Zbyněk Fiala: Nečasova zpátečka

„Nominální výši výdajů vracíme v podstatě o čtyři roky zpět, to znamená na úroveň roku 2009,“ uvedl k připravovanému návrhu státního rozpočtu na rok 2013. Nominální výdaje tak vláda vrací k místu, kde ustrnul i nominální HDP, který je dokonce pod úrovní roku 2008.

Kdo čekal, že premiér Petr Nečas (ODS) vysvětlí Poslanecké sněmovně postup státní správy v souboji s vraždícím nelegálním alkoholem, jak požádal poslanec Jiří Paroubek (NS-LEV 21), nebo poskytne fakta o „korekci“ evropských dotací o 25 miliard korun (v důsledku české korupce), jak žádal místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD), ten viděl jen typickou aroganci vládní většiny, která takové debaty na sněmovní půdu prostě nepustí. Nicméně debatě o státním rozpočtu se utéci nedá. Takže mela nakonec byla.

Zpátečka pro všechny

Příslušný vládní návrh státního rozpočtu sice přijde do sněmovny až na konci září (pokud vůbec), ale teď byla vtažena do rozpravy jeho základní čísla, včetně faktu, že se společnost skočí čtyři roky nazpět (to je zpátečka pro všechny).

Odehrálo se to nad doprovodným návrhem balíčku zákonů, který už dvakrát spadl se stolu. Uvedený balíček škrtacích a dusících zákonů byl už jednou odmítnut Senátem, a když se vrátil do sněmovny, nenašel potřebnou kvalifikovanou většinu. Je tam hlavně zvýšení DPH, které je přichucené náznakem obnovy progresívní daně z příjmů pro milionářské platy. To je však nepřijatelné pro skupinu „rebelů“ ODS, která balíček potopila a zapřísahá se, že v této podobě jej nepřijme nikdy.

Zpátečka pro „rebely“

Proto byl tento legislativní odpad vládou předložen v nezměněné podobě znovu, nicméně „expertní skupina“ vlády a „rebelů“ souběžně vyjednává, co by se s tím dalo udělat ve druhém čtení, aby se koza („rebelové“) nažrala a vlk (státní rozpočet) ztloustl.

Jedná se o chybějících 25 miliard korun, aby bylo možno do Bruselu vykázat, že jsme snížili rozpočtový schodek pod 3 procenta HDP, jak jsme se zavázali v konsolidačním programu. Premiér prostě trvá na tom, že jedna dobrá zpráva ročně by tam přijít měla, ať už je pravdivá, nebo ne. „Neexistuje kouzelný proutek, kterým by bylo možné vyčarovat 25 miliard korun,“ vysvětluje k tomu vědecky, proč na škrtacích a dusících zákonech trvá. Na tvrzení opozice, že kdyby šlehl pořádným klackem do penzijní reformy a církevních restitucí, bude mít ty peníze jako na talíři, však neslyší.

Zpátečka pro vládu

Pozornost se soustředila i na rámec, do kterého premiér svůj balíček zabalil. Byl by to ústup do předem připravených pozic. Když neprojde balíček, kterým vláda státní rozpočet podmiňuje, padá i vláda, podá demisi. Podá ji při prvním neúspěchu, upřesnil premiér – v prvním čtení, v druhém čtení, v třetím čtení, po neúspěšném přehlasování senátního odmítnutí i po odmítnutí podpisu prezidentem Klausem. Podle některých zpráv vláda dokonce už jednotlivé varianty demise secvičuje v poledních přestávkách na úkor oběda.

Jen tak pro zajímavost, kdyby Nečas náhodou demisi skutečně podal, zůstane za ním nejen stagnující ekonomika a klesající životní úroveň většiny obyvatel (pravda, ne všech), ale také státní dluh ve výši 1600 miliard korun. To máme něco přes 150 tisíc na osobu, tedy asi půl milionu na osamělou matku s dvěma dětmi, kdyby vám náhodou přišla domů složenka. Radši už si začněte něco dávat stranou.

Zpátečka pro koho?

Ještě pozoruhodnější je fakt, že premiér nevyhrožuje demisí opozici (ta by vstala a odměnila toto chlapské gesto dlouhotrvajícím potleskem). Vyhrožuje – ale komu? Napřed strašil Věci veřejné a tu její odnož, které nadále ve vládě škodí lidem. Věci veřejné to vyburcovalo k nebývalé aktivitě a srší kritikou vládních kroků víc než opozice, takže heroicky rozdmýchává jiskřičku volitelnosti. Vládní složka strany se zase snaží lidem předstírat, že může zablokovat církevní restituce, což je také výprava nadějným směrem.

