Václav Danda: Divný atentát v Ankaře. Měl se stát záminkou k invazi Turecka do Sýrie?

Turecká armáda stojí v plné polní na hranicích Sýrie. Její dělostřelectvo a raketová vojska dnem i nocí ostřelují kurdské pozice v Sýrii a prezident Erdogan požaduje bezletovou zónu u hranic. V pohotovosti jsou také další sponzoři Islámského státu, jako je Saudská Arábie a Katar.

O pozemní operaci v Sýrii mluví špičky NATO i Spojených států již od začátku roku. Vše odstartoval prezident Obama svojí zprávou o stavu unie, kde k této akci nepřímo vyzval. Všechno je, zdá se, nachystáno pro velké finále blízkovýchodního dramatu, které by mělo vést k rozparcelování Sýrie, ale může skončit i daleko dramatičtěji. Čeká se jen na vhodnou záminku.

Pěšáci Ruska?

Zdálo se, že přišla tuto středu. Výbuch auta s trhavinami u kolony vojenských autobusů v centru Ankary nepřežilo 28 lidí a desítky převážně tureckých vojáků jsou zraněni. Vyšetřovatelům se zázračně rychle podařilo atentát objasnit a do několika hodin identifikovat pachatele. Je jím údajně imigrant, který překročil hranice ze Sýrie do Turecka se statisíci dalších „běženců“, Syřan Salíh Neccer. Turecký premiér Ahmet Davutoglu oznámil, že byl členem kurdských milicí YPG, které původně spolupracovaly s Američany ale dnes, za příslib autonomie, prý „přeběhly k Rusům" a bojují proti islamistům a Turkům po boku armády Bašára Asada.

Jestli se bude na ankarský atentát jednou vzpomínat jako na ten sarajevský, který vedl k rozpoutání jedné z nejstrašnějších válek v dějinách, zjistíme už velmi brzy

Atentátník podle Turků jednal v součinnosti se zakázanou tureckou separatistickou Stranou kurdských pracujících (PKK). Ta je spřízněná se syrskou kurdskou stranou PYD, jejímž vojenským křídlem jsou právě milice YPG. Vysoký představitel strany PKK Bayik ale podle kurdské agentury Firat uvedl, že neví, kdo atentát spáchal a jakoukoliv vinu na akci popřel. Přestože se k atentátu nikdo nepřihlásil, Turci mají už několik hodin po výbuchu jasno: „Útok podnikla PKK společně s osobou, která pronikla do Turecka ze Sýrie,” řekl premiér Ahmet Davutoglu.

Ještě jednoznačnější byl prezident Erdogan, když prohlásil:„Budeme bojovat s o to větším odhodláním proti těmto pěšákům i silám, které stojí za nimi a které podnikly tyto útoky. Syrská kurdská strana PYD a PKK jsou „pěšáci Ruska“. Erdogan to tedy řekl jasně: Za atentátem (jako za vším zlem světa) samozřejmě tak či onak stojí Vladimír Putin.

Že by tomu nevěřili?

Pozoruhodné kromě jiného je, že údajného sebevražedného atentátníka se podařilo identifikovat podle otisků prstů, které mu prý sňali, když vstoupil na tureckou půdu spolu s ostatními migranty. To je zajímavé, neboť do této doby nikdo milionům tzv. uprchlíků otisky nesnímal, tím méně v Turecku. To ale není jediné překvapení, které se při bližším zkoumání objeví.

Nálož vybuchla jen 300 metrů od sídla generálního štábu. Jak známo, generální štáb a armáda jako taková není institucí, o kterou se může turecký prezident Erdogan bezvýhradně opřít, a to obzvláště ve vztahu k Sýrii. Podle informací nezávislých médií byli nedávno zatčeni vysocí armádní důstojníci (uváděni jsou generálmajor Ibrahim Aydin, brigádní generál Hamza Celepoglu a plukovník Burhanettin Cihangiroglu) za to, že zabránili několika tureckým nákladním automobilům naloženým zbraněmi, aby překročily hranice do Sýrie.

