Hlavním tématem nedělních otázek Václava Moravce bylo zdravotnictví. Musím říci, že mě tato debata jako pacientskou ombudsmanku víc než zklamala. To ze dvou důvodů, které spolu velmi souvisí. Tím prvním a okamžitě viditelným bylo, že u stolu sedělo ministerstvo, pojišťovna a lékaři dokonce dvakrát. Ten, kdo tam chyběl byl ten, pro koho by tu zdravotnictví mělo být, a to pacient.
Dále čtěte: Schůze sněmovny skončila exodem poslanců ODS i ČSSD
Debata tomu odpovídala. Zdravotnická péče byla řešena jako makroekonomický problém a to především ze strany paní ministryně nominované ODS. Logicky k tomu přidával ředitel VZP Horák obchodní problém především ceny léčiv a zdravotnického materiálu. ( Ne, že by tyto záležitosti nebylo potřeba řešit, ale jsou jen částí celé problematiky. ) Dalším problémem, za který paní ministryně odmítala odpovědnost a navrhované řešení odmítala, byl problém mladých lékařů a jejich vzdělávání. Přitom to je její problém. To je problém zaměstnavatele. Potěšující záležitostí v této situaci bylo, že paradoxně vlastně jediným, kdo se pacientů zastával a jejich účast při řešeních zdravotnictví v ČR prosazoval, byl prezident České lékařské komory Kubek.
Většina lékařů totiž moc dobře ví, že řešení zdravotnictví a tedy i dobrých podmínek pro lékaře a zdravotníky leží v paradigmatu, který tento ekonomicky i občansky nejvýznamnější systém veřejných služeb nahlížíme. Ta paradigmata jsou v podstatě dvě a jsou diametrálně odlišná. Odlišnost je odrazem hierarchie hodnot toho, kdo je zastává.
Čtěte: Jurásková: Mělo by vzniknout zdravotnické připojištění
Paradigma Julínkovy reformy, na jehož základě pracuje i současné ministerstvo, je zdravotnictví jako velký kšeft. Ročně tento systém pracuje s 230 mld. Kč. Většina peněz plyne do systému na základě veřejného zdravotního pojištění nebo příspěvku státu. To jsou zaručené a snadné zisky pro každého, kdo se dokáže na tento systém navázat. Zisky daleko snadnější než obchod, který zdravotnictví na čistě tržním základě znamená v USA. Mimochodem americký systém je podle některých údajů až sedmnáctkrát dražší než evropský. Přitom k němu mají velmi omezený přístup velké skupiny lidí.
Evropský sociální model řeší zdravotnictví jako právo člověka na přístup ke zdravotní péči na základě solidárních systémů. Velká Británie a Skandinávské země mají Národní zdravotní službu, ostatní země většinou veřejné zdravotní pojištění. V těchto systémech má každý zaručen přístup k odpovídající zdravotní péči bez ohledu na jeho schopnost platit. Zákonem je pak stanoveno to, na co se tyto platby nevztahují. To jsou většinou záležitosti, které neovlivňují zdraví jako takové - kosmetické operace, některé dentistické úkony, hotelové a jiné nadstandardní služby mimo vlastní léčbu. Paradigma přístupu je solidarita, přístup rovných šancí. Prostě v utrpení a bolesti si jsme rovni. To je systém sloužící pacientovi zcela v souladu s Hippokratovou přísahou. Zdravotnictví, zdravotní péče je tu proto, aby odstraňovala utrpení lidí, aby lidem pomáhala. Bude klíčovou otázkou nadcházejících voleb, zda české zdravotnictví tu bude pro pacienty jako jinde v Evropě nebo jen velkým kšeftem jako v USA.
Alena Gajdůšková
pacientská ombudsmanka
a senátorka Parlamentu ČR
Oranžová kniha ČSSD - Zdravotnictví
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
