Paroubek: Vláda zvyšuje daně těm, kteří už nemají kde brát

Poslaneckou sněmovnou dnes prošel vládní daňový balíček. Ten přináší vyšší DPH, konec zelené daně i daňových úlev pro pracující důchodce. Vláda si od přijetí balíčku slibuje, že přinese do rozpočtu více peněz. S tím však ostře nesouhlasí opozice. Jiří Paroubek ve svém projevu k tomuto bodu označil balíček za "drahotní". "Vláda tak přichází znovu a znovu s dalšími rozpočtovými škrty a zvyšováním daní těm, kteří už nemají kde brát. Měla by si už konečně otevřeně přiznat, že její rozpočtová politika a její recepty na ozdravení veřejných financí skončily debaklem. Vláda prostě musí od základu změnit svou hospodářskou strategii a politiku," řekl na plénu sněmovny předseda LEV 21 Jiří Paroubek.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek v úvodu nad rámec mého připraveného vystoupení. Především bych se chtěl pozastavit nad tím, jaký je zájem členů vlády o projednávání tohoto tak důležitého materiálu. Chtěl bych jenom připomenout, já už jsem to tady říkal několikrát, ale zopakuju to, že tenhle ten drahotní balíček je vlastně prvním balíčkem, je jakýmsi písmenem A. A zanedlouho, za pár měsíců bude následovat písmeno B, to je další drahotní balíček, který se bude týkat roku 2014. A v souhrnu tyto dva balíčky budou znamenat největší zásah do daňových zákonů, do daňových zákonů od vzniku samostatné České republiky. Čili očekával bych, že zájem členů vlády bude výrazně vyšší aspoň se tady zúčasnit. Já nepochybuji o tom, že ve veselejším prostředí a společnosti sleduje toto jednání ministr financí, zcela nepochybně, natolik ho znám. Ale u dalších členů vlády si nejsem tolik jist.

Chtěl bych se dotknout toho mimořádně krátkého úvodního slova ministra financí. Pan ministr ozřejmil, že už to tady říkal sedmkrát. Myslím ale, že k parlamentní činnosti patří také debata, diskuse, že bez toho to jaksi, ten parlamentarismus, nejde. Pan ministr a páni poslanci vládních stran, nevím, jestli pan poslanec Doktor, který se vyjádřil jasně v tisku i dnes, že nepodpoří tento balíček, patří k tomu vládnímu táboru - pokud se sám pokládá za vládního poslance, tak se mu omlouvám - ale prakticky žádní vládní poslanci k tomu nehovoří. Ministři nehovoří. Jako kdyby celá věc byla jasná. Možná, že jim je, no nechtěl bych znát jejich znalosti v daňové problematice, nechtěl bych je příliš zkoumat, ale nejsme tady u nějaké zkoušky na vysoké škole ani u maturity, proto to ponechávám stranou. Vypadá to, jako kdyby pánové neměli ani argumenty anebo jsou tak arogantní. Musím si klást otázku, v čem to tedy je, jestli v těch argumentech, v aroganci, obávám se, že od každého trochu.

Myslím, že občané, kteří sledují jednání této Sněmovny a předpokládám, že tak učiní více občanů než k obvyklým bodům, by uvítali, pokud by se vláda a opozice chovaly jako součást vyspělého západoevropského parlamentarismu. Zatím opozice vede dialog hluchých, vláda prakticky vůbec nereaguje. Zdá se, že ideálem vlády či pana ministra financí, ale myslím, že tím, že tady nejsou členové vlády další, až na jednu výjimku, což chci ocenit, pane ministře (Hegere), ideálem vlády je, abychom nediskutovali vůbec. Možná, že si to přejí, pak by to šlo rychle, pak bychom jenom tady mačkali tlačítka a bylo by to velmi rychlé, ale myslím, že bychom měli spíš spět k tomu, co je obvyklé v německém Spolkovém sněmu, britské Dolní sněmovně, abychom diskutovali o problémech, abychom diskutovali o věcech, které mohou zajímat veřejnost, protože znechucení veřejnosti, které je mimořádné v této době, z české politiky, je mimo jiné také proto, že lidé mají pocit, že politici jim ty věci nevysvětlují, nedokážou vysvětlit, nejsou kvalifikovaní, jsou líní, uzavření do sebe. Mohl bych pokračovat, to všichni jistě dobře znáte.