Není rovněž bez zajímavosti, že exploze nastala jen několik hodin před zahájením summitu Evropské unie, kterého se měl ve věci „řešení uprchlické krize“ účastnit i turecký premiér Davutoglu. Ten po útoku oznámil, že cestu do Bruselu ruší. O to více překvapuje, jak špičky EU reagovaly: Žádná dramatická prohlášení, žádné minuty ticha. Jako by Erdoganovi spojenci nebyli tak úplně přesvědčení o turecké verzi - a hlavně jí nechtěli dát význam válečné záminky.

Nebezpeční komedianti

Udělal to za ně generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který v posledních týdnech Turecko opakovaně podpořil i v jeho konfrontaci s Ruskem. Turecké úřady mezitím médiím překvapivě zakázaly zveřejňování snímků z místa útoku údajně kvůli „pokračujícímu vyšetřování“. Proč, když atentátníka od první chvíle prý znají?

Mnohé nasvědčuje to, že jde o komedii. Zkoušku na ni jsme viděli při nedávné „Vánoční záchranné misi“ prezidenta Erdogana, který 26. prosince (před přítomnými televizními štáby) vytrhl ze spárů smrti sebevraha, jenž prý chtěl skočit z mostu přes Bospor. Co čert nechtěl, náhodou právě kolem projížděla prezidentská kolona, a "táta" Erdogan mladíka za pomoci své ochranky přemluvil, aniž přitom vystoupil z vozu.

Dojemnou „vánoční story“, kterou odvysílaly všechny turecké i západní televize včetně té České. Trochu to pokazilo pozdější zjištění opozičních tureckých médií, že údajný přemluvený sebevrah byl dlouholetým příslušníkem turecké tajné služby a že celé divadlo bylo předem připravené a zinscenované. Byl snad atentát v Ankaře, z podobné "tvůrčí dílny" Erdoganových tajných služeb? Mnohé tomu nasvědčuje.

Turci jako vždy: vydírají

Už pro to, že Turecko od začátku týdne pokračuje v intenzivním ostřelování příhraničních oblastí Sýrie. Ofenziva ruského letectva a postup Asada s Íránem při obkličování Aleppa a odříznutí zásobovacích tras do Turecka totiž umožnily Kurdům z YPG postoupit do měst u turecké hranice, a ovládnout velkou část severní Sýrie. To je pro Ankaru zlý sen. Erdogan si uvědomuje, že by to mohlo znamenat i povzbuzení PKK, aby zkusila totéž na jihovýchodě, kde se Kurdové již dlouho snaží o autonomii.

Hlavní zájem Turků je vyslat do Sýrie svá pozemní vojska ke zřízení „bezpečné zóny“ a vyčištění pohraničí alespoň 10 až 15 km od tureckých hranic. Měl se snad středeční atentát před kasárnami v Ankaře a na něj navazující včerejší repríza, která zasáhla vojenský konvoj na jihu země poblíž města Diyarbakir (zemřelo dalších sedm vojáků), stát záminkou k útoku? Že k němu přesto nedošlo, signalizuje, že nejen lídři EU, ale také Spojených států mají o tomto "teroristickém syrském útoku" důvodné pochybnosti.

Všichni si totiž uvědomují, že vyprovokování přímého střetu Turecka s Ruskem v Sýrii je Erdoganův pokus, jak zapojit NATO do svých vyděračských metod. Jenže pokud NATO podpoří Ankaru přímo v bojových akcích proti Rusku, už nebude cesty zpět.

Jestli se bude na ankarský atentát (dnes se k němu přihlásila neznámá skupina Svobodní kurdští sokoli) jednou vzpomínat jako na ten sarajevský, který vedl k rozpoutání jedné z nejstrašnějších válek v dějinách, zjistíme už velmi brzy. Turecké domino může uvést do chodu síly, které již nepůjdou zastavit, tak jako se stalo něco podobného před sto lety.

I tehdy se to mnohým zdálo málo pravděpodobné.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.