Usmívám se nad tím jako nad blízkou a zároveň vzdálenou minulostí. V poslední době ale začínám mít pocit, že takové scény inspirují někoho na Ministerstvu práce a sociálních věcí v boji se sociálním vyloučením a nezaměstnaností. Absurdní? Ale zdaleka ne.
Musíte se ovšem umět na chvíli oprostit od racionálních ekonomických či jiným teoretickým základem podpořených úvah a popustit uzdu fantazii. Vždyť si to vezměte – dlouhodobě nezaměstnaný, invalida či sociálně vyloučený spoluobčan dostane od státu v rámci pomoci v hmotné nouzi místo hotovosti jenom úhlednou kartičku, ze které si bude moci vybírat z bankomatu. Rázem se vrátí sebedůvěra, dotyčný či dotyčná se začne cítit jako světák či dáma z amerických filmů, dříve neřešitelné problémy jsou nyní zcela banální, a než se na účtu objeví druhá pomoc v hmotné nouzi, je z nezaměstnaného či invalidy rázem zaměstnanec či podnikatel s dobře odstartovanou kariérou.
Pravda – situace se od dob Pretty Woman trochu změnila a platební kartu už nemají jen milionáři, ale i mnozí důchodci, studenti, referenti či prodavačky. Ale to je jenom detail.
Stejně tak banální připadá zřejmě ministerským úředníkům fakt, že v mnoha obcích (nejen v Libereckém kraji) by si s platební kartou nekoupil nic ani Richard Gere – chybí zde totiž jak bankomat, tak jakékoliv platební terminály. Lidé si tak budou muset pro dávky jezdit do větších obcí či měst, což bude spojeno s náklady na dopravu. Jako další problém lze uvést, že zejména senioři dosud neměli účet u banky, nikdy neměli platební kartu a neumí s ní zacházet.
Také mne velmi zaráží fakt, že některé služby a operace na účtu k sKartě jsou zpoplatněny, což znamená, že příjemce sociální dávky musí za státem přiznanou pomoc platit.
Co už ovšem nemůže být banální ani z pohledu ministerstva je to, že nejde o běžnou platební kartu, ale tzv. Sociální kartu (sKartu), která je veřejnou listinou. A jako taková je v přímém rozporu se zákony této země, konkrétně s Listinou základních práv a svobod. Příjemce sociálních dávek totiž nemůže využít své subjektivní právo na pomoc v hmotné nouzi, aniž by o něm byly neoprávněně shromažďovány osobní údaje. To jsem prosím nekonstatovala já, ale Veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Vavařovský, a učinil tak formou rozsáhlého právního rozboru.
Ministerstvo práce a sociálních věcí tedy docílilo pravého opaku – namísto toho, aby zvedlo příjemcům sociálních dávek sebevědomí úhlednou platební kartou, zkouší jim ho ještě snížit – tedy pokud to po všech těch reformách ještě jde.
Vycházím z předpokladu, že záměr ministerstva byl ten, který jsem popsala výše. Slyšela jsem totiž o záměrech jiných – například vyvést další prostředky ze státního rozpočtu soukromé firmě a nechat ji na tom vydělávat. Tomu, že by byl někdo schopen něčeho podobného, se mi ovšem nechce příliš věřit.
A co tedy s Kartou sociálních systémů? Inu, zrušit. Stávající systém výplaty sociálních dávek funguje a nekolabuje, a proto není žádný důvod vyhazovat peníze za experimenty a měnit jej. Pokud ČSSD získá v krajských a senátních volbách důvěru, řeknu k tomu své – a jsem si jistá, že i moji kolegové hejtmani.
Nezaměstnaní, invalidé a sociálně vyloučení nepotřebují plastovou kartu, ale práci či společenské uplatnění. Liberecký kraj se jim obojí snaží poskytnout již dlouho a byla bych ráda, aby v tom mohl po volbách pokračovat.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
