Nepříznivé meteorologické podmínky na letišti v Ostravě, jak uváděly některé zdroje, přiměly některé návštěvníky Dnů k tomu, aby vyhledali úkryt před tlustými kapkami pod křídly amerických bombardérů, jakož i dalších letadel. Zde můžeme ihned rozptýlit jistý mýtus, a sice že pod křídlem (jakéhokoli) aeroplánu je v případě deště sucho. Pravda je opačná. Proč tomu tak je, budiž vysvětleno níže.
Zatím si za účelem uvědomění souvislostí všimněme, že než vypukly Dny Nato, bylo v srpnu 2016 zorganizováno na teritoriu České republiky velké mezinárodní letecké cvičení spojeneckých sil NATO a partnerů. Manévry nesly označení „Ample Strike". Účastnily se jich desítky letadel včetně zmíněných B-52 a B1B-Lancer.
Za pozornost stojí překlad názvu akce, který se dá tlumočit jako „Rozsáhlý úder (útok)". S Ample Strike a Dny Nato se prakticky překrývala rozsáhlá vojenská strategická cvičení Ozbrojených sil Ruska „Kavkaz – 2016", a také čínsko-ruská cvičení Námořní součinnost (spolupráce) – 2016. Hlavním scénářem obou těchto cvičení bylo odražení intervence potenciálního útočníka. Zde se dostáváme k neuralgickému bodu problému plynoucímu z názvů celkově. Platí-li poučka že – nomen omen, pak Rusko a Čína očekávají útok a nepředpokládají vlastní úder.
Oficiální média na Západě situaci vidí tak, že Rusko, potažmo Čína (situace na Krymu, Tibetu), jsou agresivní státy, jež je třeba minimálně držet v příslušných mezích. Pro tuto politiku žádající si jisté náklady, je ovšem třeba vychovat voliče (daňového poplatníka), který bude souhlasit s velkými částkami odváděnými do sektoru zbrojení. To v praxi znamená, že dříve než dojde k silovému donucení (rozsáhlému úderu), je třeba užít nástrojů působení.
Do jaké míry jsou nástroje působení etické, o tom svědčí fakt, že začátkem roku 2016 televizní stanice BBC v rámci seriálu „Tento svět" uvedla podivný kvazi dokumentární díl (přitom zcela vymyšlený) nazvaný „Třetí světová válka: Z pohledu válečného štábu" (World War Three: Inside the War Room). Velice sugestivním způsobem a za účastí bývalých politiků i vojenských důstojníků „ve výslužbě" v jednotlivých úlohách se tu reaguje na útok Ruska na státy Pobaltí (Lotyšsko).
Smyšlený dokument se snaží zreplikovat princip konfliktu s rebely na Ukrajině a zasadit jej do Lotyšského Latgalska (ať už je přitom role Ruska při podporování rusky mluvícího etnika na Ukrajině (Estonsku?) jakákoli, ruské pozemní armády táhnoucí proti Kyjevu ani ruské bombardéry nad Kyjevem /neměli bychom spíše říkat Kijivem? /natož nad Rigou nikdo zatím objektivně nepotvrdil). Dokument BBC je udělán tak, aby působil zcela realisticky a katastroficky. Jsme tudíž svědky toho, jak se u nás vychovává generace lidí, která je systematicky připravovaná na vypuknutí konfliktu s Ruskem. Každý důvod pro podpoření takovéto strategie dobý. Ty tam jsou časy, kdy česká média ironicky popisovala Rusko po rozpadu SSSR, které v hlubokých letech devadesátých prý umístilo na Rudém náměstí (správně by mělo být na Krásném náměstí), budky WC, které vždy po použití zahrály hymnu. Dnes už to nejsou ti směšní „Rusáci". Dnes se rozehrává karta vyvolávání strachu a preliminární akceptace vojenských scénářů. V rámci Ample Strike jich měly být simulovány stovky.
Z polního letiště, které předcházelo současnému Letišti Leoše Janáčka Ostrava (místo konání Dnů NATO), v roce 1939 startovala letadla Luftwaffe k útoku na Polsko. Německo respektovalo průmyslový význam Ostravy pro Říši. Proto je vcelku vysoce paradoxní, že té pravé bombardovací masáži (Air Strike!) se Ostrava vystavila 29. srpna 1944. Bylo slunné ráno a stovky lidí nepřežily nálety spojeneckých bombardérů, které představovaly jakési „dědečky a otce" momentálně v Ostravě vystavovaných B-52 a B1B-Lancer; do akce bylo tehdy nasazeno čtyři sta bombardérů Consolidated B-24 Liberator („Osvoboditel") americké 15. letecké armády. Americké bombardování by jistě bylo pochopitelné, kdyby bylo zacílené na průmyslové a vojenské objekty a kdyby nezahynulo přes pět set civilistů. Letecké bomby dopadaly totiž i do středu města, přitom hlavního cíle – zničit vojensko-průmyslovou infrastrukturu se ani tomuto ničivému náletu nepodařilo.
