Dvě procenta za den? Kdyby to bylo jednou, nebude to chybět. Jenže ropa teď padá tímto tempem každý den. Posledním impulzem bylo překvapivě rychlé splnění podmínek na straně Íránu, který odevzdal smetišti iluzi jaderných zbraní výměnou za to, že Západ na to přihodí sankce a umožní znovu dodávat na světový trh ropu (a pistáciové oříšky, jak dodávají znalci). Američtí jestřábové tím sice ztratili před prezidentskými volbami oblíbenou hračku a rychle vytasili sankce jiné, ale ty už nic nemění na faktu, že Írán hned na začátku začne dodávat 0,6 milionu barelů ropy v situaci, kdy je na trhu denní přebytek 1,0 milionu barelů.
Okamžitě vzniká otázka, jestli se všichni opravdu tak zbláznili, že zahlcují trhy něčím, co ztrácí cenu. Možná, že by si to skutečně zasloužilo zásah psychiatrů, ale lidé často docházejí k nerozumným koncům promyšleně. Ropa se netěží tak, že ráno vstanu, přečtu si noviny, vidím, že cena stoupá, kopnu do země a přihodím své sudy, abych z toho taky něco měl. Těžba byla plánována pro určité tempo růstu, které bylo velice pravděpodobné jako reakce na to, že v krizi po zhroucení financí Západu, byla pružina příliš stlačena, investice odkládány, a jednou to přece musí vyletět vzhůru. Nyní zjišťujeme, že nevyletělo.
Proč staré pravdy nefungují? Debata na toto téma se právě rozebíhá mezi nejvýznamnějšími hlavami v Davosu, kde vedle sebe sedí stárnoucí muži a ženy s nejcennějšími akademickými tituly a představitelé největší korporátní a státní moci. Je to jako když se dříve seběhli sousedé nad škytající škodovkou, když ještě bylo možné zjistit, co kde drhne. Netěsná benzínová hadička. Ne, ucpaná hlavní tryska. Nikoliv, přetažený předstih rozdělovače. Nebo utržený kondenzátor. V Davosu to má podobný průběh. Sype se to v Číně. Nikoliv, předčasné zvýšení sazeb Fedu. Kdepak, válka o ropné trhy. Islámský radikalismus. Evropské škrcení rozpočtů. Technologická revoluce. Nikoliv pánové, nemylte se, průmysl ustupuje, nastává de-globalizace!
Dokonce, praví ti dobří lidé v luxusním horském středisku, ve kterém se podle zpravodaje Financial Times platí za tříhvězdičkový hotýlek 800 dolarů za noc, jestli to není náznak přílišné nerovnosti?
V rukou mají čerstvou studii britské charitativní organizace Oxfam, sloužící jako neformální centrum světové občanské rozvojové pomoci, která něco takového přímo křičí. Dočteme se tam, že nerovnost ve světě vysloveně explodovala v posledních 30 letech a že se tak stala tou vůbec největší ekonomickou, sociální a politickou výzvou současnosti.
Staré nerovnosti mezi pohlavími, kastami, rasami a náboženstvími jsou zastíněny rozdíly mezi těmi, kdo mají, a těmi kdo nemají. Nejbohatších 62 osob vlastní více než celá dolní polovina světa. Před pěti lety by bylo potřeba k soustředění takového bohatství až 388 osob. Zrychluje to. Zdrojem je tržní fundamentalismus (přeložme si to do slov „liberalizace je kořist vítězů“) a politika, která se dostala do zajetí elit.
https://www.oxfam.org/en/pressroom/pressreleases
Nad těmito jednoduchými čísly člověk snadno pochopí, proč se tak šíří války a strach z šíření konfliktů, který – když se vrátíme k suchému ekonomickému pohledu - pochopitelně brzdí ekonomickou aktivitu a vede k dalším odkladům investic. Rozbolavělý svět vypije méně ropy. Ovšem, poznamenají nejspíš jiní bystří, ty války se odehrávají hlavně v blízkosti ropných polí, takže by mohly naopak posloužit a zabrzdit přebytek těžby. Jak je vidět, ekonomie nám tady moc nepomůže.
Je však možný ještě jiný pohled. Poklesy a krize jsou jedinou příležitostí k úvahám, jak dál. Když všechno klape a letí konjunktura, lidé jsou spokojení a nechtějí škrábat, co nesvrbí. To až v krizi vzniká jak problém, tak šance. Oslabí hlavní protivníci. Třeba teď velké ropné společnosti varují před prudkým poklesem zisku a propouštějí tisíce lidí, snižují aktivitu. Slábne i jejich zázemí, finanční sektor.
Vraťme se jen k jednodennímu – ani ne k tomu každodennímu - poklesu ceny ropy o dvě procenta. Když si uvědomíme, že ve financích, kde se investuje do dluhopisů, je potřeba na takový výnos několik let, je jasné, co se kolem děje. Jednotlivé veličiny zmateně bloudí mlhou, která skrývá nebezpečné útesy. Od konce loňského ledna ropa ztratila přes 40 procent. Ještě drsnější číslo ukazuje srovnání s loňským květnem, kdy se ropa trochu vzpamatovala a mířila na dohled 70 dolarů za barel. Uplynulo sedm měsíců, a skoro dvě třetiny této ceny jsou pryč.
Teď je příležitost přemýšlet, co s tím. Objektem úvah už nemůže být jen tradiční mudrování nad obnovou hospodářského růstu, který je stále více jen příspěvkem pro ty nahoře, ale samotná podstata fungování trhu, o kterém nám vykládali, že vyřeší vše. On však řeší vše jen pro těch 62 na špici pyramidy.
Měli bychom důkladněji přemýšlet o globalizaci, o které se říkalo, že rozšiřuje naše možnosti, a ona nám opravdu umožňuje přispívat i těm nesouměřitelně zbohatlým kdesi daleko ve světě, o které bychom v životě nezavadili.
O demokracii nám říkali, že to je způsob, jak se v klidu zbavit nevyhovující reprezentace, jenže ti, kdo nám opravdu vládnou, nikdo nevolil.
Zaneřáďujeme si mozky štěpením chlupu podél nad otázkou, jak moc se islám liší od křesťanství a jestli v Evropě máme zodpovědnější chudé než jinde ve světě. Zapomněli jsme, že veškerá moc pochází z lidu jen tehdy, když na to lidi nekašlou. A že ta moc lze použít i proti lidu, když se z něj podaří nadělat blbce.
Extrémně nízká cena ropy je signálem, že soukolí přestává být promazané, skřípe to. Co všechno? To je ta otázka.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
