Prahou se přehnala trochu ironicky řečeno, volně nebo i svévolně Prague Pride. Na hlavu Pirátů se snesla kritika, že primátor Hřib festival sexuálních menšin nejprve zasponzoroval z městského a pak na něm zahájil volební kampaň. Je takové chování problematické nebo dokonce i protizákonné?
Obáváte se dalšího vývoje situace kolem nemoci COVID-19?Anketa
Obojí je možné a stává se to dost se často. Když voliči projeví své sympatie, třeba i někomu hodně nesympatickému, a dají mu právo nejen starat se o hodnoty, ale i počítat groše, jak se dnes říká v ODS, těžko se divit, že při tom přetřásání měšcem něco spadne i do portmones, kde nemají co dělat.
Protože ale pan primátor nedává ze svého, ale z obecního, musel mu to někdo od obce schválit a jistě tak i učinil. Je-li tu nějaká vina, není to vina jen pana primátora, která by se snad dala definovat jako uvedení někoho v omyl v zájmu vlastním nebo stranickém, ale dokazovat před soudem, že jde o trestní čin by bylo mimořádně obtížné. Zejména když víme, jakých neobvyklých rozhodnutí je schopná česká justice, dokonce i na své nejvyšší úrovni.
Pokud si někdo myslí, že takové chování je problematické, je mu možné připomenout, že v naší transformované společnosti a ekonomice je to zcela běžné. Někdy se zdá, že i žádoucí.
Výlety za obecní a státní peníze na Machu Picchu, do Polynésie, na sjezdovky v jižním Tyrolsku nebo na atraktivní fotbalová utkání nejsou sice většinou také protizákonné, ale z hlediska v jiných zemích běžné morálky problematické. Když k tomu přidáme i politický zájem o morální nebo materiální příspěvek k volební kampani, pak je to, jak víme i z těch nejdemokratičtějších členských zemí EU, běžné.
Psali jsme:
Organizátoři Prague Pride tvrdí, že česká společnost je vůči homosexuálům lhostejná a nevnímá jejich problémy. Co k tomu říct?
Je pro vás podstatné, koho ve volbách podporují umělci a jiné známé osobnosti?Anketa
Slovo lhostejnost je v této souvislosti na správném místě. Ano, česká společnost je k minoritám, které ji neprovokují, lhostejná.Tvrdit, že nevnímá problémy LBGTI nebo tzv. homosexuály, ale není pravdivé. To může tvrdit jenom někdo, kdo neslyšel o Jiřím Karáskovi ze Lvovic a hned několika velikánech české poezie už v letech před první světovou válkou. Sexuální nezřízeností, z hlediska dobové evropské prudérnosti, se zabývali kritici ruských bolševiků v ČSR, ale přesto zde vyšla již v roce 1919 knížka hraběnky Kolontajové Leť okřídlený Érote. Proti „sexuální perverzi“ tvrdě vystupovali němečtí nacisté, kteří pod pokryteckou „obranou evropských hodnot“ označovali homosexuály růžovými trojúhelníky a posílali je do koncentračních táborů často s poznámkou „návrat nežádoucí“. Ale už naši „totalitní“ komunisté, zrušili trestní zákonodárství vůči homosexuálům koncem padesátých let 20. stol., a nemusela tomu předcházet žádná „celonárodní diskuse“. (V tolerantnějším Švédsku to bylo už v roce 1944 a katolickém Irsku až 1993.)
Vnímání nebo nevnímání problémů LBGTI se příliš neliší od jejich nedostatečného vnímání „normálů“. Problém empatie je nemoc naší doby, a proto se i mezi nejrůznějšími částmi zbožňované občanské společnosti objevují občanské nectnosti vůči duchovním katolické církve, importovanému pokrytectví z nekatolické Evropy a Spojených států.
Že by je ale bylo možné překonat okázalostí takových akcí, jako je Prague Pride (byť letos zdaleka ne tak pyšné jako v minulých letech) nebo vyvěšováním duhové vlajky na budově MZ ČR, si nemyslím.
Vznikl další spor mezi Pražským hradem a ČT. Hradní kancléř Mynář označil některé redaktory ČT za „mafii“ a Noru Fridrichovou za „tu starší paní, co moderuje 168 hodin“. Je chyba, že Hrad vztahy s ČT tak vyhrocuje? Anebo si např. i Fridrichová „nabíhá na vidle“, když otevřeně prezentuje své politické postoje?
Výroky pana kancléře vůči ČT a paní Fridrichové nebyly gentlemanské a ani český Jiří Guth-Jarkovský by je nedoporučoval. Na druhé straně je ale třeba přiznat, že obě zde vámi zmíněné instituce se systematicky věnují hříchům pana Vratislava Mynáře, a to přesto, že ne vždy mají pravdu. (Viz nekonečně omílané neudělení „prověrky“, jaké to milé slovo převzaté ze státně stranické ruštiny, která není pro osobu v podobné funkci nutná.) Kdybych si mohl dovolit připomenout a parafrázovat slova jednoho z přispěvatelů PL, nevím, zda všechny diváky a posluchače ČT zajímá, zda se paní Fridrichové líbí nebo nelíbí pan kancléř, stejně jako druhou stranu nezajímá, zda je paní Fridrichová mladší nebo starší paní. Stejně jako to, kdo má na hrudi odznak odvahy Milionu chvilek, ironií osudu vedených jiným Minářem s měkkým i, tentokrát Mikulášem. Ten rozdíl mezi i a y se někdy nezdá být tak velký, a při příslovečném šlendriánství ČT bychom si je někdy mohli poplést.
