Takzvané Benešovy dekrety nepatří podle státního tajemníka německého ministerstva vnitra do dnešní Evropy. „Jsem pevně přesvědčen, je to můj osobní názor, že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody nepatří takové dekrety,“ prohlásil Stephan Mayer v bavorském Augsburgu na sjezdu sudetských Němců. Je přesvědčen, že dekrety, na jejichž základě byli sudetští Němci po druhé světové války zbaveni občanství i majetku, odporují mezinárodnímu právu. „Dekrety prezidenta ČSR (dejme pozor na znevažování jména Edvarda Beneše) byly jen součástí poválečného řešení mírového uspořádání garantovaného Spojenci. Postupně byly schvalovány Národním shromážděním ČSR a staly se součástí ústavního pořádku definitivně určeného tzv. Ústavou 9. května z roku 1948. Pokud nepatří do dnešní Evropy, je to stejné jako s kmenovými základy ústavních dokumentů SRN, resp. země Bavorů, vycházející z německé tradice Blood und Boden (krev a země),“ reagoval politolog Zdeněk Zbořil.

„Také záměrná manipulace s označováním německy mluvících obyvatel Evropy patří k „velkoněmecké“ tradici  a nerozlišuje např. mezi Němci a Rakušany. Někteří moji příbuzní, kteří mluvili velmi dobře německy, se nikdy nepovažovali za ‚Němce‘, protože odcházeli do Vídně, Korutan a Štýrska a hanlivě mluvili o ‚Pémácích‘ (Bémácích, resp. o Deutschböhmen). Za ‚Sudeťáky‘ považovali členy Henleinovy Sudetendeutsche Heimatsfront založené až v roce 1933. Pan Stephan Mayer nemá pravdu, když tvrdí, že ‚dekrety prezidenta Beneše‘ z let války a krátce  po válce odporují  mezinárodnímu právu, protože to není věčné, trvalé a neměnné,“ dodal. Pak také Zbořil doplnil: „Pokud mluví o nespravedlnosti vůči těm, kteří byli zbaveni občanství a majetku, mýlí se také. Tzv. Sudeťáci se hlásili od podzimu 1938 k říšskému občanství, tedy v době, kdy ještě netušili, že budou muset bojovat a umírat za vlast a Vůdce na východní a západní frontě, na mořích a dokonce i v Africe. A neměl by zapomínat, že 380 tis. občanů ČSR přišlo nejen o občanství a majetky, ale také o životy své a svých příbuzných. Samozřejmě, generace by neměly  žít v nenávisti, chtějí-li se stýkat a spolupracovat, ale to ještě neznamená, že musíme zapomínat a tuto zapomnětlivost Sudetoněmeckých zemských družin financovat ze státního rozpočtu.“

Bývalý poslanec za ČSSD Michal Hašek v reakci na prohlášení Mayera napsal na sociální síti: „To neděláš dobře, Jaromíre, s těma sirkama ... pan německý státní tajemník za CSU evidentně nezná českou filmovou klasiku... Od roku 1997 platí česko-německá deklarace, a to pro obě strany. Jinak mu doporučuji navštívit třeba Lidice, Ležáky, Ploštinu, Prlov, Terezín a další místa v ČR a podebatovat s občany na toto téma,může vzít i pana Posselta a každopádně svíčky a květiny na hroby obětí německých nacistů s sebou....“ Zbořil k tomu uvedl: „Možná by stačilo oběma pánům navštívit jen několik německých hřbitovů a podívat se, kdo je na památníčcích označován za oběť (Opfer) a kdo za hrdinu (Helde) nebo se seznámit s tím, co to byly plány na ‚konečné řešení‘ nejen ‚židovské otázky‘ a ‚romský holocaust‘, ale i systematické vraždění české inteligence a ‚poněmčování středoevropského prostoru‘. Ještě jednou opakuji, nemůžeme žít v historicky věčné nenávisti, ani se jen jednoduše řídit Gottwaldovým a třídním ‚Není Němec, jako Němec!‘, ale trochu více empatie nejen jedné strany historického dialogu by neškodilo.“