Zbyněk Fiala: Trumpův hrbolatý sjezd

Zkuste si vybrat - Trump je nebezpečný, protože nevíme, co udělá, ale Clintonová je nebezpečná, protože to tušíme. Kdo vyhraje? Někdejší dvouciferné rozdíly v předvolebních průzkumech jsou pryč. Hillary Clintonová, senátorka za Demokraty ve státě New York vede nad vítězem primárek Republikánů, realitním magnátem a televizním šoumenem Donaldem Trumpem, jen o fous. Občas naopak ztrácí, třeba ve státě Georgia.

Důležitý je trend, rozdíl mezi preferencemi obou kandidátů mizí. Ještě důležitější je detailní pohled. Prezidentské volby v Americe nevyhrávají průměry, ale vítězství v největších státech unie jako je Kalifornie, New York, Texas nebo Florida. Ne všude je rozdělení sil jasné. Čeká se boj na pásce jako v rovinaté etapě Tour de France. Nervozita v táboře Clintonové spočívá v obavě, že začíná ztrácet předstih právě v řadě států s tradičně nejistými výsledky jednotlivých stran (swing states). A protože vítěz bere vše (i když jako na Tour vyhraje o galusku), pár hlasů navíc může snadno rozhodnout.

Ti, kdo Trumpa chtějí, jej chtějí hodně a říkají, že je to konečně druhá významná politická osobnost po Ronaldu Reaganovi, která vidí nutnost obnovy postavení Ameriky. Oceňují jeho velkorysé výkřiky, za kterými zatím nic dalšího nevykouklo, a naopak si libují, že se nezaplétá do technických detailů, protože přesně to byla v jejich očích cesta, jak se vysmeknout ze slibu voličům. Další ho přirovnávají k Richardu Nixonovi, který dokázal zamíchat geopolitickými poměry, když vytáhl „čínskou kartu“. Teď by mohla být na řadě ta ruská.

Ale ti, kdo ho nechtějí, ho nechtějí také hodně. Nemálo jich je v samotné Republikánské straně, která právě v Clevelandu zahájila svůj nominační sjezd pro prezidentské volby a odehrálo se to v křiku a tahanicích o procedury. Část vedení strany si snažila uchovat naději, že nominaci Trumpa nějak zmaří, k čemuž měl posloužit především trik s volbou „podle svědomí“.

Delegáti, kteří byli vysláni na sjezd (nese označení „konvence“) Trumpovými voliči, měli podle těchto úvah na poslední chvíli procitnout a po příslušné masáži zvolit „volně“ někoho vhodnějšího. Jenže ti „vhodnější“ v primárkách propadli, jako například ohijský guvernér John Kasich (jehož jméno se vyslovuje Kejsik jako vzpomínka na dědečkovo české Kasík). Ten si přesto do poslední chvíle udržuje šanci tím, že Trumpovu nominaci nepodpořil.

Hlavní show prvního dne byla svěřena Trumpově manželce Melanii

Volná volba byla nakonec zamítnuta už přípravným výborem, a tak se při zahajovacím sjezdu Trumpovi soupeři snažili prosadit alespoň hlasování „podle jmen“. Hlavně aby se procedury protáhly a nestihly se nejlepší televizní časy pro vstupní projevy. Nakonec ani to neprošlo a otevřel se prostor pro třeskuté sjezdové řeči.

V pondělí bylo na stole téma častých černých obětí policejní střelby, a nyní i palby do policajtů. Občanské protesty pod heslem obrany životů černých obrátil wisconsinský šerif do opačného gardu – záleží na životě modrých, tedy policajtů v modrých uniformách. Z jedné vody načisto přepral i hnutí Occupy Wall Street, neboť aktivisté „porušují pravidla chování, na která spoléháme“. Moc svobody z něj tedy netryskalo. Předseda Sněmovny reprezentantů, republikánský poslanec Paul Ryan dokonce považoval za nutné veřejně se distancovat od Trumpova přístupu k rasovým nepokojům.

Hlavní show prvního dne byla svěřena Trumpově manželce Melanii. Je Slovinka, která získala před 10 lety americké občanství. Předtím měl Trump za manželku někdejší českou lyžařskou olympioničku Ivanu). Bylo tak nepřímo osloveno Trumpovo velké téma migrace, které však on sám v politice bere jinak než doma – zásadně omezit. Všímaví novináři zároveň postřehli v projevu Melanie prvky z projevu jiné manželky jiného kandidáta jiné strany v jiné době, Michel Obamové na nominačním sjezdu 2008. Ale tak velký přešlap to nebyl, Trump přece tenkrát podporoval Demokraty, konkrétně Clintonovou.

Pokusem o sjednocení rozhádané strany je Trumpův výběr kandidáta na viceprezidenta. Je jím skalní konzervativec Mike Pence, guvernér z Indiany. Měl přitáhnout zanícené evangelíky, které jsou v zemědělských státech velkou politickou silou. Už v prvním společném televizním rozhovoru však Trump utrousil poznámku, že ty evangelíky zas tak moc nepotřebuje. Teď to zaskřípalo i na nominačním sjezdu, když Pence uvítal podstatně silnější potlesk než Trumpa.

