Minulý týden v úterý se po celé republice konaly další protesty spolku Milion chvilek pro demokracii. Drak Covid = mediální virus Agročertu. Covid – záminka likvidace demokracie. Taková hesla byla napsána na podomácku vyrobených transparentech v Praze. „Nalijme si čistého vína. Tato vláda poškozuje naši zemi. Tato vláda poškozuje miliony lidí. Je třeba se proti tomu důrazně ozvat. Andrej Babiš a jeho vláda kašlou na lidi. Hrabou jen pod sebe. Starají se jen o své vlastní zájmy,“ řekl mimo jiné šéf kampaně Milionu chvilek pro demokracii Mikuláš Minář na Staroměstském náměstí.
„Zdálo se mi, že Mchpd se domnívají, že vzhledem k medializované pandemii nebo CO cvičení s COVID-19 už stojí trochu opodál. Zkušení političtí samozásobitelé z tzv. opozičních stran jim ukázali, že i když se nedělá vůbec nic, může na ně být vidět.
Tak se s podporou aktivistických médií je pokusili napodobit, ale informace pouštěli do světa trochu zmateně,“ komentuje politolog Zdeněk Zbořil.
„Demonstrace se přece nekonaly po celé republice, ale asi na 130 místech (podle ČT) z 5–6 tisíc měst a obcí. Počet účastníků se podařilo téměř utajit a jediné, co snad odpovídalo skutečnosti, byla ta ‚podomácku vyrobená hesla‘. Nikoli na transparentech, ale na kartonech, které vypadaly, že v nich došlo do ČR zboží odněkud z Asie,“ podotýká a zároveň dodává: „Podomácku byla vymyšlená i hesla na těchto krabicích. Jestliže tato vláda poškozuje tuto zemi, bylo by dobré říci jak a proč. Jestliže poškozuje miliony lidí, stálo by za to vědět, zda ty miliony jsou dva, nebo jich je deset, nebo dokonce sto a zda se vejdou alespoň do hranic EU. Je-li pravda, že Andrej Babiš a jeho vláda kašlou na lidi, mělo by se alespoň vyšetřit, zda to nedělají záměrně, aby nakazili co největší počet lidí, jak by si to někdo mohl vykládat. Tak to přece zpočátku činili politici např. ve Velké Británii nebo Spojených státech. A pokud hrabou pod sebe, co to nahrabané vlastně je? Nějaké dávno privatizované a devastované podniky a družstva nebo restituované majetky, anebo dokonce evropské fondy určené pro neziskovky bojující s těmi, kteří nás dezinformují?“
Psali jsme:
Ke stovkám lidí promluvil v Hradci Králové také vedoucí katedry kulturních a náboženských studií Univerzity Hradec Králové, církevní historik Tomáš Petráček. Vytýkal premiérovi, že utratil rezervy, aby mohl rozdávat dárky voličům a uplácet obyvatele. „Krizový management jsme také zažili všichni. Když bylo potřeba předat moc profesionálům a nechat je jednat, měli jsme každodenní prezentace premiéra, které zvyšovaly chaos a vzbuzovaly strach. Spíše to připomínalo stát řídit jako auto, kdyby to říkala Olga Hepnarová,“ řekl Petráček (Olga Hepnarová – masová vražedkyně, která roku 1973 úmyslně najela nákladním vozem do lidí na tramvajové zastávce v Praze, osm z nich zemřelo, byla odsouzena k trestu smrti, pozn. red.). Na jeho slova reagovali demonstrující smíchem a potleskem.
Petr Nečas nebo Robert Šlachta. Kdo je pro vás důvěryhodnější?Anketa
„Někdy se stává, že lidé se smějí a aplaudují vypravěčům vtipů a anekdot, i když nejsou dobré a jejich pointa je obtížně srozumitelná a těžkopádná. Zatím asi panu Petráčkovi o nic moc důležitého nejde. Ale až jednou bude svůj esprit descalier předvádět při přednáškách, nebo dokonce z kazatelny, možná ten aplaus a smích budou věnovány naopak právě jemu,“ uvedl Zbořil.