Lukáš Jelínek v Právu rozvinul myšlenku, že hrozba demisí je možná pouhou hrou s očekáváními (její teorie byla odměněna v minulých letech Nobelovou cenou za ekonomii). Nepřijatelné se stane přijatelným, když jste předtím čekali, že to bude ještě horší. Zběsilosti, které navrhují „rebelové“, mají veřejnosti ukázat, že bez dobráka Péti by to bylo úplně na mašli. Ve hře je však i taková možnost, že to naopak ještě horší bude, protože “rebelové“ dobráka Péťu do té situace „dotlačí“.

S určitostí můžeme říci, že vyhrůžky demisí – a předčasnými volbami - nebudou namířeny proti „rebelům“, protože o ty bude nepochybně postaráno. Lze to vyčíst z jejich odhodlání prosazovat asociální nesmysly, se kterými by je lidé hnali vidlemi, kdyby nešlo o divadlo. Vzpoura „rebelů“ je namířena proti TOP 09, opakoval poslanec Michal Doktor (dříve ODS). To potvrdil i místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek slovy, že neví, o co jde.

Čirou spekulací už je úvaha, zda Nečasova hrozba nemíří úplně jinam, a sice domů, poté co premiér nerozvážně pustil manželku na představení Aristofanovy Lysistraty.

Zpátečka z metylu

V hrozbách demisí nejde o život, v české kořalce ano. Ve sněmovně k tématu nikdo z vládního tábora nevystoupil, nikdo nenašel odvahu. Úkol nakonec odkopli na prvního náměstka ministra financí Ladislava Minčiče, který je teď vláčen po televizích, nejspíš za trest, protože umí počítat. Do boje ho vybavili moudrem, že „nelze kontrolovat každou láhev, takže nikdy nelze stoprocentně zaručit, že se nikdy nic nestane. A to v žádném státě.“

Jenže kdyby byl problém s jednou lahví, skončí to bezvýznamnou zprávou v černé kronice. To, čím je republika ohrožena, je epidemie masové kontaminace potravinářského výrobku. Má to parametry teroristického útoku a je to způsobeno systémovým selháním. Jsme svědky systémového selhání státní hygienické i finanční kontroly trhu s lihem, a na druhé straně systémovým vítězstvím kriminální aktivity, která těží z rozdílu mezi nepatrnými výrobními náklady a vysokou prodejní cenou ovlivněnou existencí daní a regulačních omezení. A možná je ve hře ještě něco odpornějšího, co si zaslouží pozornost tajných služeb.

Zpátečka z práva

Kdyby šlo o jednu lahev, neumíraly by desítky lidí po celé republice, nebyla by ohrožena existence jednoho celého potravinářského oboru (ale dá se to lít do benzínu), nebyly by zničeny exportní možnosti českého potravinářství (protože český stát nemůže kontrolovat každou českou klobásu), nevypukla by panika mezi turisty, kterých sem začne jezdit zhruba tolik jako na afghánská bojiště (protože český stát nemůže kontrolovat každého panáka, ani každou polívku) a domino zasáhne i restaurace, hotely a kdoví jaké další služby (protože český stát nemůže kontrolovat každého taxíkáře nebo směnárníka).

Český stát není schopen kontrolovat ani každého majitele sběrných surovin (krádeže měděných drátů ze zabezpečovacího zařízení železnic jsou povoleny), každého exekutora (mohou přepadnout každého, kdo je napadne), každou non-stop zastavárnu (povolenou překupnickou jednotku pro noční zloděje), dokonce ani každého ministra financí (může povolovat gamblerské on-line terminály i proti vůli zastupitelstev a třeba hned vedle školy). Český stát nemůže nic, tady velí jiní.

Zpátečka z vlastních zákonů

Na skutečnou debatu o metylové katastrofě však ve sněmovně nedošlo, zato rozpočtem premiér šermoval, přestože dosud předložen nebyl. Jsou však známa jeho vstupní a výstupní čísla. Jenže – jak nás už život poučil – je dost jedno, jaká ta čísla jsou. Výsledky českého rozpočtového hospodaření jsou vždycky dramaticky jiné, než se na začátku tvrdilo. Je jedno, co se teď schválí, vláda stejně neví, co bude. Standardem je předstírat nedosažitelný objem rozpočtových příjmů, který sněmovna schválí, a pak už nechat na laskavosti vlády, koho o peníze, které zcela určitě budou chybět, obere.

Palebná příprava před schvalováním rozpočtu je opepřena také zoufalým bojem vlády proti vlastnímu dřívějšímu rozhodnutí, které proválcovala parlamentem, že DPH bude sjednocena na sazbě 17,5 procenta.

Když vládě po roce došlo, co spáchala, bojuje se svým vlastním stínem ještě úporněji než s opozicí. Sjednocení DPH na 17,5 procenta už nepřinese do státního rozpočtu žádné další peníze, pouze rozhořčí zdražováním nejběžnějších potřeb. Připomíná to starý vtip z časů totáče, že viníka za rozvrat hledejme v americké Kingsley Smith Corporation, která si navíc všude drze vyvěsila logo KSC s ptáčkem, který vypadal jako háček nad C. Dnes je to logo s ptákem firmy Ober, Doraz a Schramstni, před kterou je vláda bezmocná.

