Podle bývalých diplomatů je to vhodný a dostatečný postup. "Tvrdší být zatím nemůžeme."
Na ministerstvu zahraničí vede jednání s palestinskou stranou první náměstek Jiří Schneider. Ten v pátek přijal náměstka Palestinského ministra zahraničních věcí pana Taisira Djaradata. Ministerstvo zahraničních věcí poté vydalo komuniké, podle něhož Palestinci slíbili ověřit, že jejich působení v minulosti bylo v souladu s českými zákony.
Obě strany se pak vzájemně ujistily, že chtějí celý případ dořešit, aby nijak nenarušoval vzájemné vztahy mezi Českou republikou a Palestinou."
Protože nejsem diplomat, mohu to, co je obsahem komuniké, přeložit do češtiny:
Případ se vyřeší tak, aby nenarušil vzájemné vztahy.
Takže není důležité, co se stalo, ale jaké budou budoucí vztahy Čeké republiky a Palestiny. A už předem víme, že musí být dobré. A k tomu se dojde "ověřením" Palestinskými experty a diplomaty.
Žádné výstupy z jednání nebudou, bude jen ústní jednání bez publikovaných závěrů. Vzájemné vztahy se nesmí narušit.
Nic víc si nemůžeme dovolit.
A tak naše ministerstvo a naše policie a naše bezpečnostní orgány nebudou šetřit, jak to, že Palestinci porušovali naše zákony.
Nebo šetřit budou, ale jejich závěry nesmí narušit vzájemné vztahy.
Ověří to Palestinci a dají nám vědět.
Palestinci si mohli dovolit udělat ze svého velvyslanectví ilegální pevnost.
Teď je důležité, jestli měli útočné, nebo obranné zbraně, říká pan Kmoníček.
Jaký je rozdíl mezi obranným samopalem a útočným samopalem neřekl.
Co vlastně řekl je, že důležité je, že tam neměli tanky a bombardovací letadla.
Kdyby měli obranné zbraně, protitankové rakety, protiletadlové rakety a stíhačky, bylo by asi vše v pořádku.
Oni ale žádná letadla v rezidenci velvyslance neměli a to co vybouchlo byla jen obranná nálož.
Takové malé kompaktní minové políčko. Obranný systém.
Zajímavé je, že oni si to dovolit mohli, my si víc než vyslechnout si co říká jejich delegace dovolit nesmíme.
Potom si náš pan ministr zahraničí potřese rukou s vedoucím Palestinské delegace, Palestinským náměstkem ministra zahraničních věcí, vzájemně se na sebe usmějí a řeknou, že naše vztahy jsou lepší než kdykoliv před tím.
Zaujalo mně jméno pana náměstka z Ramallahu.
Připomenulo mi jinou nositelku toho rodinného jména, která se "vyznamenala" v jiném výbuchu spojeném s Palestinci.
Hanadi Taisir Abdul Malek Djaradat, dvacet osm let stará Palestinská studenka práv z Jeninu, zahynula při sebevražedném atentátu v restauraci Maxim v Haifě 4. října 2003.
Ve výbuchu zahynulo dalších 21 lidí, z toho 4 děti a jedno jednoroční batole. Byli mezi nimi i tři Palestinci.
Hanadí se na sebevražedný teroristický atentát připravovala v době, kdy se měla spíše připravovat na graduaci na právnické fakultě - v několika týdnech se z ní měla stát právnička. Nestala, se stala se z ní "mučednice".
Jrejí otec, Taisir řekl "To co má dcera udělala, je výrazem hněvu, který každý Palestinec cítí pro okupaci Palestiny". Odmítl všechny kondolence a prohlásil, že je hrdý na to, co jeho dcera udělala a že chce přijímat jen blahopřání. "Byl to dar pro mně, pro naši vlast a pro Palestinský lid."
Oběti studentky Taisir Abdul Malek Djaradatové:
5 členů rodiny Almogovy:
Commander (ret.) Ze'ev Almog, 71, z Haify
Ruth Almog, 70, z Haify
Moshe Almog, 43, z Haify
Tomer Almog, 9, z Haify
Assaf Staier, 11, z Haify
5 členů rodiny Zer-Avivovy
Brurua Zer-Aviv, 59, z Kibbutzu Yagur
Bezalel Zer-Aviv, 30, z Kibbutzu Yagur
Keren Zer-Aviv, 29, z Kibbutzu Yagur
Liran Zer-Aviv, 4, z Kibbutzu Yagur
Noya Zer-Aviv, 1, z Kibbutzu Yagur
Nir Regev, 25, z Nahariya
Zvi Bahat, 35, z Haify
Mark Biano, 29, z Haify
Naomi Biano, 25, z Haify
Personál restaurace:
Hana Francis, 39, z Fassuty, vrchní číšník
Sharbal Matar, 23, z Fassuty, číšník
Mutanus Karkabi, 31, z Haify, ochranka restaurace
Osama Najar, 28, z Haify, kuchař
Irena Sofrin, 38, z Kiryat Bialik
Lydia Zilberstein, 56, z Haify, zemřela na svá zranění 9. října 2003
George Matar, 58, of Haifa, zemřel na svá zranění 15. října 2003
Hanadi Djaradat byla prohlášena Islamickým Jihadem za "Nevěstu z Haify" k uctění jejího "hrdinského činu"
V roce 2005 vyšel palestinský deník Al-Ayyam se zvláštní přílohou nazvanou "Co řekla Hanadi" s básněmi k její poctě.
A nedávno, v říjnu 2012 ji posmrtně udělil Svaz Arabských právníků (ALU) své nejvyšší ocenění.
Ayman Abu Eisheh, člen výboru Palestinské sekce ALU při té příležitosti řekl, že ALU je hrdá na Hanadi Djaradat a že její sebevražedný útok na restauraci plnou civilistů, včetně žen a malých dětí v Haifě byl učiněn "při obraně Palestiny a Arabského národa".
180ti milionový Arabský národ se cítí ohrožen jednoročním dítetem, schvaluje jeho vraždu a arabští právníci udělují pocty jeho vražedkyni.
Takových útoků, takových výbuchů a takových poct udělených pachatelům vražd bylo před tím i potom desítky.
A copak asi řekne pan Djaradat českému ministerstvu zahraničí? Proti komu museli mít Palestinští diplomaté v prostorách velvyslanectví a rezidence "obranné zbraně?"
Na jaký hrdinský boj při "obraně Palestiny a Arabského národa" se páni diplomaté připravovali?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
