Litujete, že plukovník Robert Šlachta odchází od policie?Anketa
Ovlivnily útoky na televizi Prima a zveřejnění nahrávky z její redakční porady, kde se mluvilo o migrantech, váš pohled na stále sledovanější zpravodajství této televize?
Ta věc má několik rovin. První je skutečnost, že se nahrává interní porada. Nejprve je třeba říct – čtenáři to většinou intuitivně tuší, novináři to vědí tutově – že kdybychom zveřejnili interní nahrávku z porad všech televizí, všech významných celoplošných médií, tak by tam zazněly podle mého soudu mnohem horší věci. Šlo o interní poradu a na nich se říkají věci na rovinu, vyjasňují se pozice a věty typu „Toho hrát můžeme“ nebo „Toho hrát nesmíme“ nejsou nic výjimečného. Proto nevím, na co si média při útocích na Primu hrají. V médiích je to stejné jako v politice. Kdyby se zveřejnila interní jednání klubu oproti tomu, jaké je pak oficiální vystupování jednotlivých představitelů, tak je to samozřejmě obrovský rozdíl, protože lidé si mezi sebou řeknou věci, co na veřejnosti ne. To, že se na veřejnosti nemluví tak otevřeně jako v rodině, v politice, ale i v médiích, je úplně přirozené. Takže nějaký údiv mi přijde umělý, zejména pokud jde o novináře, protože ti moc dobře vědí, jak to je. A rád bych novinářům připomněl větu typu „Toho hrát nemůžeme“. To na nahrávce ani nezaznělo, ale já jenom říkám, že to je typická věta. A je to zásah do svobody, nebo není?
Když odhlédneme od skutečnosti, že nahrávka byla pokoutně natočena a vynesena s úmyslem Primu poškodit, tak co říkáte tomu, co v nahrávce zaznělo?
To vnímám tak, že porada směřovala k tomu, aby se zprávy hrály tak, jak jsou, jaká jsou fakta, jaká je realita, aby se nic nepřikrášlovalo, aby se nehrála politická korektnost. Když srovnám zprávy všech tří našich hlavních televizí, tak z mého pohledu jsou zprávy na Primě nejobjektivnější. Ukazují totiž, jaká je realita, ukazují plusy i mínusy, a ne že zdůrazňují jen pozitiva. Naopak se stačí podívat, kdo je zván do Událostí, komentářů v České televizi. Tam jsou k některým otázkám pozvaní jenom zastánci nebo případně jen mírní kritici migrační politiky, výrazní kritici nikoli. Nebo stačí, aby tam někdo jednou řekl nějaký velmi zřetelný negativní názor nejenom proti imigraci, ale třeba i proti politickému islámu, a už ho tam příště nezvou.
Když Primu berete za nejobjektivnější, znamená to tedy, že Česká televize podle vás své poslání veřejnoprávního média ne zcela naplňuje?
Otázkou je, co to je vlastně ta pluralita názorů, svoboda slova, co je ta demokratická diskuse nebo objektivita a vyváženost. Z mého pohledu je to jenom taková nálepka, z mého pohledu to v zásadě neexistuje. To, co je vyvážené pro mě, není vyvážené pro ty, co teď kritizují Primu. To, co je objektivní pro ně, zase nemusí být objektivní pro mě. Je to vždy subjektivní pohled. Z mého pohledu je mnohem důležitější, že tu máme různorodost, různé zprávy, různé televize, různé noviny. V té různosti je podle mě přidaná hodnota. Můžu se podívat na zprávy v České televizi i na Primě a udělám si sám obrázek. Nepotřebuju – a lidé obecně nepotřebují – to předžvýkat. Pokud ve jménu vyváženosti budou všechny televize vysílat a všechny noviny psát stejně třeba o migrační politice, tak to není vyvážené, ale je to ta politická pseudokorektnost a povolení jediného pohledu.
