Zbyněk Fiala: Pokles cestou růstu

Žádané jsou zejména Kalouskovy pohlavní piruety (bude skákat po hlavě, aby se srovnal s vlastními výsledky, které byly přesně obrácené). Vláda by však moc mluvit neměla, protože všechno, co řekne, bude použito proti ní, až to dopadne jinak.

Letošní státní rozpočet se odehraje v prostředí velkého úklidu. Koaliční vláda ČSSD, ANO a lidovců v podstatě realizuje to, co v minulých letech požadovaly velké odborářské protesty, včetně toho největšího, který přivedl na pražský Václavák 100 tisíc lidí. Lidé na demonstracích chtěli odstranit „deformy“ koalice ODS, TOP a pestře vybarvených veverek, které měly zintenzivnit okrádání dolních deseti milionů ve prospěch úzké honorace.

Zvyšování DPH na potraviny a léky, zdravotnické poplatky, právní pasti ve prospěch exekutorů, zmražení důchodů a dvojí zdanění pracujících důchodců, ořezání sociální sítě, prohloubení „daňového ráje“ v Praze zatížením zahlcených finančních úřadů i agendou pojistného, to se všechno se nyní ve sněmovně ruší, aby se vytvořil právní rámec pro projednávaný státní rozpočet. Je tedy jasné, kdo vystoupí se zásadovou kritikou, jako kdyby věděl, jak se to má dělat.

Jenže příští rok se možná bude uklízet i po tom letošním. Právě přijatá třetí sazba DPH na léky, kojeneckou výživu a knihy, je symbolem daňového obratu, ale pouze formou nesystémové záplaty, která by mohla opět rychle zmizet. A při té příležitosti může konečně dojít i ke snížení DPH na potraviny. Předpokladem je zlepšení výběru této daně. Tato naděje se opírá o to, že i trhovci, kteří dosud jakékoliv daně ignorovali, couvnou, až začnou povinně elektronicky zaznamenávat pohyby v pokladně. To by byl další krok rušící východní divočinu.

Zákony se teda zbavují kleptokratického balastu, ale důsledky mizerného hospodářského vývoje minulých let už tak snadno zrušit nejde. Prožili jsme ve skutečnou, nikoliv vymyšlenou „dluhovou povodeň“, spolu s absolutním poklesem mezd. A nestačí odbrzdit, když auto stojí na špalkách. Zvednutím minimální mzdy o 700 korun, ke kterému se nyní odhodlala vláda, lze dát signál pracovnímu trhu. Ten však nemusí zabrat, i kdyby se naplnily makroekonomické předpoklady z letní prognózy ministerstva financí, na kterých je rozpočet postaven.

Státní rozpočet na rok 2015 předpokládá růst HDP o 2,5 procenta. Vyrovná to ztráty z let hospodářského propadu a stagnace? Na první pohled ano. Vrcholem konjunktury byl rok 2008, zároveň období bezprostředně před plným dopadem dusivých „deforem“, včetně superhrubého triku, jak přenést největší daňovou zátěž na střední a nižší příjmy. Ještě roku 2012 byl nominální HDP (v opravdových, nikoliv přepočtených korunách) naprosto stejný jako 2008, to je ve výši 3,8 bilionu korun. Zato příští rok už má dosáhnout výše 4,2 bilionu korun, takže bude zhruba o desetinu vyšší.

Jenže o tuto desetinu ve stejnou chvíli zase snadno přijdeme. Přestože počítáme ve stále stejných korunách, při pohledu zvenčí je to jinak. To už není koruna jako koruna. Roku 2008 stálo euro zhruba 25 korun, zatímco roku 2015 bude udržována směnná hodnota české měny na snížené úrovni 27,40 Kč za euro, kam ji stlačila devalvace ČNB. Z těchto čísel je zřejmé, že příští rok dostaneme za stejný vývoz zhruba o deset procent méně než bychom dostali ve vrcholném roce konjunktury. Neplatí to doslova, exportní ceny měly nepatrně lepší vývoj než ceny dovozní, stlačované hlavně cenami dovážené ropy a plynu. Nicméně, pro podstatnou část české ekonomiky, která čtyři pětiny produktu nějak prožene spoluprací se zahraničím, nula od nuly pojde.

Z toho se bude logicky odvíjet vývoj životní úrovně, bude stagnovat také. Pokud to nebude horší – tedy pokud ceny ropy a plynu neobrátí, směnné relace začnou klesat a životní úroveň českých občanů se začne znovu zhoršovat. Plánovaná čísla s reálným růstem spotřeby domácností o 1,4 procenta tak nemusí platit.

Babišovi ke cti lze přičíst, že v průběhu rozpočtového vyjednávání objevil sádlo ve výši 40 miliard korun. Toto očekávané zvýšení daňových příjmů chce použít na zvýšení rozpočtových výdajů. Další významný zdroj, evropské fondy, má být čerpán zhruba na letošní úrovni, přestože český příděl pro příští finanční období je už výrazně nižší, než ten, který kdysi vyjednal Jiří Paroubek. Peníze by měly mířit hlavně do investic. To však nemusí znamenat, že si pomůžeme.

