Celý komentář Tomáše Procházky:
Tak a je to tady! Přesně podle zavedeného scénáře. Další takzvaná vládní krize eskaluje, kdopak ji jenom zastaví. Ten, kdo ji započal (nebo přesněji reprodukoval): už tradičně Jan Hamáček.
Šéf sociálních demokratů plní ve vládní koalici funkci jakéhosi telegrafního sloupu, který vytrvale přeposílá zprávy tam a zpátky – na jedné straně požadavky jednotlivých názorových proudů z inkoherentní ČSSD – a na druhé pak pravidelná veta všech těchto požadavků v podání Andreje Babiše.
Občas Jan Hamáček (jako právě teď) vysílat přestane a vyšle pouze nouzový signál hnutí ANO, že tedy takhle rozhodně ne, to ani náhodou, že na to a na to strana jako je sociální demokracie prostě nikdy, ale nikdy nepřistoupí, no a pak přidá nejlépe i nějaké to ultimátum a všichni zase napjatě čekáme, jak to asi dopadne.
To už je takřka archetypální proces. Vzpomeňte na situaci okolo ministra zahraničních věcí – ČR neměla šéfa diplomacie čtyři měsíce, a z vlády kvůli tomu také nikdo nerezignoval, přestože sociální demokraté tehdy mohli zcela po právu žádat satisfakci. Nicméně, jejich opatrnické politice už jsme přivykli.
Aktuálně se však ČSSD v kauze odvolání ministra Antonína Staňka prezentuje, jako by se o trochu déle, než je zdrávo, zdržela na sluníčku.
Když slyším, jak Jan Hamáček dává premiérovi a prezidentovi na vyřešení situace den, maximálně dva, přesněji do 30. června, tak mě děsí představa, že snad opravdu věří, že zítra už bude Ministerstvo kultury oblepeno transparenty „Vítáme nového ministra Michala Šmardu“.
A prezident Miloš Zeman se veřejně omluví za politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází, kdykoliv si to usmyslí...
Jak říkám, je to asi teplem.
Zatím tu máme důvěrně známou hrozící vládní krizi a jsme navíc, jak říká Jan Hamáček (a kolektiv), na hraně ústavní krize.
Ale na to existuje jeden zaručený a osvědčený recept. Úplně postačí, když se k Hamáčkovu telegrafnímu sloupu přiblíží Tomio Okamura (SPD) s autogenem a motorovou pilou a v tu ránu přestane být krize tak závažná.
Přenechat teplé pelíšky a trafiky a další prebendy zrovna SPD? Tak to tedy ne. Nezapomínejme, že sociální demokraté mají navíc velkou zodpovědnost za ochranu demokracie. Nebýt jich, tak už žijeme v sultanátu, v oligarchii či v autokracii.
Jaká je tedy predikce dalšího vývoje? Tradiční, Andrej Babiš postaví ČSSD svižně do latě, a Hamáčkův sloup začne opět svobodně vysílat... na obě strany.
Status quo bude tedy zachován a tradiční fraška stejně tak!
V každém případě by určitě nebylo na škodu svolat zase po čase oblíbený celorepublikový sjezd sociálních demokratů, naprosto mimořádný a přelomový (ostatně jako všechny předtím), kde by se odhlasovalo, jestli setrvat, či nesetrvat ve vládě.
Zabere to s klidem krásné dva měsíce a po celou tu dobu budou média spekulovat a teoretizovat a politici ČSSD se mohou tvářit maximálně tajemně, aby si dostatečně vychutnali ten pocit převahy nad hnutím ANO.
Je zřejmé, že ČSSD podstupuje velkou oběť a na oltář české demokracie kanou slzy sociálně demokratických členů a voličů.
Ale co naplat, někdo tam zkrátka být musí, aby to celé usilovně narušoval a nahlodával zevnitř.
Sociální demokraté ale už dlouho hlodat nebudou. Hlodá jedině zub času – a nejstarší české politické straně odtikávají poslední měsíce na výsluní naší politiky. Proč? Důvody jsou často banální.
Strana je politicky neukotvená, tedy nečitelná, nedokáže prosazovat svůj program, měla by se ovšem personálně více rozkročit apod. To není informace pro řadového voliče.
Lidé dnes chtějí mít především klid – většina z nich (a neříkám, je-li to správné, či nikoliv, ale je to tak). Klid na svůj vlastní život, v němž je politika nevítaným fluktuantem a přítěží, kterou rádi přenechají těm, které zvolili, a pak se od politiky opět odříznou.
Proto nechtějí mít ve vládě schizofrenní stranu, která neustále bojuje s premiérem a s prezidentem, vytváří rozbroje, klade si ultimáta, chvíli pěje píseň opozice o zubožené demokracii a permanentní vládní krizi – a pak zase tiše poslouchá pokyny Andreje Babiše.
I na svůj vlastní potenciální elektorát tak ČSSD momentálně působí jako doktor Jekyll a pan Hyde.
A je zřejmé, že ingredience, nutné k převtělení do té volitelné podoby, už jí evidentně začínají opravdu kriticky docházet.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