Psali jsme:
Za útoky na Primu lze tedy hledat snahu vytěsnit z mediálního prostoru názory jiné než ty, které se tzv. nosí?
Povolení jediného pohledu jsme tu měli před rokem 89 s tím rozdílem, že to byla prachobyčejná cenzura, za níž se komunisti nestyděli, sami říkali, že to je cenzura. A všichni to věděli. Teď si všichni hrajeme na pluralitu názorů, na vyváženost, ale v zásadě je povolen jen jeden směr. A když je jiný, tak pokud se jedná o obyčejné lidi, jsou označkovaní za xenofoby, rasisty a podobně, pokud jde o média, jsou obviňována, že jsou neobjektivní, že hrají na strunu negativních emocí. Přitom jen přinášejí fakta, která jsou. A jen proto, že jsou ta fakta negativní, tak je nemohou vynechat, to přece není možné. Přidaná hodnota je v různosti úhlů pohledu Primy, České televize, Novy, pokud jde o televize, dále všech různých novin a rádií. Každý si z toho vezme, co potřebuje, a udělá si z toho nějaký obrázek. To je to kritické myšlení. Pokud doputujeme do stavu, že všechny televize budou vysílat úplně stejné zprávy, respektive jejich úhel pohledu na jednotlivé události bude totožný, tak to rovnou zabalme, protože to nám někdo určuje, co si máme myslet. Proto považuji úplně za skandální – a u Primy se to ukázalo v celé nahotě – že po tomhle někdo volá tím, jakým způsobem dehonestuje Primu.
Ale nejde o první kritiku televize Prima v souvislosti s informováním o migrační krizi. Sám byste v jejím zpravodajství o tomto tématu manipulaci nenašel?
Na Facebooku jsem se opakovaně ptal všech těch kritiků, aby to nebyly obecné floskule, prázdné řeči a kecy o ničem, zda by mi řekli konkrétní reportáž, která byla neobjektivní, lživá nebo manipulativní a v čem. Nikdo mi nic nenapsal. Maximálně šlo o vzkazy: „Najdi si to sám“, „Zprávy jsou toho plné“, nebo „Když to nevidíš, tak jsi slepý“. Chtěl jsem konkrétní reportáž, jednu situaci, ale výsledek je nic, nula. Protože se těžko hledá. Jedno médium ukazuje jen pozitivní aspekty ve jménu šlechetného cíle – to jsou šlechetné, z mého pohledu manipulativní, cíle – nevyvolávání negativních emocí. A jiné médium se rozhodne, že to bude ukazovat v plné nahotě. Tedy syrové téma, nikoli nějak přežvýkané. Proto nevím, v čem je problém. Až mi někdo ukáže konkrétní reportáž, že ta televize podala nějakou informaci nepřesně, lživě, tak se o tom pojďme bavit. Zatím jsem takový podnět nedostal ani jeden.
V čem se nejvíce projevují šlechetné, ale jak říkáte spíš manipulativní cíle nevyvolávat negativní emoce vůči migrantům?
Ilustroval bych to na známé události, když maďarská novinářka podtrhla nohu imigrantovi, co na poli běžel s dítětem. Rozpoutala se na ni štvanice, přišla o práci a ve zprávách to bylo hned ten den. Když se ukázalo, že na silvestra v Kolíně nad Rýnem, ale i jinde a možná i dřív, imigranti obtěžovali ženy, tak informace o tomto hromadném porušování zákona se do médií dostala po čtyřech, po pěti dnech. Na tom je krásně vidět, jak to funguje. Když je nějaká zpráva negativní vůči kritikům migrace a pozitivní ve prospěch migrantů, tak se v médiích objeví téměř okamžitě. Když je negativní vůči migrantům, tak se zdrží nebo se bagatelizuje. Těm násilnostem se nakonec média sice věnovala, protože byla pod obrovským tlakem veřejnosti. Ale ptám se, kolik bylo takových událostí, o nichž se vůbec neinformovalo?