Jsou to tedy závažné změny, které tady dnes možná vládní koalice prosadí nebo také neprosadí. Vláda tedy zaloví pořádně v kapsách lidí a pěkně vyšacuje jejich peněženky. Smyslem existence této vlády měla být rozpočtová odpovědnost. A také se vyjadřovali, že jsou vládou práva a bojem proti korupci. To ovšem dnes je v souvislosti s Nečasovou vládou vnímáno všechno jako protimluv, máme pro to krásné cizí slovo oxymoron. Hlavní protagonisté této vlády pánové Nečas s Kalouskem seděli již v Topolánkově vládě, které se přesně před pěti lety podařilo s účinností od 1. ledna 2008 prosadit tzv. reformní balík založený na snižování daní z příjmů a pojistného, který připravil veřejné rozpočty každoročně zhruba o 80 až 90 mld. korun. O tom jsem zde už mluvil mnohokrát a nejen já. Myslím, že je to notoricky známo a kdyby tuto částku měl dnes stát k dispozici, tak bychom žádné takovéto problémy, které tady teď musíme řešit, neměli.

V této souvislosti chci připomenout panu ministru financí, který často hovoří o nutnosti snižovat strukturální deficit, že v tom roce 2007, na který připravovala rozpočet ještě levostředová vláda pod mým vedením, skončilo hospodařením veřejných rozpočtů, strukturálním schodkem - poslouchejte to číslo - 1,3 % hrubého domácího produktu. Byla stará daňová soustava, která pak 1. 1. 2008 padla, a stará legislativa, to je pravda. Čili 1,3 %. Nešlo jen o dobře zpracovaný reálný a přitom mobilizační státní rozpočet roku 2007, ale také o to, že v té době byl dobře nastavený daňový systém. Daňová reforma Topolánkovy vlády uplatněná od roku 2008, jejímž proklamativním cílem měla být stabilizace veřejných rozpočtů, prohloubila v roce 2008 strukturální deficit na 3,3 %. Jedna celá tři, tři celé tři o rok později, po tzv. reformě. Srovnejme si ta dvě čísla. V roce 2009 to už byl rok recese, to je jistá polehčující okolnost, pak skončilo hospodaření vlády dokonce rekordním strukturálním deficitem 5,1 hrubého domácího produktu. V tomhle roce se očekává něco přes 2 %. Takže jsme se ještě pořád po těch všech reformách daňových a škrtech nedostali ani na čísla z roku 2007.

Jestliže tedy dnes ministr financí mluví o potřebě snižovat strukturální schodek, napravuje pouze to, co Topolánkova vláda svou dobrodružnou rozpočtovou politikou a svými experimenty způsobila. Vím, že jsou to čísla, kterým laická veřejnost nevěnuje příliš pozornost, když to řeknu velmi šetrně. Ale je potřeba to tady pro úplnost říci, možná i pro úplnou informovanost vládních poslanců, a připomenout je také ekonomickým analytikům, kteří by s nimi měli často pracovat. Určitě je znají, jen o nich nemluví. Proč asi o nich nemluví? Protože by museli říci, že reformy vedly k hospodářskému debaklu této vlády a její předchůdkyně. Bohužel Nečasova vláda v chybné rozpočtové politice pokračuje dál. A můžeme jen spekulovat, zda je to dáno ideologickou předpojatostí této vlády, či její naprostou bezradností, nebo kolosální neschopností. Nevěřím totiž, že by to byl záměr. Vláda snižuje strukturální deficit uskutečňováním opatření, v jejichž důsledku dochází k bezprecedentnímu přesunu těžiště daňového inkasa od zdanění příjmů a majetku k daním ze spotřeby nekončícím zvyšováním DPH.