Podobně jako Ostrava, se cílem pro americké bombardéry stala i jiná česká a moravská města, ve kterých byl soustředěn (vojenský) průmysl nebo kde byly rafinérie. V říjnu 1944 došlo k bombardování Zlína. Toto bombardování způsobilo materiální škody na civilních objektech a zranilo civilisty. Omluvou pro ně mělo být „odlehčení nákladu" bombardérů. Jenže pak došlo k dalšímu, již masivnímu bombardování Zlína, sice v listopadu 1944. Toto bombardování si vyžádalo desítky lidských životů, poškozeny byly desítky domů, úderu bylo exponováno i Velké kino ve Zlíně, které svou kapacitou vždy patřilo k „větším sálům" nejen na lokální české poměry. Stejně jako v případě Ostravy, bylo pro akce nad Zlínem vytipováno exkluzivní počasí. Spojeneckých náletů si užila ještě další města jako třeba Ústí nad Labem, Brno (o spojeneckém bombardování moravské metropole v listopadu 1944 a civilních ztrátách na životech i majetku informuje dokument ČT: Brno 1944 – osudové okamžiky či kniha Bomby nad Brnem). Více jak stovka bombardérů provedla nad středem města kobercový nálet, který se pak opět interpretoval jako „nouzový shoz bomb". Zahynulo tu na půl tisícovky Brňanů. Tento nálet provedla letadla Liberator a Boeing B-17 US Air Force. Eduard Hrubeš ve svém pořadu Halabala show vzpomínal na válečné Brno, kterak se zpod křídel amerických bombardérů na město snášely na padáčcích tabulky čokolády. Zajímavé je, že civilní oběti bombardování zcela opomenul. Dlužno podotknout, že na československá města „útočily" i sovětské stroje, ale nikdy s tak drtivým účinkem. Příkladem dalšího nelichotivého svědectví je Plzeň: 896 tun bomb z dvou set letadel typu Avro Lancaster bylo shozeno na město, v důsledku čehož zemřelo bezmála 900 Plzeňáků; bomby se sypaly ze stovky letounů zastoupených typy Liberator a B-17 Flying Fortress (typový předchůdce pozdější B-52...) na Kolín a Pardubice, bilance škod byla srovnatelná s analogickými nálety jinde na našem území.
Důležitým městem, na něž se „snesly" americké pumy byla hlavně Praha. Než bude tomuto článku přiřknuta podjatost, může se každý nesouhlasící podívat na Karlovo náměstí v Praze, kde městská část Praha 2 nechala odhalit plaketu obětem bombardování 1944 – 1945. 14. Února 1945 zemřelo následkem náletu přes 700 Pražanů (nemluvě o mnoha zraněných). Tehdejší „omyl spojeneckých vojsk" jednak zničil věže Emauzského kláštera, hlavně pak poničil lokalitu právě Prahy 2. Plaketa (pamětní deska) je z dílny sochaře Petra Císařovského, je zhotovena ze železných střepin leteckých pum. Není však na ní přesně řečeno, cože za nálet se například onoho únorového dne roku 1945 vlastně odehrál a komu mají být oběti z Vinohrad, části Nového Města a Podskalí venkoncem „vděčni" (pro srovnání: dnes největší základní škola v Praze v Újezdu nad Lesy má kapacitu kolem 1000 žáků).
Autor tohoto článku se obtěžoval příslovečným vytahováním jistých historických souvislostí z toho důvodu, že česká republika jakožto člen NATO má právo vyjádřit se k řadě vojenských operací ve světě, kde NATO pomocí svých ladných bombardérů zasahuje a kde eventuálně stále umírají civilisté. Stačí si vzpomenout na „omylem" vybombardovanou čínskou ambasádu v Bělehradě (květen 1999, Američané se tehdy Číně omluvili tím, že CIA nedisponovala aktuálními mapami!) či relativně nedávno na zásah nemocnice v Kábulu (říjen 2015).
Nezbývá, než se ptát, jaké poselství, řečeno moderním politickým jazykem (what message?), vysílají k obyvatelům ČR Dny NATO v Ostravě. Škoda že se některé akce této organizace neomezují spíše na pompézní obědy či večeře na summitech Aliance (jeden takový se konal v Praze v roce 2002 a i tehdy došlo na určité omezení toku cestujících na Ruzyni). Abychom však zůstali věrní základní otázce a vysvětlili, proč pod americkými křídly zatéká při dešti: Odpověď je nasnadě!
Pokud se podíváte na křídlo letadla „zboku" uvidíte jeho profil ve tvaru kapky. Není vybrán náhodně, takováto forma pomáhá vytvářet sílu, díky níž může letou letět. Vedlejším efektem takovéhoto tvaru křídla je, že když na letadlo na stojánce prší, obtékají kapky křídlo kolem náběžné hrany, soustřeďují se veprostřed dolní plochy křídla, odkud vydatně kapou všem nevěřícím na hlavu, kdo by tam právě stál. Proto až příště půjdete na leteckou show, není chyba mít pro všecky případy s sebou deštník. Jisté je ale, že letadla jako taková i ti báječní muži na létajících strojích, kteří umějí rozetnout kruh pout a gravitačních okovů, jsou v každém případě obdivuhodní. Nezbývá než se zasazovat o mírové nebe a bojová letadla, nechávající za sebou ozdobné kouře ze svých neškodných výmětnic.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