Tu nahrávku z interní porady Primy prý ve veřejném zájmu zveřejnil server HlídacíPes.org, který je prvním projektem Ústavu nezávislé žurnalistiky. Co říkáte této nezávislé odhalovací žurnalistice, jak ji sami autoři nazývají?
Do role arbitra médií se může pasovat kdekdo. Ale pozastavil bych se nad slovem nezávislý. Jakmile si někdo dá na štít, že je nezávislý, tak s tím mám velký problém, respektive z mého pohledu tím dává najevo, že je závislý, když má takovou potřebu se označit za nezávislého. To je hrozně módní označit se jako nezávislý. Ale kdo je nezávislý? Každý je na něčem závislý. Ať už na majitelích, nebo na svých vlastních názorech. Vždyť mají také svůj úhel pohledu, a když začne někdo šířit úhel pohledu, který jim nekonvenuje, tak mu samozřejmě nebudou tleskat. Těch forem, jak si prosadit svůj názor, ale zároveň vypadat vyváženě, jsou desítky, stovky.
Co je třeba typickým příkladem?
Když chcete natočit vyváženou reportáž zastánců opačných názorů, tak u toho názoru, který je vám blízký si vyberete dobře vypadající lidi a inteligentní odpovědi. A aby to bylo vyvážené, slovo dostane i druhá strana, ale záměrně zařadíte takové jednodušší postoje, primitivní odpovědi a lidi, kteří vypadají divně a podezřele na první pohled. Kvantitativně je to vyrovnané, třeba dva názory pro a dva proti, ale v divákovi to vyvolá dojem, že byť by souhlasil původně s tím, kdo je proti, tak mu kontext té situace, že byli vybráni lidé, kteří odpovídali hrozně pitomě, zhoršuje to se s tím ztotožnit. To je taková typická ukázka manipulace. Vyvážené to je, je to padesát na padesát, takže se to vysílání dá dělat jakoby vyvážené, ale samozřejmě se tam může promítnout priorita těch, co to zpracovávají.
Vyváženost se dá tedy snadno předstírat. Jak je to s tou nezávislostí, o níž jste už začal mluvit?
Pro mě je slovo nezávislý nesmysl. Nezávislý nikdo není. Člověk nemůže být nezávislý na svém vidění světa. Je to i takový trochu egoismus, že se ten člověk považuje za středobod světa, že jeho pohled na události je jediný správný, a tak pojme svůj pohled za nezávislý. Jinými slovy říká, že jeho pohled je správný, protože všechny ostatní pohledy jsou závislé na někom, ať už na majitelích, na názorech, ale ten jeho ne. Každý cítí, že to je přece hloupost. Každá taková organizace, ať už Hlídací pes, či jiná, je na něčem závislá. Třeba na tom, kdo ji financuje, ale třeba také na tom, kdo ji tvoří. To je v pořádku, nic proti tomu nemám, ale takových organizací je sto. Když si však dají do záhlaví, že jsou nezávislí žurnalisti, tak tomu se směju, protože tím implicitně říkají, že vlastně oni kontrolují ty závislé novináře. A to je fakt docela směšné.
Vedle Ústavu nezávislé žurnalistiky, jehož projektem Hlídací pes je, vznikla v minulém roce iniciativa Svobodu médiím, které jde prý o nezávislost a pluralitu sdělovacích prostředků. Co si myslet o nezávislosti a pluralitě, když ve výboru této platformy najdeme Hanu Marvanovou a Tomáše Klvaňu, mezi podporovateli mimo jiné Karla Schwarzenberga a Tomáše Halíka, což jsou lidé takřka stejných názorů?