Když jsem odešel v září 2006 z vlády, byla nižší hranice DPH 5 %. Teď podle toho, jak to dneska dopadne, bude buďto 15 a nebo 17,5 %. To je obrovský nárůst. A je zřejmé, že v tomto a příštím roce tento nárůst DPH znamená inflaci. A samozřejmě znamená také to, že se zvyšuje relativní daňová zátěž u středně a nízkopříjmových skupin obyvatelstva, tedy u rodin s dětmi, zaměstnanců veřejného i státního sektoru, důchodců, nezaměstnaných, lidí se zdravotním postižením a sociálně potřebných, z nichž desetitisíce každý rok rozšiřují počty lidí pod hranicí chudoby. Přesto je strukturální deficit nadále výrazně vyšší než v již zmiňovaném roce 2007. Zdražování a pokles reálných příjmů širokých vrstev, jehož jsme velmi intenzívně svědky v tomto roce a příští rok nebude jiný, se logicky projevuje v klesající spotřebě domácností, které svou napjatou rozpočtovou situaci a obavy z budoucnosti řeší odkládáním zbytných výdajů, nákupů předmětů dlouhodobé spotřeby, nebo jezdí za levnějšími nákupy běžného zboží do zahraničí.

Uvedl jsem zde v poslední době již několikrát příklad nákupů potravin, vlastně obdobného zboží v Německu a u nás. V základním spotřebním koši, který nakoupili moji spolupracovníci v německém supermarketu, vyšel nákup zhruba o třetinu levněji nežli v českém supermarketu, byť důchody v Německu jsou dva a půl násobně vyšší a platy dokonce tři a půl násobně vyšší nežli u nás. Musím říci, že mě nepřekvapilo, že zvýšení DPH o 4 procentní body nepřineslo v tomto roce žádné významné dodatečné příjmy, přestože vláda očekávala, že tak získá za celý rok navíc 23 mld. korun. Byla to fantaskní představa. Platí totiž obecně jev, kterému se říká cenová pružnost a obvykle se s ním seznamují studenti již ve druhém ročníku vysokých ekonomických škol. Bohužel experti na Ministerstvu financí pracovali s chimérou.

Chci říci, že národní socialisté ve svém programu u zboží a potřeb pro děti, to znamená oblečení, boty, pleny a učebnice mají návrh uplatnění nulové DPH, podobně jako je to ve Velké Británii. To není žádný komunistický vynález, ale je to uplatňováno konzervativními a labouristickými vládami ve Velké Británii a nikdo do toho nechce příliš zasahovat, že by to změnil. Předpokládám, že takovým typem propopulačního opatření se vláda nehodlá inspirovat. Je to škoda. Je pro mě už ale naprosto nepochopitelné, že vláda při dosavadní zkušenosti o nevýběru DPH hodlá ve svých experimentech s touto daní pokračovat dál. Zmínil jsem zde v Poslanecké sněmovně již několikrát kartelové dohody a monopolně vysoké ceny. Vláda k tomu přispěla svou naprostou lhostejností k deformovanému tržnímu prostředí. Připomenu, že se nejedná jen o potraviny, tam jsem zatím u nás uvedl v nižší sazbě DPH na potraviny 14 % , v Německu je to 7 %. Ale to přece nevysvětluje ten rozdíl, tu třetinu v té ceně v potravinách v německém a českém supermarketu.

Ale my máme v relaci českých platů a důchodů k německým vyšší také bankovní poplatky, ceny energií, ceny poplatků za mobilní telefony, za internet, za vodné a stočné, tedy můžeme v našich podmínkách hovořit o drahotě. Ačkoliv se nám někteří členové vlády snaží dlouhodobě namluvit, i když v poslední době to ubylo, že původ hospodářského poklesu české ekonomiky je v krizi eurozóny, musím říci, že ani situace v eurozóně nám od příštího roku příliš nahrávat nebude, nebo v Evropské unii jako celku, nejen v eurozóně, velmi pravděpodobně dojde ke stagnaci, či dokonce recesi. Hlavní příčinou, proč česká ekonomika nastoupila na sestupnou dráhu ekonomického poklesu, je vládou ordinovaná fiskální restrikce v podobě navyšování nepřímých daní a nekoncepčních škrtů ve státním rozpočtu. Ve druhém čtvrtletí tohoto roku podle předběžných údajů klesl hrubý domácí produkt v meziročním srovnání o 1,2 %, ve třetím dokonce o 1,3 %. Zdá se tedy, že nepříznivá čísla recese se spíše zrychlují, zatímco pro Českou republiku klíčová německá ekonomika zvýšila svou výkonnost meziročně téměř o 1 %.

