UJAK: Bulvární Reflex a politická kampaň vůči Janě Nagyové

Univerzita Jana Amose Komenského na pražském Žižkově je podle Magdaleny Sodomkové (Reflex 8/2012, str. 37) „Sorbonnou“ českých celebrit. Toto přirovnání je pro všechny současné posluchače a absolventy velmi lichotivé, neboť La Sorbonne je světově proslulou pařížskou univerzitou, jednou z nejstarších evropských, jež se dodnes řadí k nejprestižnějším. Je symbolem disciplíny, moudrosti a prestiže výuky.

Úspěchy absolventů? Nic pro bulvár

Zdá se, že toto přirovnání opravdu „sedí“ a české celebrity a tisíce dalších uchazečů o studium na Univerzitě J. A. Komenského Praha velmi dobře vědí, jakou školu si vybrat, chtějí-li dosáhnout kvalitního vzdělání a prestiže. Jde o největší českou soukromou univerzitu s více než 10 000 posluchači a dalšími tisícovkami absolventů. Jejich úspěšnost v praxi je neoddiskutovatelná. S výsledky jejich práce a činnosti se můžeme setkávat denně na mnoha místech – v médiích, školách, odborných pracovištích, státních a veřejných institucích, divadlech, atd.

Není tedy divu, že, jak je u nás zvykem, když je něco nebo někdo výjimečné, stává se „trnem v očích“, předmětem závisti, podezírání, zpochybňování, obviňování a konečně i souzení. Snad pozůstatek minulého režimu, který výjimečné a mimořádné nepřipouštěl.

Magdalena Sodomková, a po ní další, si vybrala jako terč loňskou absolventku UJAK – vrchní ředitelku Úřadu vlády Janu Nagyovou. Proč ze stovek celebrit – absolventů UJAK – právě ji? O jaké zadání šlo? Pro čtenáře bulvárních médií je to „logické“ pokračování předchozích „odhalení“, bez jediné zmínky o kvalitách, schopnostech a úspěších dotyčné osoby. To bulvár nezajímá. Zjistěte o ní, co se dá – a dá rozum, že jen to negativní.

Pocit jako základ pro odsudek

A tak někoho napadlo podívat se i na její kvalifikační práce z Univerzity J. A. Komenského Praha. Magdalena Sodomková plní úkol a jala se hodnotit obě práce, ač nikdy žádnou nevedla, neoponovala ani nehodnotila. A zdá se jí, že něco není v pořádku. „Nagyová používá uvozovky poctivě“, píše Sodomková, ale není jich trochu moc? Ve svém článku uvádí, že se jedná o asi 10 stran v 78 stránkové práci. Ne že by na to Sodomková přišla sama, ale pomohl jí Google, z čehož obviňuje i autorku diplomové práce. Opsala materiály MPSV – zní závěr článku.

To Václav Dolejší z MF Dnes jde ještě dál a bez znalosti původního zadání usuzuje, že i samotné pojetí práce je překvapivé, protože tam není to, co si on myslí, že by tam mělo být, a pouští se do polemiky se samotným vládním záměrem, který považuje za kontroverzní a který se mu nelíbí, i když jej nikdy nečetl. V podtitulku svého článku píše, že se jedná o nepříliš kvalitní diplomovou práci. Korunu všemu dává editor MF Dnes Rostislav Matulík, který přebírá myšlenky kolegů, a již rovnou píše o plagiátu a plagiátorech.

Co bude následovat? Nejspíš se ukáže, že se objevily doklady o tom, že diplomovou práci Jany Nagyové měl na svém počítači otevřenou sám premiér Petr Nečas, a tudíž bude jasné, že ji vlastně napsal on (jak se to snažili tvrdit jistí novináři o Janě Machálkové a Josefu Dobešovi, přestože se nic takového nikdy nestalo). Anebo se zjistí, že Jana Nagyová není vlastně Nagyová a vlastně ani ne Jana, ale bytost z jiného světa, protože přece obyčejná česká žena toho tolik nemůže zvládnout a dokázat. A ještě k tomu úspěšně. Jaká je tedy pravda?

Vytvořit dojem, fakta stranou

K „umění neseriozních novinářů“ patří, že snůškou slov a sousloví vytvoří dojem, pocit, představu. Nejde ani tak o fakta, protože: kdo ze čtenářů má čas informace ověřovat? Důležité je vnutit jim, co si o dané osobě, věci, události mají myslet, bez ohledu na skutečnost. Škoda, že nepřišli na samotnou obhajobu některé z kvalifikačních prací, které proběhly veřejně, před komisí a možná by byli překvapeni. Obhajoba kvalifikační práce je její nedílnou součástí a často se stává, že dokáže zvrátit navržená hodnocení – ať již v kladném, nebo záporném smyslu.