Bude investicí oprava zavalené stavby dálnice D8, která se obnoví, aby pak spadla znovu, protože je tvrdohlavě hnána sesuvným terénem? Bude investicí výměna nových mostů na D47 v Ostravě-Přívozů, ohrožených zřícením ještě dřív, než byly uvedeny do řádného provozu? Nemluvě o zážitkové jízdě okolním betonovým vlnobitím… Je investicí pracné odstraňování mostů na D1 na trase z Prahy do Brna, které byly postaveny tak dobře a dodnes tak kvalitně slouží, že se skoro nedají strhnout? A bude investicí dostavba Temelína, u které nevíme, kolik bude stát a zda vůbec bude někdy dokončena, ale zato budeme vědět, že od prvního kopnutí do země na ni budeme připlácet formou vládou zajištěné násobně vyšší ceny elektřiny?

Občas tak skoro vzniká dojem, že lépe by bylo, kdyby na tyto investice nebylo. A o tento záslužný cíl se stará jiná skupina politiků, která by nás ráda vtáhla „do války, ve které by umírali jiní“ (jak vtipně poznamenal bezpečnostní analytik Miroslav Polreich v rozhovoru na Parlamentních listech). Šlo by o válku za pravdu a lásku v módní hnědé. A taky by nás rádi vtáhli do zvyšování zbrojení, aby se vrátily příležitosti pro předražené nákupy, kterých se pak budeme zbavovat – jako bitevníků L-59 – za cenu šrotu.

Ve chvíli, kdy Sobotkova vláda jednala o konečné podobě státního rozpočtu, procházel jsem mezi regály řetězce Billa a nestačil se divit akčním visačkám se slevami potravinářského zboží o 20 - 30 - 40 i více procent. Zavřený ruský trh přináší své ovoce. Nízké ceny mám rád, ale těžko mohou vydržet. A za kolik to bude, až se čeští exportéři, kteří ztratili odbyt, položí? A kolik přispějí na daních, když takhle krvácí vynucenými výprodeji?

Návrh státního rozpočtu zatím počítá s průměrným cenovým růstem veškeré produkce (deflátor HDP) o 1,3 procenta. Číslo je to kladné, ceny by měly tedy růst. Avšak to, co jsem viděl, spíše vyjádřuje číslo záporné, ceny padají jak lavina. V minulosti jsme viděli podobný vývoj v roce 2010, kdy doznívající krize srazila deflátor HDP o 1,6 procenta. Kdyby tedy zle mělo být jen tak, jak už bylo, změní se očekávaný slušný nominální růst HDP v neočekávaný mírný pokles spojený s poklesem daňových příjmů. Babišovo daňové sádlo, které vyškvařil z neplatičů, by nebylo na nové investice, ale na udržení letošního přežívání.

Když si však vzpomeneme na ekonomické zpravodajství z let 2009 až 2012, všichni drhli břichem o dno, jen banky, energie a telekomy měly rekordní zisky. Dnes už jsou jejich zisky výrazně menší, ale přesto statistika platební bilance ukazuje, že každoročně jsou běžně vypláceny stamiliardy korun dividend do zahraničí. Jedná se o částku, která odpovídá zhruba čtvrtině státního rozpočtu. Kdyby se tato částka srazila vyšším zdaněním na polovinu, zahraniční investoři se pořád budou mít skvěle, ale český státní rozpočet může pokračovat bez schodku.

Takže moje pozornost válkychtivé české pravici je vedena také skrytou nadějí, že nás dostane do takového maléru, aby už nikdo nebude pochybovat o potřebě dalšího pásma zdanění pro velké společnosti. Prťky a střední firmy by zůstaly na dnešních 19 % (ale podle pravdy), zato giganti by vyfasovali nějakých 30 %, jaká platí jinde ve světě.

Správný rozpočtový komentář by se měl zabývat konkrétními čísly příjmy a výdajů. Ale má to smysl? Budou platit? Nejnázornější je to na porovnání letošního a příštího rozpočtového schodku. Ten letošní je plánován na 120 miliard korun, ten příští na 100 miliard korun. Tedy klesne. Ovšem pokles bude cestou růstu, protože Babiš slibuje, že letos nepůjde přes 90 miliard, zatímco ten příští schodek dodrží. O deflátoru jsme se už zmínili, o nejistotě HDP a daňového výběru také.

Ve skutečnosti se dostáváme se do fáze, kdy už nejde ani tak o cíl, jako o správnost metod, jakými je dosahován. Nechci strašit, ale zatím to vypadá na postup zamlženou bažinou, která dokonale prověří kvality reakcí a kvality velení.

Publikováno se souhlasem vydavatele.