V Ostravě na pódiu vystoupil bývalý koordinátor Milionu chvilek v kraji Vladimír Dubový, který poděkoval Tchaj-wanu za ochranné pomůcky a ventilátory. „Naše vláda je tak ostudná, že odmítla poděkovat a raději se chodí poklonkovat čínské vládě za to, že jsme si od nich mohli ty jejich s prominutím sračky koupit,“ zhodnotil za potlesku. „Děkujeme Tchaj-wanu,“ dodal.
„Zřejmě je pan Dubový znalec kvality jím zmiňovaných věcí. Musí to být, samozřejmě, velký skandál, když nám z ČLR poslali zboží, které on tak expresivně pojmenovává. Škoda že nám to přišel říct tak pozdě, když je všechno dodáno a zaplaceno. Mohl se přihlásit mnohem dřív a informovat MZd o své schopnosti vykonat kvalitativní přejímku zboží, kterou desítky a stovky osob na různých místech v ČR nedokázaly udělat. Pokud věděl a neupozornil na to, že ví, je stejným viníkem jako ti ostatní a bude stát před kárnou stolicí s nimi v jedné řadě. Poděkovat Tchaj-wanu je zdvořilé. Možná dostane vstupní vízum do země stále se ještě obtížně zbavující následků dlouhovlády generalissima Čankajšeka rychleji než jiní občané ČR. Lhal snad ministr zdravotnictví, když tvrdil, že vláda děkovala všem, kteří poskytli nějaké dary? A dokonce i těm, kteří v době nouze do ČR prodávali rychleji než do jiných evropských zemí? Pokud je ale pan Dubový bývalý koordinátor, třeba jen nemá dost informací a rozčiluje se zbytečně. Ale přece jen o nějaký týden později,“ komentuje politolog.
Předseda Senátu, jehož tiskovou konferenci jsem viděl, byl až roztomilý
Předseda Senátu Miloš Vystrčil oznámil definitivní rozhodnutí, že ještě letos podnikne dlouho rozmýšlenou cestu na Tchaj-wan. Tu plánoval jeho předchůdce v čele horní komory Parlamentu Jaroslav Kubera, který náhle v lednu zemřel. „Během debaty o mé cestě na Tchaj-wan se vlastně ukázalo, že se nám sem do České republiky vrací hodnotový střet, který jsme v roce 1989 vítězně vybojovali. Střet mezi základními hodnotami a principy, na kterých fungujeme. Suverenita, nezávislost, vláda práva, svoboda, demokracie – s něčím, co jsem nazval počítáním grošů,“ konstatoval na tiskové konferenci v Senátu.
„Pan předseda Senátu, jehož tiskovou konferenci jsem viděl v ČT, byl skoro až roztomilý. Jeden ze zakladatelů ODS (ve svém CV uvádí, že je členem od roku 1991) zřejmě ztratil paměť a zapomněl, které politické strany hned v roce 1991 začaly počítat groše řádově v milionech a miliardách. Privatizovaly, restituovaly a vyvážely kopy grošů do zahraničí takovým tempem, že právo za nimi nestačilo dodnes doběhnout,“ uvedl Zbořil.
„Jeho ohleduplnost k paní Kuberové a členům její rodiny je namístě a jistě si zaslouží větší úcty než Viktor Kožený, který také patřil k oblíbencům vedení ODS a o kterém si nejsem jistý, jaké hodnoty z rejstříku pana Vystrčila by mu bylo možné přiznat. Jistě by to nebyla spravedlnost, o které se i pan předseda Senátu zapomněl zmínit,“ dodal.
Miloš Vystrčil
Doplňovací senátní volby na Teplicku ovládl primátor města Hynek Hanza z ODS. Od voličů získal 57 procent hlasů, a porazil tak ředitele teplického gymnázia Zdeňka Bergmana za Senátor 21. Voleb se zúčastnilo méně než deset procent voličů.