Z mého pohledu to jsou eurofilové. Evropská unie, evropeizace, není nic lepšího, otevřít se imigrantům, půl milionu by jich tu mělo být, obohatí nás to, bagatelizují rizika, nedívají se vůbec na základní princip odlišení mezi skutečným uprchlíkem před válkou a naopak imigrantem, který směřuje do nejbohatší země Evropské unie. Tohle oni vůbec neřeší. Těmito postoji by své názory kontaminovali. Kdyby Halík neprohlásil, že lidé jsou tak hloupí, že neocení jeho kvality, a tak nebude kandidovat na prezidenta, tak kdyby kandidoval, v čem by byl on a jemu podobní nezávislí? I kdyby neměli žádné zájmy, což je těžko uvěřitelné, tak mají nějaké názory, postoje. To by se těžko někde objevovala stanoviska typu varování před nějakými riziky, negativní informace o tom, kde se co děje, určitě by se nechlubili tím, že projekt, který sem přivezl křesťanské uprchlíky z Iráku, z nichž se půlka vrátila zpátky, nebo odjela do Německa, je placený z peněz daňových poplatníků. Kdyby se to podařilo, tak by to bylo všude. Když se to nepodaří, tak se o tom teď cudně mlčí. Vždy se na jednu věc dá podívat z různých úhlů pohledu, o tom není žádného sporu. Spor je o tom, že se nám někdo snaží namluvit, že jenom ten jeden úhel pohledu je správný a jenom ten by měl zaznít, zatímco ty ostatní ne.
Ten jeden správný úhel pohledu evidentně ctí rakouská veřejnoprávní televize ORF, která zinscenovala úklid po povodních v německém městě Gmünd, když místo tamních obyvatel, kteří odklízecí práce prováděli, před kamery už do značně uklizených míst povolala pět uprchlíků. Co říkáte takovému zpravodajství?
Tu reportáž jsem neviděl, jen jsem o ní četl, takže na ni nebudu mít žádný silný názor, abych nedělal chybu, kterou sám kritizuji na jiných, že si někdo dělá názor, aniž by o tom měl důkladné informace. Ale pokud je to tak, jak jsem se v různých médiích dočetl, tak to přesně směřuje k vytváření nějakých mýtů o té situaci. Skoro se mi ani nechce věřit, že by televize zorganizovala takový úklid, aby ukázala, jak se ti imigranti zapojují. To mi přijde skoro neuvěřitelné. Myslím si, že to mohla být kombinace několika věcí, nevím. Snažím se najít elementární logiku i u věcí, jimž se mi ani nechce věřit. Proto jsem s tím hodnocením tak opatrný. Ale za uplynulý rok a půl je v komplexu skutečně vidět, že pozitivní zprávy z pohledu migrantů se hrnou hned a ty negativní nikoli. Ten trend je tam vidět.
V této souvislosti si vybavuji, jak na únorovém zasedání Rady České televize prohlásil její člen Michal Jankovec, že Česká televize má určený úhel pohledu na základě doporučení Evropské komise, která povoluje veřejnoprávním médiím fungovat z poplatků, nebo z daní jenom za předpokladu, že budou prosazovat, obhajovat a dívat se na všechno z úhlu pohledu tradic evropského humanismu a kritického myšlení. Nedodržuje ORF také jen ten stanovený eurounijní úhel pohledu na migranty?
Se slovy pana radního jako takovými bych dokonce do určité míry souhlasil. Ale když si je přečtete, tak zjistíte, že to Česká televize nedělá. Má to být postavené na evropských tradicích a humanismu, ale hlavně má rozvíjet kritické myšlení. Rozvíjet kritické myšlení znamená, že to nebudu lidem předžvýkávat, ale že jim nabídnu nějaké informace, a oni ať si názor udělají sami. To je kritické myšlení. Když se nad tím vyjádřením člověk zamyslí hlouběji, tak i kdyby s tím souhlasil, tak ono se tak neděje. Protože vidíme ty věci překousané, nevidíme, že by nám řekli, jaká jsou fakta, a my ať si vytvoříme díky kritickému myšlení svůj pohled. Ne, ony už jsou nám předžvýkané právě tou manipulací, zvýrazněním pozitiv, zamlčováním negativ, ale i strukturou hostů, kteří jsou k tomu zvaní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
