Analýza dopadů opatření rapid re-housing pro rodiny s dětmi na veřejné rozpočty uvádí, že v bytové nouzi se nachází zhruba 9000 dětí, to znamená něco kolem 5 000 rodin. Pokud by došlo k realizaci tzv. rapid re housingu, tedy projektu, který by rodinám s dětmi žijícím v azylových domech či ubytovnách či v jiné bytové nouzi, pomohl získat stabilní a důstojné bydlení, v prvních letech by sice stouply veřejné výdaje na sociální práci, a to v rozsahu 75 – 150 milionů korun v prvních třech letech a v následujících nejbližších letech pak o 50 – 100 milionů, ale už jen snížení počtu dětí v ústavní výchově o 500 a snížení počtu domácností s dětmi v azylových domech o 750 by vedlo k následným celkovým úsporám ve výši 100 milionů korun ročně.

Analýza hovoří také o dlouhodobých dopadech a uvádí, že děti, které žijí v bytové nouzi, jsou znevýhodňovány. V kolektivu vrstevníků jsou kvůli svému bydlení často stigmatizovány a za svoje bydlení se stydí. I jejich „bytová situace“ a z ní vyplývající stigmatizace pak tyto děti částečně vede k tomu, že mají mnohdy nízké životní ambice a to souvisí i s jejich častou školní neúspěšností. Už v dětství se tak před lidmi nachazejícimi se v bytové nouzi jaksi bez jejich přičinění zavírají dveře s mnoha příležitostmi, které jsou neznevýhodněným dětem otevřeny dokořán.

Dětem žijícím na ubytovnách, v azylových domech či v ústavech logicky chybí možnost vytvořit si dlouhodobou vazbu k místu a užívat si stability prostředí – což dále negativně ovlivňuje jejich šance na úspěch v budoucím životě. Podle výzkumů soustřeďujících se na životní trajektorii dětí vyrůstajících v bytové nouzi je u takovýchto dětí mnohem větší pravděpodobnost než u jiných dětí, že se jako mladí dospělí stanou nezaměstnanými, stanou se pachateli trestných činů nebo se ocitnou bez domova, s čímž se pojí využívání příslušných sociálních služeb – např. azylových domů, nocleháren…)

Roční náklady na jednoho nezaměstnaného pak analýza vyčísluje na 210 tisíc ročně. V případě dlouhodobé nezaměstnanosti od 18 do 63 let je to celkově 9,450 miliardy korun. Roční náklady na jednoho vězně jsou pak odhadovány na 310 tisíc korun ročně. A to jsou náklady, které představují největší potenciál pro dlouhodobé úspory veřejných rozpočtů, pokud by začalo dobře fungovat sociální bydlení.

Vyčíslit takové úspory zatím není dost dobře možné, ale i z naznačených čísel je vidět, že by nešlo o zanedbatelné drobné. Fungující sociální bydlení by zlepšilo život, a to nejen ten současný, ale také budoucí, zhruba pro 9000 dětí, které nyní žijí v bytové nouzi a jejich rodičům, a samozřejmě také bezdětným osobám žijícím v sociální nouzi, o kterých se analýza nezmiňuje. Celkově žije v ČR v bytové nouzi 187 tisíc lidí.

Bylo by velmi vhodné, aby politické strany konečně přestaly šermovat „líbivými“ a notně primitivními hesly ohledně dávek jen pro ty, kteří chtějí pracovat, a ve svých programech se věnovali také sociálnímu bydlení. Současné vládě se mnohé věci daří, ale s výstavbou sociálních bytů a vůbec vytvořením funkční koncepce sociálního bydlení, a hlavně se schválením zákona o sociálním bydlení pohnout nedokázala. Ministerstvo sociálních věcí v tomto ohledu nedokázalo předložit nic, co by stálo za řeč, ministerstvo pro místní rozvoj jakbysmet.

Pokud ministryně Marksová plánuje, že bude zákonem nařízeno, že každé město musí mít sociální byty, je to sice krásné, ale prakticky nemožné. Kdepak má město takové byty vzít, když po roce 1989 docházelo v naprosté většině českých a moravských měst k masivním privatizacím bytům až tak, že městům z původního bytového fondu zbyly vesměs jen zlomečky, nebo ani to ne…

Ministryně pro místní rozvoj Šlechtová se před časem chlubila, že jedná s Bruselem o získání 9,4 miliard na výstavbu sociálních bytů. Taková suma však znamená zhruba 4 000 nových bytů, to znamená cca 286 bytů na každý kraj + Prahu. Ale lidí v bytové nouzi zde máme oněch 187 000 (a je nutné připomenout, že se jejich počet od roku 2010 do současnosti ztrojnásobil). Částka, o níž na výstavbu bytů MMR s Bruselem jednalo a s níž se tak chlubilo, je tedy jen plácnutím do vody…Ale ani s tím MMR nedokázalo začít....

Ministerstvo pro místní rozvoj se dlouhodobě nemůže dohodnout s ministerstvem práce a sociálních věcí, a tolik potřebný zákon o sociálním bydlení se díky tomu stále odkládá. Vít Lesák z Platformy pro sociální bydlení před časem ke sporům ohledně zákona o sociálním veřejně zapochyboval, že návrh zákona o sociálním bydlení bude schválen ještě ve funkčním období této vlády. A pochybovat se vzhledem ke střípkům, které se ohledně koncepce sociálního bydlení i ohledně návrhu zákona o sociálním bydlení dostávají na veřejnost, i o tom, zda tento nový návrh zákona pomůže situaci zhruba 187 tisíc českých občanů žijících v bytové nouzi nějak razantně zlepšit…