„O panu primátorovi vím jenom to, co o sobě píše na oficiálních stránkách města a ve svém CV. Politická autobiografie jako srovnávací politologická disciplína se u nás příliš nepěstuje a suplují ji jen pomluvy a hanobení. Proto dovolte, abych se odpovědi na vaši otázku vyhnul a zůstal jen u toho, že nového pana senátora volilo méně než 9 % oprávněných voličů. To není jenom ostuda Senátu PČR jako takového, ale i voličů, kteří odmítli svou ústavní možnost vyjádřit svou vůli nebo nevůli vzdát se některých svých pravomocí a svobod, které mohli přenést na své volené zástupce. A až budou příště chtít kritizovat ta někdy až bizarní rozhodnutí senátorů, tak by se neměli schovávat za frázi, že Senát je zbytečný a že by měl být zrušen,“ uvedl Zbořil.
„To je jistě jen účelově rozšiřovaná myšlenka, aby se mohl senátorem stát kdokoliv, kdo dá dohromady alespoň hlasy svých rodinných příslušníků a několika přátel. Ten pak bude rozhodovat o přijetí zákonů nebo o zahraničních cestách nejen na Tchaj-wan, ale i do míst, která vábí svými turistickými atrakcemi,“ dodal.
Mnohé revoluce začínají svržením posvátných symbolů
Část demonstrantů ve Spojených státech amerických přešla od pokojných protestů k rabování, k zapalování budov a k boření soch lidí, kteří se, podle jejich názoru, v minulosti nechovali správně. Kupříkladu to byli otrokáři, nebo udělali něco, čím se demonstrantům znelíbili.
K zemi padla i jedna ze soch Kryštofa Kolumba a socha jednoho z konfederačních prezidentů. „Dolů šly kromě sochy Kolumba hlavně sochy konfederačních vojáků a politiků. Jedna socha při pádu zranila protestujícího. Přímo v Kapitolu je přitom takových soch 11. Každý stát zde může umístit dvě. A státy z amerického jihu vybraly třeba generála Roberta Lee nebo prezidenta Konfederace Jeffersona Davise. Šéfka Sněmovny reprezentantů, demokratka Nancy Pelosiová, chce, aby zmizely. Spíš než historické dědictví podle ní a části jejich kolegů připomínají nenávist,“ uvedl v reportáži ČT zpravodaj televize v USA David Miřejovský. Vůdce demokratické většiny ve Sněmovně reprezentantů Sterny Hoyer poznamenal, že osobnosti amerického jihu často hájily otroctví, a to je z dnešního pohledu zcela nepřijatelné.
„Už jsem někde více než dvakrát vzpomněl článek pana Jurnečky ‚Na západě probíhá Čínská kulturní revoluce …a kontrarevoluce‘ (18/11 2018). Jako hlavní se mu jevil konflikt mladých a starých (byla to doba Grety Thunbergové), ale autor odkazoval také na ‚revoluční povahu‘ dění, která by nám starším mohla připomínat počátky ‚světové revoluce‘, jak o ní přemýšleli myslitelé 19–20. století,“ předesílá Zbořil.
„Slovo revoluce bylo mnohokrát nadužívané a málokdo jeho magickému obsahu i funkci dokázal odolat. Mnohé revoluce začínají svržením posvátných symbolů, ať již je to Panna Marie Vítězná nebo Saddám Husajn. Také ruská tzv. buržoazní únorová revoluce začíná na premiéře Lermontovovy Maškarády v Alexandrinském divadle v Petrohradu v ‚revolučním‘ Mejercholdově nastudování. Car se svými ‚maškarami‘ je svržen během dvou týdnů a za devět měsíců přichází Velká říjnová, tehdy jako světová revoluce. Spor, kdo je revolucionář a kdo kontra, pak zaměstnává generace, které se sice nemohou dohodnout, ale také nezabrání tomu, aby se světodějné události nepodobaly jedna druhé,“ doplňuje.
