Americké blbosti a intriky kvůli Ukrajině, torpédovaný Putinův plán. Komunista Ransdorf promluvil

20. 12. 2014 5:10

ROZHOVOR „Milton Friedman je mrtvý dvojnásobně, nejen fyzicky, ale také intelektuálně,“ říká europoslanec Miloslav Ransdorf, podle kterého je nutné, aby svět hledal alternativu řádu. Sám nabízí postkapitalismus. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz také reagoval na paniku v souvislosti s pádem rublu v Rusku. „Jestli hrozí někde pád vlády, tak je to spíš v některých zemích Evropské unie.“ Ransdorf předpokládá do budoucna otřesy v burzovním světě, sociální výbuch na Ukrajině, kritizuje utajovaný režim projednávání TTIP a vysvětluje, proč došlo k torpédování myšlenky jednotného ekonomického humanitárního prostoru od Lisabonu po Vladivostok.

Americké blbosti a intriky kvůli Ukrajině, torpédovaný Putinův plán. Komunista Ransdorf promluvil
Foto: Hans Štembera
Popisek: Miloslav Ransdorf

Jak působily postoje české vlády a také prezidenta republiky Miloše Zemana během uplynulého roku, když se na ně soustředíte pohledem z Bruselu?

Nejsou nijak odlišné od toho, co předvádějí ostatní vlády v Evropské unii. Česká republika prochází stejnou krizí politických předáků, která se objevuje i jinde. Chybí osobnosti, vize, koncepce a myslím si, že taková situace bude i příští rok.

Je udržitelná EU? V Evropě hrozí hromady migrantů, ve Francii, Španělsku, Řecku či Británii je možné, že vyhrají politici, kteří stojí napravo či nalevo od evropského mainstreamu... Máme se toho obávat?

Myslím si, že ne. Evropská unie je správný projekt, který má svou logiku. Bohužel je realizovaný špatnými metodami.V dalších letech by mělo dojít k určité korekci. Zejména je důležitá institucionální reforma Evropské unie. To ale vidí málokdo z jejích špiček. Hovořil v této souvislosti pouze jeden kandidát na komisaře, pan Timmermans z Nizozemí, že tak, jak funguje tento systém není neudržitelný a že máme asi tři roky, abychom systém změnili a podpořili udržitelnost, jinak se začne rozkládat. Nicméně sám projekt integrace evropského prostoru je logický, rozumný a momentálně k němu není alternativa.

Takže by mělo jít o reformy vedoucí k omezení byrokracie, změnám ve financování, hospodaření… Co by konkrétně mělo být cílem?

Evropská unie musí být vyšší kvalitou národního života pro všechny zúčastněné země. Měla by být blíž zájmům jednotlivých občanů. Je velmi důležité, aby pravidla, která si země odsouhlasí, byla dodržována.

Vedou se bouřlivé debaty o dohodě TTIP, někteří odborníci slibují „závratný“ růst pro Evropu a druzí zase tvrdí, že přínosy budou mizivé. Vy patříte k jejím odpůrcům. Proč se vlastně diskutuje o smlouvě tak dlouho a existuje vůbec nějaký předpoklad, kdy by se mělo rozhodnout, zda ano nebo ne?

Patřím mezi ty, kteří ji kritizují. Rizika podle mého názoru převažují a žádný velký růst by se nekonal. Hlavně je důležité si uvědomit její jednostrannou výhodnost pro USA, která by znamenala kontrolu velkých evropských společností ze strany Spojených států a další omezení pro národní vlády. Kdyby například došlo k obchodním sporům, arbitrážní soudy budou stát nad úrovní národních vlád. Je to další hrozba a riziko. Nevýhody převažují. Zejména můžeme dopady předpokládat u trhu potravinářského, kdy je varující hlavně pád standardů, citlivá je i ochrana dat. Pro mě je velmi zajímavé, v jak utajovaném režimu vyjednávání probíhá. My jsme například na Výboru pro výzkum a energetiku, jehož jsem členem a místopředsedou, slyšeli tři vyjednavače, kteří mluvili jen velmi obecně, a nic zásadního jsme se nedozvěděli. Utajovaný a skrytý režim vyjednávání je to, co Evropský parlament kritizuje. Přitom bychom měli mít průběžné informace.

Obáváte se nějakých manipulací?