Úkolem nominační konvence není jen definitivní výběr toho, kdo má předstoupit před voliče při hledání nového prezidenta Spojených států. Jde do volebního boje i s novým programem, který má reprezentovat názory celé Republikánské strany, co možná sjednocené. Nad kandidátem tedy ještě můžou panovat pochyby, ale nad novu stranickou doktrínou už ne.

Jak to dopadlo, popisují New York Times, které Trumpa nemají rády:

„Rozvrat a škody, které Donald Trump znamená pro Republikány, může zastínit jen šok, který přináší nová politická linie představená na konvenci.“

Pokus o propojení Trumpových kacířských názorů vůči základním článkům stranické víry byl prý proveden prostým výčtem těch nejextrémnějších názorů na každé téma. Je to označeno za doklad toho, jak je strana ve vleku zpátečnického a extrémistického tvrdého jádra. Ovšem vyjadřuje se tak „tvrdé jádro“ New York Times, neboť čerpáme ze společného příspěvku skupiny komentátorů, vyjadřujícího stanovisko listu (ZDE).

Nová politická linie Republikánů tak podle tohoto popisu obsahuje Trumpovu antimuslimskou fóbii a jeho fantastické představy o zdi na mexické hranici. Výzvy k protekcionismu podle listu narušují dlouhodobý republikánský přístup k mezinárodnímu obchodu. Vyhrocená jsou pak tradiční republikánská témata jako žádné potraty (ani po znásilnění), bibli povinně do škol, uhlí je čistý zdroj, návrat federálních pozemků do vlastnictví států (jinými slovy – pohřeb národních parků), náboženství jako vodítko pro tvorbu zákonů, odmítání větší kontroly zbraní.

NYT se tedy nad Trumpem pohoršují hlavně z uvedených důvodů. Mimochodem, kdybychom vycházeli jen z tohoto výčtu, republikánská linii působí dojmem, že byla konzultována s řadou známých českých tváří.

Je však lepší nahlédnout do dokumentu přímo (ZDE).

Jeho první řádky obsahují základní východiska uváděná slovem „věříme“. Věříme v americkou výjimečnost. Věříme, že Amerika je výjimečná kvůli své historické roli – napřed útočiště uprchlíků, pak obránce a nyní příklad svobody pro celý svět.

O tom snad není pochyb.

Nedávné varšavské orgie NATO jsou zjevně mimo mísu

Posuňme se k něčemu praktičtějšímu. V ekonomické části linie odmítá přijmout „pomalý růst“ jako nový normál a vtipně přičítá současné vládě ztrátu 8 bilionů dolarů neuskutečněného hospodářského růstu po krizi, která vznikla po deregulacích a dalších hospodářských kouscích předchozí republikánské administrativy. Ale tak to v politice chodí. K deregulaci, zejména ve finančním sektoru, se přitom USA mají podle stejného textu vrátit.

Daně se mají podle nové republikánské linie snížit, zjednodušit. Mají se také odstranit díry v zákonech a bránit erozi daňového základu. Americké podniky mají nejvyšší daně na světě, stěžuje si doktrína, musí závodit v olověných botách. Republikáni je sníží je na stejnou nebo nižší úroveň, než má konkurence. Ale doma budou vybírat i daně amerických podniků v zahraničí (teritoriální systém) a zasadí se o reinvestici zisků do tvorby domácích pracovních míst. Americké společnosti by měly sídlit v Americe.

Čeští vyjednavači TTIP by si měli přečíst následující pasáž: Obchodní dohody musí být vyjednány lépe, aby dávaly přednost Americe, vytvářely americká místa a podpořily americký export. Nesmíme dovolit cizím vládám, aby zamezovaly v přístupu amerického zboží na své trhy.

Najdeme tam však i úlevnou větu: „Republikáni si jsou vědomi toho, že v jednáních uspějete, jenom když jste připraveni odejít od jednacího stolu.“ Toho by se dalo využít.

Nová republikánská linie je dlouhá, asi by to měl někdo přeložit, abychom lépe nahlédli do duše nastupující americké vlády. Cítím v tom trend rozpadu globalizace, je dobře, že to vnímají i oni.

Nedávné varšavské orgie NATO jsou zjevně mimo mísu, žádné našlehávání pozůstatku studené války nemůže zastřít bezperspektivnost tohoto paktu a politiky podřízení americkým zájmům. Ono je to s těmi zájmy těžké, sami moc přesně nevědí, jaké že jsou. Americká výjimečnost? To narazí. Naše trhy otevřít, jejich ne? Ještěže jsou aspoň upřímní, ale tam nám pšenka nepokvete. Máme vzácnou historickou příležitost věnovat se sami sobě.