K tématu také dodává: „Dnes sice ještě nevíme, kdo události ve Spojených státech odstartoval (video českých policejních instruktorů do Spojených států ještě asi nedorazilo), ale z historie víme, že se k tomu někdo sám rád přihlásí. Kdysi za velké mobilizace mládeže ve Velké Británii demonstrovali londýnští policisté s heslem: ‚Až vás někdo přepadne, nevolejte nám! Zavolejte si hippies!‘ Je to sice zdvořilejší než ve Spojených státech, ale smysl je srozumitelný i dnes po více než půlstoletí.“
Protesty proti rasové nesnášenlivosti se o víkendu konaly po celé Evropě. Ve Velké Británii se demonstranti zaměřili na sochy Edwarda Colstona a Winstona Churchilla, v Bruselu poškodili sochu krále Leopolda II. Belgického. Poté, co byly poškozeny sochy Winstona Churchilla po různých částech světa včetně té v britské metropoli, posprejovali vandalové i tu, která je britskému státníkovi věnována na Churchillově náměstí v Praze. Objevil se tak na ní nápis „Black Lives Matter“ doplněný o prohlášení, že „byl rasista“.
„Výběr historických osobností je v těchto případech zcela náhodný. Samozřejmě že zločiny belgického krále, kterým padlo za oběť 10 mil. obyvatel ‚jeho‘ Belgického Konga, jsou hrůzné. O tomto masakru se vedla různá jednání od roku 1885 a vedlo ke změně koloniálního statutu okolo roku 1905. Problémem bylo obyvatelstvo země devastující otrokářství. Král byl morálně odsouzen, země přešla pod pravomoc belgické vlády, ale další dělení imperiálních nároků pokračovalo. Dnes nás to nevzrušuje, zejména když mluvíme o svém obdivu k Západu, ale Leopoldův pomník je už dnes také narudo, a EU úředníci v jeho okolí mohou přemýšlet o své budoucnosti…,“ uvedl Zbořil.
„V roce 1969 jsem měl možnost redigovat úspěšnou kompilaci Jaroslava Matějky Život Sira Winstona, která byla důkladným a objektivním popisem osudů W. S. Ch. od narození do konce jeho posledních dnů. Ani tehdy, ani později se nad jeho úspěchy a politickými hříchy nikdo nepozastavoval, protože všichni víme, že historická fakta jsou nebo nejsou a jen jejich zneužívání k politickým a ideologickým agitacím se mění. Ačkoli v západní a nám tak blízké Evropě jedna její část vyčítá Churchillovi po geobbelsovsku ‚teroristické bombardování Německa‘, nikoho až dosud nevzrušovaly jeho aktivity v Indii nebo na jihu Afriky. Britský imperialismus není populární ve Spojených státech, v mnoha asijských zemích a možná že jednou se budeme divit, co všechno nositelé evropských hodnot dokázali uloupit v zemích, kde se jen kulturní historická paměť předává z generace na generaci. Zřejmě se tím budou zabývat další a další generace, ale uvažovat o zániku Západu není dnes o nic zajímavější než v době Oswalda Spenglera,“ dodává.
Psali jsme:
K pomníku následně dorazil kardinál Dominik Duka a uctil památku Churchilla kyticí květin. „Na protest proti hanobení památky největšího vůdce války proti nacistickému Německu a obhájce ČSR Sira Winstona Spencer-Churchilla jsem položil kytici květin k jeho památníku na náměstí jeho jména na Praze 3,“ napsal k tomu kardinál.
„Pan kardinál má jinou generační paměť než současná generace, která se často projevuje i tím, že žádnou nemá. Tak jako si vážil a komentoval umístění mariánského sloupu na Staroměstském nám. v Praze, tak jistě také reflektoval nikoli jen vandalství, ale i symboliku, kterou před lety žižkovští radní tomuto místu před VŠE přisoudili. Na Žižkově sice W. S. Ch. nikdy nebyl, tam pravděpodobně, podle vzpomínek Jaroslava Seiferta, byl V. I. Lenin, jehož sochy odstraňovali a na jejich místo instalovali jiné,“ uvedl politolog.