Paní Jana Nagyová se 28. dubna 2009 stala členkou Mezirezortní koordinační skupiny k transformaci systému péče o ohrožené děti. Odborně se zabývá především komunikací a spoluprací s médii v citlivé problematice ohrožených dětí.

Přibližně o rok později si pak problematiku související s její aktivitou a zájmem do budoucna zvolila za téma své diplomové práce. Soukromé vysoké školy pracují s posluchači individuálně a témata kvalifikačních prací často souvisí s jejich profesí nebo s očekávanou praxí. Motivace byla jasná – shromáždit a utřídit informace a dokumenty z desítek nejrůznějších seminářů, konferencí a dalších akcí pořádaných MPSV a nevládními organizacemi. To vše současně mělo posloužit i práci samotné mezirezortní komise. Mediální podpora reformy, stejně jako informovanost o ní, byla tehdy slabá a dodnes tento stav trvá.

Podmínkou přijetí vedení této práce bylo, že bude dokončena do Vánoc 2010, protože v lednu a únoru probíhá zkouškové období a nejpozději 15. března již musí být práce odevzdány. Těžko říci, co bylo v roce 2010 možné „vygooglovat“ na stránkách MPSV a jiných, ve srovnání s tím, co je na nich dnes. Opisovala snad Nagyová i sama od sebe z materiálů, které sama připravila, nebo na kterých se podílela a které se posléze staly součástí výstupů z mezirezortní komise či MPSV?

Mechanismy kontroly

Co se vlastně od studenta očekává?
- že během soustavného studia nabyl určitou sumu poznatků a dovedností, že je schopen práce s oborovými pojmy, znalost těchto pojmů a znalost souvislostí, schopnost kritického myšlení a práce se zdroji – jak primární literaturou, tak zdroji, které již obsahují určitý interpretační klíč.
- že si zvolí téma, o kterém toho již hodně ví a ve kterém se orientuje
Diplomová práce pak prokazuje dobrou orientaci v oboru vzhledem ke stavu poznání. Autor musí být s problematikou obeznámen do větší hloubky a v užším konkrétním záběru. Požaduje se faktická správnost a terminologicky přesné vyjadřování. Z textu diplomové práce má být zjevné, že posluchač o daném problému nejen ví, ale umí jej uchopit, adekvátně pojmenovat a rozumí mu. Autor musí zvládnout metodologii a konečně obhajobu, která je důležitou součástí státní závěrečné zkoušky.

Na každou kvalifikační práci jsou vypracovány dva posudky – vedoucího práce a tzv. oponenta, ale tyto posudky a návrhy hodnocení jsou vždy jen příspěvkem do diskuse k celkovému hodnocení práce a její obhajoby před komisí. Konečné rozhodnutí o klasifikaci práce je na příslušné zkušební komisi.

Práce může být klasifikována různými způsoby, nejčastěji odpovídajícími hodnocení výborně, velmi dobře, dobře, nevyhověl, nebo vynikající, výborná, velmi dobrá, dobrá, nedoporučuji.

Hodnotí se především rozsah, odborný styl, citace, gramatika, grafika, věcná správnost, terminologie, interpretace v kontextu, struktura, adekvátnost obsahu, zdroje atd. Od letošního roku je UJAK připojena k systému Theses, který detekuje případné plagiáty. Jedná se tedy o komplexní proceduru, kterou nemůže nahradit subjektivní pocit a snaha vidět pouze chyby bez znalosti souvislostí.

Lživé citace a důvěra v média

Všechny články nesou tedy spíše znaky politické kampaně a průniku do osobní integrity Jany Nagyové při porušení práva na ochranu soukromí. A „podporu“ pro tento postup bulvár hledá, kde to jen jde. Reflex cituje Petra Žantovského, bývalého vedoucího Katedry sociální a mediální komunikace: „Na škole se začaly prodávat tituly jako třeba v Plzni. V databázi se najednou objevili studenti, které nikdo nikdy neviděl.“ Týdeník přitom dodává, že Žantovský „ze školy i kvůli studentům jako Nagyová radši utekl.“

Kromě toho, že pan Žantovský lže, neboť žádné z těchto obvinění se nezakládá na pravdě, což potvrdilo i šetření, lže i Reflex: Žantovský neodešel z univerzity z vlastní vůle, ale proto, že o jeho „služby“ na této škole nebyl další zájem, mimo jiné proto, že za celou dobu svého působení na univerzitě prakticky nikoho a nic nenaučil. To celý článek i jej samotného staví do zcela jiného světla.

Vedení Univerzity Jana Amose Komenského Praha