Zpátečka v rukou občanů

Další bubák, kterého si vláda do státních financí sama nasadila je důchodová reforma. Zachránit nás může jen to, že lidé pochopí, jaký je to nesmysl. Kdyby naopak občané přistupovali k důchodové reformě „pod vlivem“ v důsledku zrušení prohibice a nahrnuli se tam v příliš velkém počtu, vyvádění části pojistného z průběžného systému vytvoří rozpočtovou díru zvící 20 nebo 30 miliard korun. A to každoročně. A protože stát nemá jiné peníze než ty, které vybere na daních, museli by si lidé na menší penzi připlatit hned dvakrát.

Zpátečka z Evropy

A pak tu máme korupci, která způsobila nejen zastavení financování z evropských fondů, ale dokonce pokutu („korekci“) na úrovni jedné miliardy euro. Nikdo z vlády o tom nechtěl ve sněmovně mluvit, nikdo to nechce potvrdit, ani státní rozpočet s tím zatím nepočítá. Nejvyšší čas, aby kouzelný proutek ráže podle vlastní volby vzali do rukou daňoví poplatníci shromáždění před Strakovou akademií.

Pochopitelně, že se vrší výpadek spotřební daně z lihovin a na cestě jsou další náklady ze smrtící vlny metylalkoholu.

Chybí také 12 miliard korun, které vyplývají z novely zákona o rozpočtovém určení daní, jak upozornil Poslanec Michal Doktor (dříve ODS), a k tomu letmo poukázal na konkrétní nesmysly za dalších deset nebo kolik miliard korun, které jsou do rozpočtu korupčně zařazovány.

V této situaci chce vláda zároveň rozdávat obrovský státní majetek církvím a ještě jim vystupňovat hotovostní platby.

Je zřejmé, že vládní tábor se ve státních financích moc nevyzná.

Dali, sebrali

Poučný byl krátký diskusní souboj premiéra Nečase s předsedou ČSSD Sobotkou, který náhle vypukl nad tématem, kdo komu vytáhl víc peněz z kapsy.

Předseda Sobotka nejprve nabídl historický přehled vývoje sazeb DPH včetně manévru, kdy se přesouvala řada položek ze snížené sazby do sazby základní na základě přístupové dohody k EU. Přitom byla současně snížena základní sazba z 22 procent na 19 procent.

Pak nastoupila smršť v režii ODS, kdy byla v rychlém sledu losována nejrůznější čísla. Poslední stav představuje návrh zvýšení obou sazeb ze 14 na 15 procent a z 19 na 20 procent, schváleno je i sjednocení sazeb na 17,5 procentu, a nikdo neví, co si vymyslí expertní skupina, která má ukonejšit rebely ODS. Reformní uragán teď řádí všemi směry.

Premiér Nečas kontroval, že manévr ČSSD s převodem řady položek do horní sazby vytáhl lidem z kapes 40 miliard korun, zatímco nynější plánované zvýšení DPH jim má vytáhnout jen 16 miliard korun.

Sobotka uvedl jiná čísla: Když se podíváte na strukturu zdanění, tak výnos státu v oblasti daně z přidané hodnoty se nominálně zvýšil zhruba o 80 miliard korun oproti roku 2006. Firmám a nejbohatším se daně snížily, ale občané na DPH zaplatí v nominálním vyjádření zhruba o 80 miliard korun víc než v roce 2006.

Závěr?

Když člověk postaví ta čísla takhle vedle sebe, je všechno jasné. Přesto pár drobností chybí. Například fakt, že už letošní zvýšení DPH lidem vytahuje peníze z kapsy tím, že se zvedly ceny, ale když se podíváme na celostátní výběr této daně, je nižší než v loňském roce a zhruba stejný jako roku 2010. Takže peníze se z kapes vytáhly, ale státní kasa z toho nic nemá. Další zvýšení sazeb nejspíš nabídne podobný gól do vlastní branky.

Co je však horšího, Nečas vytahuje peníze z kapes, které jsou stále tenčí. Neklesá jen HDP a výdajová strana státního rozpočtu, klesají i reálné mzdy. Inflace je vyšší než přírůstek průměrné mzdy, takže lidé si za vyšší mzdy méně koupí. A když odhlédneme od nehorázných platů v horních patrech společnosti, bude pokles reálné mzdy ještě výraznější.

V období vlád ČSSD reálná mzda prudce rostla, celkem se zvýšila asi o 40 procent, nejvíc v novodobé historii. Lidé proto měli šanci k přizpůsobení. Třeba to někdo dokáže spočítat, kolik činí tato kombinace vývoje daní a mezd.

Co se z té motanice dá vyčíst? Obraťme list! Blíží se volby, dostaneme slovo. Myslete si, co chcete, volte si, koho chcete, ale volte, volte, volte! Kdo nevolí, je pro voly.