„Dokonce i EU oslavovala projevem Jeana-Clauda Junckera umístění sochy Karla Marxe a v současné době se hledá místo i pro Lenina, takže do příštích let je o nápady, kterou sochu kam umístit a kterou zbourat, včetně potrestání jejich stavitelů budovatelů, už postaráno (u nás se tak děje asi tak posledních 700 let),“ dodal.
Autorky nápisu svůj čin vysvětlují v prohlášení, které má k dispozici redakce serveru a2larm.cz. „Posprejovaly jsme sochu Winstona Churchilla na Žižkově. Neučinily jsme tak z dlouhé chvíle nebo nutkání ničit majetek, nekritické uctívání vysokého britského státníka nám leží v žaludku už dlouhou dobu, momentálním načasováním jsme chtěly odkázat k událostem posledních dní, poukázat na jejich celosvětovou provázanost a vyjádřit solidaritu probíhajícím bojům za rovnoprávnost,“ vysvětlují autorky, co je k poničení Churchillovy sochy vedlo.
„Pokud ‚autorky‘ chtěly upozornit i na kalendář s portréty německých nacistů, který vydalo Naše vojsko, pak se jim to, zdá se mi, nepodařilo. Spíš to vypadá na to, čemu František Koukolík říká ‚skupinová hloupost‘, ale s tím se nedá nic dělat. Možná by bylo dobré se zeptat takových pedagogických autorit, jako jsou paní komisařka Jourová nebo agenti dějeBISu, jak se za takových okolností chovat. Docela by možná bylo zajímavé, jak problém ‚celosvětové provázanosti‘ budou posuzovat současní fanatici právního státu a kolik vzdělávacích grantů pro neziskovky bude vypsáno pro ty, kteří budou chtít pomáhat nám, kteří se cítíme v tísni,“ uvedl politolog.
V českém prostředí je podle nich zvykem se tvářit, že se nás zahraniční události netýkají. „Rasismus ve všech svých nejrůznějších formách je zásadním problémem společnosti. Není ostudou přiznat si, že máme problém, a pokusit se ho řešit, ostudné je zavírat před ním oči,“ píší dále ve svém prohlášení. Zmiňují například český přístup k Romům nebo uprchlíkům, který je toho živoucím důkazem. „Rasismus je způsob myšlení, který je v nás hluboce zakořeněn. Reprodukuje se v rámci institucí, vzdělávání, kultury a také skrze způsob vyprávění historie,“ podotýkají s tím, že není jejich zájmem historii přepisovat, ale konečně ji číst včetně pasáží, které jsou nepříjemné.
„S tím se asi nedá nic dělat, jen to nějakým způsobem léčit. Jestli je někdo přesvědčen, že se nás události v zahraničí netýkají, měl by se něco naučit z českých národních dějin a jejich vztahu k evropskému kontextu. A k tomu rasismu, Zdeněk Salzmann, americký etnolog českého původu, při svých přednáškách na začátku devadesátých let vyprávěl o svých zkušenostech s lidmi, kteří místo slova populace používají slovo rasa. Ti se snadno stávají rasisty, mluví jako rasisté a chovají se jako rasisté. Jiný americký profesor, historik, mluvil o ‚antiruském rasismu‘ v německé nacistické ideologii, a to ještě neznal zaujetí současných českých politiků i akademiků vůči etnickým ‚Číňanům‘, ať již žijí ve světě kdekoliv,“ komentuje Zbořil.