Česko je v šoku z tragédie v Bohumíně, kde žhář zapříčinil smrt 11 lidí. Důvodem měly být partnerské či rodinné spory. Lze na podobných tragédiích vidět nějaký společenský nebo i politický přesah třeba v tom smyslu, že pro mnohé lidi je život v dnešním světě tak těžký, že své osobní problémy řeší takto odporným způsobem?
Je to spíše otázka pro psychologa nebo sociálního psychologa, ale i historik by se mohl přidat a vzpomenout, že v dobách válečných plných sociálních napětí a až revoluční pomatenosti, nejenom hlupáci, ale i lidé pohybující se na nejvyšší intelektuální úrovni, jednají neobvykle, nerozumně, vzrušeně. Jestliže jim chybí možnost porozumět tomu, co se okolo nich děje, snadno se rozhodují, i v osobních situacích, jak by se za jiných okolností nerozhodli.
Pokud někdo sleduje masmediální zpravodajství, vnímá dnes vraždy, masové vraždy, teroristické útoky, lokální války a různé krize jako banální součást svého života.
Kdysi byl tzv. Molotovovův koktejl zbraní Davida bojujícího s Goliášem, dnes jsou ohně, výbuchy, hořící člověk běžnou součástí každodenní TV zábavy, která má diváky vzrušit natolik, aby byli schopni o přestávkách konzumovat reklamy na jakékoliv zboží, zbraně a cokoliv, čeho je možné se bát. Pokud se vám zdá, že někdo řeší své osobní problémy „tak odporným způsobem“, co bychom měli říkat o psychopatech a deprivantech, kteří jsou v čele států, které mezi sebou vedou války, ve kterých se zatím jejich oběti počítají na statisíce. Ale možná brzy dojde i na miliony.
Pokud jde o tragédii v libanonském Bejrútu, jaký očekáváte vývoj na Blízkém východě? Dojde ke zklidnění situace nebo třaskavý stav v Libanonu povede k dalším mocenským sporům?
Zatím nemám žádné jiné zprávy než ty, ke kterým je možné se dostat prostřednictvím internetu. Ale i ten začíná být pod kontrolou, a tak jsme odkázáni na několik stále se opakujících záběrů připomínajících apokalypsu. Nejsou první, a asi nebudou poslední. To, že k této události došlo ve dnech připomínání si svržení amerických bomb na Hirošimu a Nagasaki, je asi jen náhoda, ale už se objevují i hlasy, že tomu tak nemusí být.
V každém případě došlo k této události v oblasti, kde se setkávají nejméně tři náboženství, několik světových názorů a ideologií a mají tam své zájmy nejméně dvě, ale i tři nebo pět světových velmocí. Je to, jak říkáte, skutečně „třaskavý stav“ a jak víme i z jiných historických událostí v této oblasti, vždy to začíná útokem proti civilnímu obyvatelstvu.
Dohadovat se o tom, co se v této části světa přihodí, můžeme v naší ještě relativně klidné Evropě jakkoli, ale jedno je jisté – prvními oběťmi byli a budou hlavně ti, kteří v Bejrútu chtěli žít, ale už asi nebudou moci.
Hledat pomoc, dnes možná už i záchranu svých životů, budou muset tam, kde si ještě myslí, že to zvládnou.
Skoro polovina americké mládeže si myslí, že kdo volí Trumpa, měl by za to být vyhozen z práce. O čem podobný stav svědčí? A dá se něco podobného pozorovat i u nás?
Nic podobného jsem neslyšel, ale třebaje to pravda. Konečně i u nás si někteří lidé myslí, a jsou to lidé, kteří by si přáli být úctyhodní, že by první prezident ČR přímo zvolený občany, měl zemřít, být vykrven a pochován neznámo kde. Dokonce to nepřímo schvalují i nejvyšší soudní autority České republiky.
Navíc si někteří osvícení myslí, že prezidentovi voliči by měli „vychcípat“.
To bychom si měli stále připomínat, abychom si uvědomili, jak jsou američtí mladí oproti některým občanům ČR, politikům a soudcům mírní a nevinní.
Nemám rád historické paralely, ale pamatuji, že se lidé vyhazovali z práce v ČSR, protože odmítli podepsat přihlášku do KSČ nebo později nesouhlasili se „vstupem“ pěti armád Varšavské smlouvy do ČSSR v roce 1968. Bylo jich podle současných badatelů v obou případech dohromady téměř jeden milion. Když to vynásobíme, s ohledem na počet obyvatel US 36x, mohlo by to být docela zajímavé číslo.
Ale doufejme, že je to zase jen nějaká letní kachna, a že je tomu ve skutečnosti jinak.
Vládní ANO a ČSSD se předhánějí, kdo dá důchodcům víc. Opozice v čele s Miroslavem Kalouskem to kritizuje se slovy, že jde o zadlužování budoucích generací. Podaří se opozici do parlamentních voleb prosadit jako téma hrozbu extrémního zadlužení, tak jako když v roce 2010 pravice strašila Řeckem?
Nedovolím si prorokovat, jen připomínám polního kuráta Katze z Haškova Švejka a jeho slavný výrok – To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují peníze! Zejména u státních dluhů jde o to, aby někdo půjčovat chtěl a někdo se svého zadlužení buď bál, nebo nebál. Opozice by se měla poučit ve Spojených státech, na kolik budoucích generací zadlužili americké vlády své občany. Navíc ještě ve světě, se kterým se dnes chystají válčit. Jako kdyby se Američané chtěli řídit pověstným českým naučením – hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
