Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, prezident Václav Klaus nám vrátil zákon, který bez nějaké velké nadsázky bych nazval jako lex Šťovíček. Určitě se k tomu pan poslanec přihlásí, že je takovým duchovním garantem tohoto zákona.
Já jsem poslouchal pana ministra průmyslu. Myslím, že to byla rozumná slova. To, co tady říkal. Já bych se pod ně dokonce i podepsal, kdybych nevěděl, jaká může být realita. V situaci, kdy vláda má 101 poslanců, klepe se, jestli je vlastně má a jestli je bude mít v průběhu tohoto dne a co bude za měsíc, za dva. Takže v tuhle chvíli to, co tady pan ministr říká, proběhne malá novela a pak přijde nový zákon nebo velká novela, tak to je hezký záměr, ale obávám se, že už nenaplnitelný v tomto volebním období.
Oč vůbec vlastně v souvislosti s tímhle tím zákonem jde? Má tím být preventivně zabráněno prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Řekl bych, že kromě lidí, kterých se to týká v Ústeckém kraji, myslím hnědé uhlí, jsem nedostal žádnou jinou reakci. Možná, že mě někdo doplní, že dostal od nějakých jiných občanů, kteří se bojí například toho, že pod jejich příbytky se nalézá nějaký jiný nerost a že tedy tento zákon podporují. Takže v tuhle chvíli můžeme říci, že vlastně je to účelově se týkající právě těžby hnědého uhlí.
Já tedy nevím, kdo tady chce rozšířit povrchové doly. Já to určitě nejsem. Vždycky jsem prosazoval, aby o těchto záležitostech vždy rozhodovali přímo ti, kterých se to týká, tedy občané v krajském referendu nebo občané v místních referendech nebo v kombinaci obou těchto institucí. A pokud je mi známo z průzkumu veřejného mínění, tak občané v Ústeckém kraji tohle většinově v tuto chvíli nechtějí. Možná za pět, sedm let až dojdeme do situace, že zjistíme, že jsou problémy třeba s dovozem plynu a podobně a že je dobré mít vlastní nějaké suroviny, tak změní názor. Možná, ale možná také ne. Možná, že to bude až záležitost příští politické generace a možná, že vůbec ne. Ale mělo by to zůstat v rukou občanů. Ne, aby se o tom rozhodovalo zde v Poslanecké sněmovně, ale jde o to, aby se o tom rozhodovalo přímo třeba v Ústeckém kraji nebo v Moravskoslezském kraji, kde pokud vím je to druhé místo, kterého se to týká, to znamená těžba černého uhlí.
My totiž ale touhle úpravou neřešíme pouze nerosty typu černého uhlí nebo hnědého uhlí. Ono se to celé dostalo do jiné úrovně. Do oblasti vysoké politiky. Opustili jsme věcnou oblast a řešíme velmi citlivou oblast, která přímo ovlivňuje pracovní trh v oblastech, kde se práce získává velice obtížně.
Na Mostecku, jak známo, tak je nezaměstnanost oficiálně někde kolem 16 %, můžete ještě k tomu přidat další 4 - 5 % lidí, kteří už jsou vyřazeni z evidence úřadů práce, takže každý pátý je tam nezaměstnaný. A pokud vím, tak Czech Coal chce začít v příštím roce s propouštěním řádově stovek lidí. Samozřejmě, že nás to musí zajímat a samozřejmě, že můžeme fantazírovat, že tenhle kraj se změní na kraj služeb a studií designu a podobně, jenom nevím, kdo jim bude dávat zakázky.
Vraťme se k podstatě. Návrh, o kterém máme hlasovat, naprosto zásadně oslabuje možnost naplňovat vlastní smysl horního zákona, ochranu a využití nerostného bohatství. V tomhle se naprosto shoduji v pohledu s prezidentem republiky. Nerostné bohatství je majetkem nás všech občanů České republiky. Proto mu náleží také patřičná ochrana. Není pro mě představitelné, aby o něčem, z čeho máme mít užitek my všichni, rozhodovali prakticky výhradně majitelé pozemků, které se nad ložiskem nacházejí a které se v tuhle chvíli skupují často spekulativně. Těch spekulativních kupců je v obcích, o které se jedná v Ústeckém kraji, už celá řada. Znovu uvedu příklad, který jsem zde již jednou prezentoval. Pokud jediný vlastník libovolně malého pozemku v dobývacím prostoru nebude ochoten za žádných okolností prodat, tak ani vláda ani těžební společnost nebudou mít žádný zákonný prostředek, jak se k ložisku dostat.
Může dojít ke stavu, že například zahraniční společnost, imaginární firma XY, koupí pár metrů čtverečních půdy nad nerostem, který má strategickou hodnotu pro Českou republiku, zdaleka to nemusí být jen uhlí, a Česká republika bude odkázána na nákup suroviny ze zahraničí. Absurdní, ale tenhle stav může podle tohoto zákona nastat. Fakticky to znamená, že přestože nerostné bohatství je ze zákona státu, to, zda bude mít stát možnost se k němu dostat, bude záviset zcela na vůli v tomto případě zahraničních vlastníků pozemků nad ložiskem, což nemá ani logiku, ani srovnání v právním systému ve většině zemí světa. Takový hazard by nedopustil a nedopouští žádný z vyspělých států. Vyvlastnění není žádným reliktem minulosti, není tedy reliktem komunistického režimu, jak často bývá propaganda proti němu stavěna, ale je standardním demokratickým postupem, kde občas musí jedinec ustoupit zájmu většiny. Možnost vyvlastnění pozemků s ložisky vyhrazených surovin je ze všech těchto důvodů zcela standardní záležitost v demokratických státech světa. Německo, Británie i Spojené státy mají možnost vyvlastnit pozemky v zájmu hornické činnosti a v případě potřeby tak skutečně činí. To, o čem zde rozhodujeme, zdaleka přesahuje problematiku horního zákona. Je zde souvislost i s tvorbou energetické politiky, na jejíž vliv by tak vláda, jak správně poukazuje prezident republiky, zcela ztratila vliv. Dotýkáme se zde vlastně přímo suverenity naší země.
Dámy a pánové, zvažte všechna nebezpečí, která s přijetím tohoto zákona souvisejí. Proti prezidentovu vetu hlasovat nebudu. Děkuji.
Psali jsme:
Ing. Jiří Paroubek
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