„Když evropský rasismus ‚probíhá ve velice skryté formě‘…“
Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová se v úterních Událostech a komentářích vyjádřila k projevům rasismu v Evropě. „Rasismus je v Evropě na vzestupu od roku 2015, kdy jsme zažili migrační krizi a kdy skutečně se atmosféra ve společnosti zhoršila. Ale nemáme v Evropě žádný ze států, který by rasismus nějakým způsobem posvětil, nebo byl k němu úplně mlčenlivý. Všude máme zákony, které se ale málo vynucují, a zároveň rasismus probíhá ve velice skryté formě diskriminace, kterou nevidíme, nemáme ve statistikách, ale která ve společnosti existuje. Řekla bych, diskriminace skrytá, ale velmi palčivě vžitá těmi, kterých se to týká, takže máme v Evropě co dělat,“ řekla.
„Když evropský rasismus „probíhá ve velice skryté formě,“ paní komisařka by nám mohla sdělit, jak na to přišla a jak bychom tuto skutečnost mohli odkrýt i my, nevědoucí. Jak objevit to, co není ve statistikách: ale jak víme, že to existuje? Co je skryté, ale žité? Jistě něco podobného existuje, ale jít si o tom popovídat s paní komisařkou, to dokážou jen ti, kteří ji chtějí požádat o nějakou částku z jejích připravených milionů eur, anebo si jdou postěžovat na někoho, kdo se jim nelíbí,“ uvedl Zbořil.
„Dneska máme situaci, kdy 40 % židovských spoluobčanů říká, že se připravují na cestu z Evropy, že se tady necítí bezpečně, takže je to alarm nejvyššího stupně a musíme jednak aplikovat a vymáhat zákony, jednak zabrat ve vzdělávání tak, abychom znali historii, abychom se učili toleranci. Je tam řada dalších opatření, která se musejí přijímat a v řadě států také přijímají,“ uvedla také Jourová.
„‚Dnes máme situaci‘ je pýcha nad pýchu. Paní komisařka a její spolukomisaři nic nemají. Pokud něco takového v Evropě je, pak to mají občané EU, my všichni, kteří si nemůžeme dovolit žít za obranným valem vystavěným ze zlata a potištěného papíru, kterému se říká evropský rozpočet. A kam ‚naši židovští spoluobčané‘ chtějí z Evropy odejít? Do Izraele, Spojených států nebo do Birobidžanu? Pokud by někdo měl ‚zabrat ve vzdělání‘ (to je výraz, který patří spíš do povelové techniky vojenských důstojníků v záloze), pak to doporučuji zejména paní komisařce. Mám spoustu kolegů, kteří ‚zabírají‘ celý život a studují kultury a civilizace, o které paní komisařka, zdá se, v životě ani neslyšela. A i ti ‚nestudovaní‘ znají ze své praktické zkušenosti ty země, které paní komisařka často neopomíná pomlouvat, lépe, než jí dokážou vysvětlit její bruselští poradci,“ uvedl Zbořil.
Na závěr ještě jedna událost. Demonstranti v americkém státě Georgia zablokovali dálnici a zapálili restauraci řetězce rychlého občerstvení Wendy’s poté, co tam policie zastřelila černocha. Ten se jí pokusil uprchnout při zatýkání. „Sobotní nepokoje v Atlantě propukly poté, co místní starostka Keisha Lanceová Bottomsová oznámila, že přijala rezignaci náčelnice policie Eriky Shieldsové. Ta složila funkci v reakci na páteční zastřelení 27letého Raysharda Brookse u restaurace Wendy’s,“ popsal iDNES.cz. Budovu Wendy’s zapálili podle amerických médií proto, že Brookse někdo z restaurace nahlásil policii.
„To si nedovolím komentovat. V posledních dnech se podobné věci popisují velmi dramaticky, aniž máme šanci si je ověřit. Jen bych si dovolil připomenout ty londýnské policajty. Až všichni američtí policejní důstojníci rezignují, koho si občané asi tak zvolí za své šerify, soudce a ochránce pořádku? Setkání s policajtem ve velkém americkém městě, nebo dokonce i na pověstné šestašedesátce, není příjemná záležitost. Ale proti ni stojí ozbrojení zločinci, kteří mají zbraně a neváhají jich použít. A to vše ve společenských poměrech, ve kterých oslava násilí není neobvyklou výjimkou,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
