojáků NATO v Pobaltí a Polsku prý nebude stačit na odražení ruské agrese a nynější omezení různými hranicemi prý „ovlivňuje plánování a přípravy přeskupování a tím i zadržování“ Ruska.
Pro zmírnění „cestovních pravidel“ pro jednotky NATO v Evropě se prý už vyslovili ministři obrany pobaltských států, nicméně jak nakonec idea „volného pohybu“ (fakticky) americké armády po státech Evropské unie dopadne, není vůbec jasné. Diskuse o budoucnosti NATO už je totiž zcela otevřená a například španělská La Vanguardia se bez servítků ptá, proč by -- při veškerém respektu k bezpečnostním otázkám -- mělo někoho v Madridu zajímat jakési teoretické ohrožení vzdáleného Pobaltí, nebo kdo by vlastně chtěl kvůli NATO umírat.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