Tady bych se rád zastavil. Pamatuji si na doby v roce 2005 a 2006, kdy německá ekonomika tak tak rostla, také někde do 1 % a my jsme měli růst 7 a 6 %. V minulém roce německá ekonomika rostla, tahle obří ekonomika rostla o 3 %, v předchozím roce o 3,7 %, letos roste někde přes 2,5 % polská ekonomika, slovenská ekonomika mírně, i když ne nějak zázračně roste také ekonomika rakouská. Česká republika je tak jedinou ze zemí centrální Evropy, která dosud nepřekonala předkrizovou úroveň hrubého domácího produktu z roku 2008. Dámy a pánové, myslím, že ve světle těchto faktů nemůže nikdo zpochybnit tezi, že recese české ekonomiky má jedinou příčinu, a tou je chybná hospodářská politika vlády, její snahy o snižování deficitu za každou cenu nepromyšlenými rozpočtovými škrty, které omezují hospodářský růst, a tím i příjmy veřejných rozpočtů, které se zpětně stávají příčinou deficitu. Je to, jak říkali staří latiníci Circulus vitiosus, začarovaný kruh. Vláda tak přichází znovu a znovu s dalšími rozpočtovými škrty a zvyšováním daní těm, kteří už nemají kde brát. Měla by si už konečně otevřeně přiznat, že její rozpočtová politika a její recepty na ozdravení veřejných financí skončily debaklem. Vláda prostě musí od základu změnit svou hospodářskou strategii a politiku. Měla by urychleně zpracovat svůj akční protikrizový plán a předložit materiál obsahující opatření na podporu hospodářského růstu, který zajistí rozpočtu potřebné příjmy.

Dovolte mi, abych na tomto místě znovu krátce opakoval aspoň hlavní oblasti, na které by se vláda měla zaměřit. Vzhledem k ne úplně předvídatelné situaci v Evropské unii a eurozóně a ke zpomalení tempa růstu německé ekonomiky v příštím roce bychom se neměli spoléhat na to, že nám z problémů bude i nadále pomáhat export do Evropské unie, který se podílí na našem řekněme exportu někde mezi 80 a 90 %. Diverzifikace by se měla zvýšit.

Čísla o vývoji průmyslu na třetí čtvrtletí hovoří v tomto směru jasně. Je proto potřeba zastavit pokles reálných příjmů obyvatelstva a podpořit spotřebitelskou poptávku, tzn. skončit se zvyšováním DPH - tady jsme ovšem rozhodli nebo vy jste rozhodli, vládní většina, o něčem jiném dneska. Zastavit zvyšování spotřebních daní, zastavit ožebračování seniorů, omezení valorizace penzí a zajistit alespoň mírný reálný růst platů zaměstnanců veřejného sektoru. Tedy dělat opak toho, co vláda dělá. To ovšem tato vláda není schopna.

České vývozce je pak třeba podpořit posílením kapitálu EGAP, české exportní banky, Českomoravské záruční a rozvojové banky, a jak jsem naznačil, diverzifikovat zahraniční obchod směrem k dynamicky se rozvíjejícím trhům, jako jsou země BRICS. Vím, že pan ministr průmyslu už o tom hovoří. To je první dobrá známka toho, že se to někdy v budoucnu může podařit. Ale obávám se, že ne této vládě.

Vláda by měla upravit systém investičních pobídek s cílem přilákat investory, především do hospodářsky zaostávajících regionů a mikroregionů, tedy okresů se strukturálními problémy a s dlouhodobě vysokou nezaměstnaností, jako je Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj a nejméně dvacet okresů prakticky po celém území státu. Obnovit dynamiku soukromých investic.