Může nastat manévr, jak se to stalo v případě smlouvy ACTA, proti které jsme vystupovali. Já jsem tenkrát byl jednoznačně proti, korespondoval jsem s komisařem de Guchtem a tuto věc jsme nakonec odrazili. Problém byl, že se pokoušel někdo manévry dostrčit materiál zpět do legislativního procesu. Podobné nebezpečí se dá předpokládat i v případě smlouvy TTIP.  Vzhledem k tomu, jak je problematika složitá, domnívám se, že musíme být informování o všech etapách vyjednávání, vše by mělo být pod parlamentním dohledem. Navíc není pravda, že veřejnost je natolik neodborná, že by do procesu neměla zasahovat. Problém, jako jsou geneticky modifikované potraviny, zajímá právem všechny. Uvědomme si, že asi 70 procent osevních ploch ve Spojených státech obsahuje právě tyto typy plodin. Jde o dost velký hazard. V Evropské unii se snažíme držet vysoký potravinový standard.

Jaká je atmosféra mezi europoslanci, co se týká této smlouvy, i když se k vám dostávají jen dílčí informace?

Myslím si, že se bude spoléhat na největší dvě frakce, které smlouvu mají protlačit. I tyto frakce jsou ale diferencované. Otázky národního zájmu, evropského trhu, zejména potravinářského, ochrany dat, do jisté míry štěpí i největší frakce.

Takže se zřejmě čeká na moment, kdy se bude dát předpokládat schválení pohodlnou většinou…

I tak se to dá říct.



Když volný obchod, co třeba spolupráce s BRICS místo TTIP?

Myslím si, že Evropská unie by měla být otevřená všemi směry. Existovaly dva konkurenční projekty. TTIP, který nám vnucují Američané, ale byl tu i podle mého názoru perspektivní projekt, který kdysi představil Putin v Bruselu, když přišel s myšlenkou jednotného ekonomického humanitárního prostoru od Lisabonu po Vladivostok. Torpédování tohoto projektu je jeden z aspektů ukrajinské krize. Všimněte si, že se o plánu nemluví, i když je ekonomicky lákavý, protože Evropská unie by získala privilegovaný přístup ke zdrojům, které jsou obrovské, a získali bychom přístup i do asijského prostoru. Samozřejmě Amerika si tento typ spolupráce EU nemůže přát v žádném případě.

Když hovoříte o asijském prostoru, zaujalo mě vystoupení prezidenta republiky Miloše Zeman a vicepremiéra Andreje Babiše na tiskové konferenci, kterou přenášela ČT 24, kde hovořili svorně o možnostech obchodu s Čínou. Právě Praha by se navíc měla stát vstupní bránou pro čínské investory, kteří by pak mohli snadněji navazovat kontakty v EU. Co Vy na to?

Praha může být místo lákavé z hlediska střední Evropy. Všimněte si, že Sberbanka, když vytvořila své zastoupení, centrálním místem střední Evropy byla Praha, která v tomto získala privilegované místo. Čína může uvažovat podobně. Osobně si myslím, že je na co navazovat. Česká republika měla například stavět v Číně sto energobloků, což by našim strojařům dalo, pokud by projekt tenkrát Havel a jeho kamarádi nezničili, velkou perspektivu.

Nevymykala by se ovšem trendem „Praha – Šanghaj“ Česká republika geopolitickému upevňování proklamované pozice uvnitř Evropské unie po boku Spojených států?

Obchod se Spojenými státy pro nás není příliš významný. Představuje pouze tři procenta celkové bilance. Nejvýznamnější obchodní partner je Evropská unie a v rámci ní Německo. Vazba našeho HDP na obchod s Německem představuje 23 procent, což je velmi silná vazba, dokonce víc než má Rakousko. Podíl Německa na zahraničním obchodu, a to je zajímavé, je prakticky stejný jako byl podíl Sovětského svazu v 80. letech, asi 40 procent. Samozřejmě se musíme zahraniční obchod snažit diverzifikovat, země třetího světa představují asi 3 procenta, a pokud jde o ostatní partnery, tak asi čtvrtinový podíl má Rusko. V roce 2013 jsme vyvezli za 113 miliard korun zboží a služeb a dovezli jsme za 155 miliard suroviny, energie, ale trend byl velmi zajímavý. Schodek jsme snižovali a nárůst byl v posledních letech asi 10 procent ročně. To je věc, které bychom se vzdávat neměli.



Přesto, veřejnost zneklidňuje situace na Ukrajině, vztahy mezi Východem a Západem se vyhrocují. Co bude dál?

