Děkuji za pozvání na dnešní jubilejní 100. Žofínské fórum, na fórum, které se pravidelně koná na tomto zcela unikátním historickém místě, kde se toho v 19. a 20. století tolik důležitého událo. Připomeňme aspoň to, že se zde v roce 1848 konal velmi ambiciózní Slovanský sjezd a že zde o tři desetiletí později v premiéře zazněla Smetanova Má vlast.

Naposledy jsem z tohoto pódia promlouval v květnu loňského roku při slavnostní večeři na závěr jednání tzv. Východního partnerství Evropské unie ve chvíli, kdy na hokejovém mistrovství světa probíhalo utkání mezi Českou republikou a Švédskem. Číšníci nám oznamovali průběžný stav, a já u stolu říkal předsedovi Evropské komise Barrosovi, švédskému premiérovi Reinfeldtovi a dalším hlavám přizvaných států a  vlád, že doufám, že už je to jedno z posledních takových bratrovražedných utkání a že příště bude na mistrovství světa hrát jen jedno mužstvo (jen jedna sborná komanda) EU. Usmívali se, mysleli si, že si dělám legraci, ale já jim říkal, že si asi pořádně nepřečetli text Lisabonské smlouvy.

O Evropské unii zde však dnes mluvit nehodlám, neboť Žofínské fórum má být o nás. Nebudu mluvit ani o naší domácí politice, i když mi to naše Ústava výslovně nezakazuje. Nedávno jsem byl při návštěvě Kodaně u dánské královny a zaujalo mne, že ta má politiku zakázanou. Je docela příjemné a vlastně trochu překvapivé, že u nás takový zákaz zatím není, i když pokusů v tomto směru už také několik bylo.

Chci mluvit o věcech obecnějších, nicméně o věcech, které politiku a život nás všech výrazně ovlivňují. V poslední době se to dá ukázat na celé řadě na první pohled odlišných témat, která spojuje to, že jsou prosazována velmi specifickým způsobem, a která se - tím, že jsou postulována jako nesporná, expertně potvrzená, laikům nedostupná - stávají bezprostředním ohrožením naší svobody a spolu s ní i naší prosperity. Znovu vracím do našeho povědomí kombinaci slov svoboda a prosperita, která se - před téměř dvaceti lety - stala jedním z prvních hesel původní Občanské demokratické strany (a dodávám, že toto heslo vymyslel Miroslav Macek), ale protože už na něj dnešní Občanská demokratická strana poněkud zapomíná, mohu ho snad použít, aniž bych narušoval jakýsi pomyslný copyright.

Trápí mne to, že dnešní svět tento rádoby technokratický, ale ve své podstatě nedemokratický způsob prosazování věcí veřejných považuje za zcela legitimní. Bránění se jeho přijetí označuje za pletení se do věcí, kterým někdo, kdo mezi vyvolenými, resp. samovyvolenými není, nemůže rozumět. A proto by měl mlčet.