Víte, v těch letech 2005 až 2007, ve třech letech, činily zahraniční investice 21 mld. eur, tedy v průměru 7 mld. eur. Možná že by bylo dobré, kdyby pan premiér řekl predikci, odhad tohoto roku a predikci na příští rok, kolik to bude. Budou to v příštím roce 3 mld.? No, budeme vyvěšovat prapory.

Ale samozřejmě ty investice, to jsou nová pracovní místa. Tisíce, desetitisíce nových pracovních míst.

Dále je nezbytné s využitím zdrojů evropských fondů, Evropské investiční banky a PPP projektů zvýšit veřejné investice do oblasti s vysokým multiplikačním efektem, tedy do výstavby a modernizace dopravní infrastruktury, bytové výstavby, životního prostředí a dalších veřejných staveb, např. nemocnic či domovů pro seniory. Vláda jako by vůbec neměla ambici něco udělat s bytovou výstavbou. Výstavbu podnítit. Podpořit výstavbu sociálních bytů, komunálních nájemních bytů. Viděl jsem třeba v Anglii - nemluvím o Velké Británii, protože ve Skotsku je to zase trošku jinak - takové projekty, které se prakticky obešly bez veřejných dotací, bez dotací z veřejných rozpočtů. Projekty výstavby komunálních nájemních bytů, startovacích bytů i bytů sociálního charakteru.

Stavební produkce zaznamenala ve druhém čtvrtletí meziroční pokles 5 %, ve třetím už to bylo 10 % a stále ještě nejsme na dně. Je tedy otázka, jak hluboko ještě stavebnictví klesne. A obávám se, že to budou až překvapivá čísla a že ten vrchol krize ve stavebnictví může nastat až někdy v roce 2014 i 2015. Vláda má určité nástroje, kterými může propad stavebnictví významně zmírnit.

Současně je možné učinit opatření na posílení příjmů státního rozpočtu. Vláda ale musí hledat prostředky tam, kde opravdu jsou, tzn. obnovit standardní systém progresivního zdanění několika daňovými pásmy. Ochránit přitom malé a střední české firmy. Zavést více sazeb daně z příjmů právnických osob pro podnikatelské subjekty s různou tržní silou. To je ta ochrana malých a středních podniků, protože ty by mohly zůstat se sazbou, která je nyní, ale podniky oligopolního charakteru, ty by mohly a měly mít vyšší daňovou zátěž.

Dámy a pánové, proč nehovořit o obnovení daně z dividend. Jen tak mimochodem, v posledních pěti letech v průměru ze země odchází 270 mld. korun dividend každým rokem. A také zavést daň z finančních transakcí. Tohle samozřejmě by přineslo do státního rozpočtu velké částky.

V této souvislosti musím říci, že nerozumím ministru financí, který zavedení daně z finančních transakcí odmítá s argumentem, že by se taková daň promítla v cenách bankovních produktů a v konečném důsledku dopadla na klienty. Pane ministře, myslím, že zvýšená sazba DPH na potraviny a léky také významně dopadá na spotřebitele a zvýšili jste ji.

Ten skutečně zásadní rozdíl mezi potravinami a léky a bankovními produkty snad všichni cítíme. Zatím českým bankám, snad až na jednu výjimku, zisky v tomto roce často velmi výrazně rostou. Za tři čtvrtletí v souhrnu vydělaly velké české banky tolik, co tyto banky vydělaly v souhrnu za celý minulý rok. Já jim to přeju. Dámy a pánové, ale jde také o to, aby alespoň část zisku, dividend, zůstala doma, aby ty banky neřešily vysokými dividendami všelijakou finanční situaci mateřských bank.

Dámy a pánové, myslím si, že je dobré, že tento materiál, alespoň někteří z nás, zevrubně znají a že se s ním seznámili. A já chci v závěru říct, že samozřejmě nebudu pro tento materiál hlasovat. A já doufám, že ten 101. hlas tahle koalice nenajde.

Děkuji.