Ještě tvrdší to bude po snížení valorizace důchodů, kterou v tomto týdnu protlačila zdecimovaná vládní většina poslaneckou sněmovnou. U průměrného důchodu se jedná o reálnou ztrátu více než tří set korun měsíčně, ale toto číslo je třeba vidět v souvislosti s faktem, že průměrný důchod je jen pár stokorun nad hranicí chudoby.
Chudoba
V současnosti se pod hranicí chudoby nachází přes milion obyvatel (9,8 % obyvatelstva), kteří mají méně než 60 % středního příjmu v republice. Jak ale v srpnu varoval ČSÚ:
„Stačí zcela nepatrný posun, kdybyste tu hranici zvednul na 70 %, což je docela malý rozdíl, tak by se ve skupině ohrožených příjmovou chudobou neocitalo 10,7 % žen a 8,9 % mužů, ale už 18,5 % žen a 14,6 % mužů. A co je podle mého názoru největší riziko - u občanů nad 65 let, to znamená v podstatě u důchodců, by se zvedl počet ohrožených chudobou ze současných 17,2 % až na polovinu všech seniorů.“
To je situace, ke které nás vláda porušením všech svých slibů o valorizaci penzí přiblížila!
Drahota
Situace se však nezhoršuje jen na příjmové straně, ale i na výdajové, a to možná ještě dramatičtěji. Je to hrozba jménem drahota.
Upozornili jsme na toto téma nedávno porovnáním kontrolního nákupu v Německu a doma. Nákup v české samoobsluze byl zhruba o třetinu dražší, přestože v Německu jsou důchody dvouapůlnásobné a platy třiapůlnásobné ve srovnání s Českem. Co se týče cen, Němce jsme v tomto směru již předčili. Ne tak v růstu platů. Nemluvě pak o tom, že německé zboží je kvalitnější.
Jak už jsem uvedl ve sněmovně, v relaci k platu jsou u nás mnohem dražší než v Německu energie, bankovní poplatky, vodné a stočné, internet, hovorné v mobilu. Prostě je tady drahota. To je největší problém pro současné široké střední a nižší vrstvy obyvatel, na které tato vláda z vysoka kašle.
Viditelný zásah ne-trhu
Kde se vzaly vysoké ceny? Je za tím vliv pouhé přírody - neviditelné ruky trhu? Tomu nasvědčuje jenom zlomek cenových pohybů. Většinou se jedná o zneužití tržní síly, vliv oligopolů a kartelů, které by měl hlídat Úřad na ochranu hospodářské soutěže, ale zřejmě stojí proti soupeřům, na které nemá, nebo nechce mít.
Upozorňuje na to i dlouhodobá statistika. Růst cen obyčejně bývá signálem přehřáté poptávky, zatímco hospodářský pokles tlačí ceny dolů. Porovnejme se tedy cenový vývoj z období rekordního hospodářského růstu, kdy jsem byl premiérem, a z období stagnace až poklesu, tedy zejména z období Topolánkovy a Nečasovy pravicové vlády.
K tomu stačí srovnat vývoj cen v letech nejprve 2004 až 2007, a pak od roku 2008 až do současnosti.
Indexy spotřebitelských cen – životních nákladů (měsíčně)
ČSÚ září 2012
průměr roku 2004 prosinec 2007 červenec 2012
potraviny 103,0 112,9 124,5
bydlení, voda, 96,0 111,7 142,8
energie, paliva
zdraví 93,0 104,5 164,6
V letech 2004 až 2007, tedy za vlády levice a doznívání jejích politik, v letech vysokého hospodářského růstu inflace postupovala jen velice mírně. Souhrnná inflace za tři roky činila necelých deset procent, i s růstem cen potravin, který začal už roku 2007. Ceny bydlení se zvedly o něco přes 15 procentních bodů, ceny zdravotnických služeb a léků o necelých 12 procentních bodů.
V současné době máme nominální HDP pod úrovní roku 2008. Ceny průmyslových výrobců klesají. Souhrnné ceny v ekonomice (deflátor HDP) byly dokonce dva roky po sobě záporné. Co se stalo se spotřebitelskými cenami za stagnující ekonomiky?
Průměrná cena potravin nejprve respektovala uvedený trend, ale teď prudce roste a už je 11 procentních bodů nad výchozí úrovní. Ceny bydlení a služeb, které jsou s ním spojeny, včetně energií, vyletěly skoro o třetinu, přestože stavebnictví prožívá největší krizi v historii a začal prudce klesat i odbyt elektřiny. Ceny zdraví jsou vyšší téměř o dvě třetiny.
Stagflace
Prudký růst cen za stagnující ekonomiky si kdysi vysloužil název „stagflace“. Postihla Spojené státy za války ve Vietnamu. Jakou válku vede česká vláda?
Otázka je řečnická, efekty skutečné.
· Neochota zasáhnout proti zahraničním subjektům, které nás zásobují podřadným a předraženým zbožím.
· Umělé zdražování cen zvyšováním sazby DPH, která stejně nic nevynesla.
· Ignorování potřeb domácí ekonomiky, která je vyřazována ze hry.
· Ochromení vlivu trhu jako regulátoru ekonomických procesů.
· Přehlížení demokratických mechanismů v opojení vládní většiny.
Ochromení trhu a přehlížení trhu jsme měli v minulém režimu. Když si k tomu přidáme i drahotu a stagflaci, vybereme si to nejhorší z obou světů. Naštěstí se znovu přiblížil i okamžik, kdy vybírat mohou i voliči.
Jiří Paroubek, předseda NS-LEV 21
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Ing. Jiří Paroubek
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: NS - LEV 21