Ukrajina je velmi zajímavá a chytrá intrika ze strany Spojených států, protože dochází ke zkomplikování situace jak Ruské federace, tak Evropské unie. Mimochodem obchod mezi USA a Ruskem stoupl a USA nás tlačí k tomu, abychom svůj obchod s Ruskou federací oslabili. To je paradox,  i když jde pouze asi o 3 miliardy dolarů. Ukrajinská záležitost má mnoho aspektů od vazeb čtyřúhelníku USA, Rusko, EU, a Čína. Na ukrajinské krizi ale my v Evropské unii tratíme víc než kdokoli jiný. Kdo bude platit náklady rozpadu státu v přímém přenosu, je jasné.

Jak vnímáte problém Islámského státu? Máme se obávat příštího roku?

Na Blízkém východě dochází k chaotizaci prostoru. Američané tam systematicky vyváželi a vyvážejí chaos. Pro nás není situace jednoduchá, protože se Evropská unie snaží držet stabilitu na hranicích. Jeden z klíčových problémů je systém na ochranu hranic. Přes Řecko prochází asi 90 procent ilegálních migrantů na území Evropské unie. V absolutních číslech to vypadá zanedbatelně, je to asi 500 denně, ale ani toto číslo nelze podceňovat, protože kapacita Řeků na ochranu společné hranice je malá. Například Sýrie byl stát, který kontroval nacionalistický režim, který měl ale výhodu, že byl sekulární. Sýrii jsem navštívil, byla tam řada omezení, ale šlo o stabilní systém. A dnes? Statisíce lidí jsou předmětem humanitární katastrofy a ten, kdo tuto záležitost nakonec bude mít na svých bedrech je Evropská unie. Irák je dlouhodobé svědectví nekompetentnosti americké politiky. Americký ekonom Joseph Stiglitz spolu s kolegyní Lindou Bilmesovou vydali knihu, která se jmenuje Válka za tři biliony dolarů a tato kniha popisuje náklady, které zdaleka ještě neskončily. Irácké dobrodružství pomohlo k rozpoutání krize, která zasáhla svět v roce 200, a když hovořím o třech bilionech dolarů v Iráku, náklady na afghánskou válku se pohybují kolem jednoho bilionu. To jsou strašná čísla. Jenže je snaha svalit důsledky na bedra Evropanů.

Když sledujete aktuální jednání, posuny ve vztazích USA, Rusko, EU. Prezident Obama avizoval, že podepíše další sankce, do toho přichází zpráva o poklesu rublu a ještě polský prezident ujistil, že nevidí důvod, proč nedodávat na Ukrajinu zbraně. Jak se situace může dál vyvinout?

Na Ukrajině jsem systematicky od srpna pobýval. Vidím Ukrajinu jako rozbitou zemi, kde převrat pomohl jediné skupině a to jsou oligarchové. Stovka nejbohatších Ukrajinců kontroluje 38 procent národního majetku. Lidé žijí ve strašné bídě. Průměrný plat je 3 tisíce hřiven, to je asi 130 eur a to je částka, která v zimních podmínkách nezajišťuje úroveň přežití. To je pohroma. Podle mého názoru dojde na Ukrajině k sociálnímu výbuchu. Samozřejmě nějakou dobu se budou snažit lidem namlouvat, že za všechno mohou zlí Rusové, ale ve skutečnosti situaci eskaluje chamtivost a svévole vládnoucí skupiny. To jsou neuvěřitelné věci. Například ukrajinské elektrárny mají zásoby na dva nebo tři dny dopředu. Lidem vypínají proud na pět šest hodin. Takto to nemůže dlouho vydržet. Připomenu ještě, že asociační dohoda, pokud jde o ekonomickou část, je pozastavená. A ekonomická situace? Američané využívají toho, že podle ruského zákona je rubl připoutaný k dolaru a že do značné míry závisí na obchodu s ropou a plynem, protože ropa a plyn se obchodují v dolarech. George Friedman dospěl k názoru, že dopad sankcí na Rusko velký nebude. Rusko má prostředky, jak se se sankcemi vyrovnat. Nicméně Amerika bude dále podporovat pátou kolonu, přestože Putin sedí ve svém křesle velmi pevně.

Některé deníky přinesly informace o tom, že hrozí v Rusku pád vlády kvůli strmému pádu ruské měny….

To jsou americké blbosti. Jaký pád vlády? Jestli hrozí někde pád vlády, tak spíš v některých zemích Evropské unie. Sankce mohou vést i k tomu, že se vratkost vlád ještě prohloubí. Uvědomte si, jak se stávkuje v Belgii, prožíval jsem velmi často, jak bývala ochromená situace v Bruselu. Vidíte stav Řecka atd. Země jsou velmi zranitelné a píše se o pádu vlády v Rusku…

Takže spíš souhlasíte s názorem, který přednesl analytik Jan Campbell o tom, že výkyvy rublu jsou podle něj vyvolávány uměle, a to americkou kolonou působící na měnové burze v Moskvě a devalvací rublu, kterou se Američané snaží zabránit krachu vlastní měny?

Do jisté míry se snaží rozmělnit situaci. Do konce roku probíhá tzv. kvantitativní uvolňování, které by mělo být v USA sraženo až na nulu. To byl do jisté míry prostředek, jak se měnové napětí a finanční problémy Ameriky rozmělňovaly. I kvantitativní uvolňování, to znamená v podstatě tisknutí nových dolarů, ale má svou mez. Záležitost zpětně vyvolá další pnutí, půjdou nahoru suroviny, energie, to je opak toho, co se teď děje s ropou a plynem. Dojde i k určitým otřesům v burzovním světě. Končí období kvantitativního uvolňování a o tom se v médiích žádné debaty nevedou.

Vraťme se ještě k Evropské unii. Lze udržet její prosperitu?

Evropská unie má obrovské možnosti. Samozřejmě, že je potřeba sjednotit úsilí například v podpoře průmyslu, protože bohužel jednotnou průmyslovou politiku teď nemá a chybí. Všichni cítíme, že je to ale krok, který se udělat musí. Těžko je ho ovšem možné udělat za předpokladu, že budeme mít chaos v energetické politice. Vždyť donedávna byly ceny daleko vyšší než v USA. Mluvil jsem o této věci i s jedním komisařem, který mi mé zprávy o tom, že existuje snaha vysokými cenami energie donutit průmysl k jakési restrukturalizaci, potvrdil, ale to je hazard, protože podrývá konkurenceschopnost.

Lze zachránit v dnešní době systém liberální ekonomiky a tržního hospodářství?

Milton Friedman je mrtvý dvojnásobně, nejen fyzicky, ale také intelektuálně. Hledají se alternativy, snažil jsem se o tom i psát v knize Nové čtení Marxe. Zatím vyšly dva díly a v druhém díle se i zamýšlím nad důsledky krize. Zajímavé bylo, že někteří ekonomové upozorňovali na to, že se krize blíží, ale hlavní proud věřil tomu, že trhy se regulují samy a že mají vždy pravdu. Byli jsme vyvedeni z omylu a je třeba přemýšlet o alternativách ekonomické politiky. Myslím si, že bychom v České republice měli být do hledání alternativ zapojeni také, protože u nás je podíl zahraničního obchodu až 80 procent HDP. Jako malá otevřená ekonomika vtažená do mezinárodní dělby práce se musíme zamýšlet nad tím, kudy svět půjde a jak vlastně máme reagovat na rizika. K tomu máme všechny předpoklady.

Když to zjednoduším. Lze tedy nahradit kapitalismus nějakou alternativou? 

K tomu situace směřuje. Jistě, že bude kapitalismus dlouho přežívat, ale znovu se vrátíme  k tomu, co bylo v 80. letech, kdy kapitalismus systémovou dynamiku držel postkapitalistickými prvky. Řada ekonomů si stav uvědomovala, ale pak přišla doba triumfalismu, kdy se vykládalo, jak Reagan odzbrojil Sovětský svaz a že je kapitalismus správný a trhy mají vždy pravdu. Ukázalo se, že je situace jiná. Kapitalismus bude muset stále více stavět na postkapitalistických prvcích. To je v podstatě záležitost, která se do 80. let prosazovala v podnikové sféře v progresivních korporacích. Věnoval jsem tomu jednu práci a chtěl bych ji vydat s názvem Revoluce v teorii řízení – Inspirace pro nás i Evropskou unii.

Jak se Vy díváte na paralely dnešního světa se zkázou naší civilizace ve stylu Mayů, starého Říma apod., které se objevují…

Jsem člověk, který vidí spoustu možností. Není ztracená civilizace, která má tolik možností pokud jde o vědu a výzkum. To je jedna z věcí, kdy budu s Klausem souhlasit, protože věda a výzkum jsou podceňované záležitosti. Právě Evropská unie má potenciál daleko větší než jiné části světa.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Daniela Černá

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Diskuse obsahuje 118 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Čínská velvyslankyně pro PL uvádí fakta: Tibet byl za vlády dalajlámů temnější než středověká Evropa

4:40 Čínská velvyslankyně pro PL uvádí fakta: Tibet byl za vlády dalajlámů temnější než středověká Evropa

REPORTÁŽ Státní návštěva prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice proběhla zcela úspěšně. Ohledně…