Podle vaší reakce na Facebooku vás pořádně rozzlobil turecký velvyslanec v Praze Ahmet Bigali, který označil za trestné vystoupení advokátky Kláry Samkové na semináři „Máme se bát islámu“? Co především vás naštvalo?
To, když někdo dopředu říká, že by se mělo něco potrestat. To je snad na rozhodnutí nezávislého soudu. A pokud jde o vyřčení nějakého názoru, jakkoli radikálního, tam bych byl ještě dvakrát opatrnější, a to zrovna od představitele země, která sama příliš svobodu slova, pluralitu a demokracii nedodržuje. Navíc u nás jsme na svobodu slova obzvláště citliví, neb si vzpomeneme na období před rokem 1989.
Vám ta slova Kláry Samkové přišla trefná, nebo dokonce vhodná?
Já bych to řekl určitě jinak, ale každý má právo vyjádřit svůj postoj. Navíc je třeba si uvědomit, že tu nemluvíme o islámu jako o náboženství, nýbrž o tzv. politickém islámu. Islám sám sebe definuje jako vlastně všechno, neodděluje víru od civilního života, náboženství od státní moci. V kontextu tak podle mě nešlo o kritiku samotného náboženství, jak to vnímá velvyslanec. Každopádně zavírat za názor, tak tím bychom se vrátili o třicet let zpět.
Ahmet Bigali a další představitelé tureckého velvyslanectví prý byli slovy Kláry Samkové šokováni a znechuceni. Není to dáno i tím, že jinak chodí politici při vyjádření k tzv. politickému islámu většinou po špičkách?
Pro mě je vždy podstatný kontext. A zde šlo o konferenci, kde předpokládám, že se říkaly různé názory. To je jaksi očekávatelné, má-li taková konference mít smysl. Pokud budeme dopředu říkat, že ten či onen názor nesmí zaznívat veřejně, pak svobodě slova zvoní umíráček. To, že všichni kolem toho chodí po špičkách, souvisí s politickou pseudokorektností, která se v Evropě šíří jako mor. V momentě, kdy má někdo jiný názor, než je ten mainstreamový, míněno mainstreamový z hlediska těch, kteří sami sebe definují jako elitu, tak je tento názor – který ale zastává většina lidí – nějak dehonestován.
Souvisí to s nálepkováním, jak jste o něm mluvil v předchozích rozhovorech?
Ano, ale i to má svůj vývoj. Ve čtvrtek jsem z pořadu Události, komentáře České televize vyrozuměl, že samotné nálepkování nositele jiného názoru už nestačí. Dnes už totiž označení, že je někdo xenofob nebo rasista, nevadí, protože lidé chápou, že ten pojem je zcela vyprázdněn a inflačně používán. Takže kdo nesouhlasí, je nesnášenlivý, kdo varuje nebo se obává, je xenofobní. Lidé si už zavedli v hlavě takový slovník. Takže jsme se posunuli dál.
Kam? K čemu silnějšímu tedy podle vás politici sahají, aby přesvědčili veřejnost o své pravdě?
Přichází nová taktika, že když má někdo jiné stanovisko, než je to jediné správné, tak tyto myšlenky šíří na sociálních sítích a na webech lidé napojení na Rusko. V překladu – jsme blbci, kteří papouškují názory Ruska. Ne že by se někdo zamyslel, oponoval, argumentoval. Proč? Tady nejde o diskusi, ale o monolog, který se vydává za dialog. Podle některých politiků a novinářů, kdo má jiný názor, než je ten „sluníčkový“, tak nejde o jeho autentický názor, ale někdo – zřejmě z Ruska – mu vymyl mozek. A protože „papouškovat“ názor z Ruska není zrovna u nás in, je tato taktika úspěšná. Přitom stačí, aby si každý, kdo trochu cestuje, udělal obrázek sám. Jak to vypadalo před deseti či dvaceti lety v Paříži, Londýně a jak to tam vypadá dnes.
Ministerstvo zahraničí na výroky právničky Samkové na semináři reagovalo prohlášením, že podobné srovnávání islámu s totalitními režimy pokládá za nepřijatelné, a vyzvalo k mezináboženskému dialogu. Není při pohledu na islám a z něho plynoucí postoj k těm, kteří ho nevyznávají, taková reakce z kategorie zmiňované pseudokorektnosti?
Byl jsem na pár přednáškách ohledně islámu, abych se dozvěděl něco o historii i současnosti, a vyplývá mi z toho, že ta strategie se po staletí vůbec nemění. Islám se považuje za univerzální a dokonalý. Univerzální v tom, že se má šířit všude tam, kam přijde muslim. Když takový člověk někam přijde, tak se nemá přizpůsobovat on, ale naopak se snaží, aby se okolí přizpůsobilo jemu. To tam historicky bylo vždy. No a když se považuje za dokonalý, není na něm co zlepšovat. Tečka. Problém pak nastává v tom, že i ty radikální formy prostě mají nezanedbatelnou podporu mezi obyčejnými muslimy. Nezaregistroval jsem nějakou větší sebereflexi a manifestace muslimů proti terorismu. O právu šaría ani nemluvě.
Jak by tedy mělo vypadat soužití s muslimy v Evropě?
Musí platit pravidlo, že když někdo přijde jako host do mého domu, musí respektovat daná pravidla. A když zase naopak přijdu já k němu, budu dělat totéž. Jestli se k tomuto základnímu systému slušného chování nevrátíme, tak to kvůli politické pseudokorektnosti skončí špatně. Jde o základní věci, které vštěpujeme už malým dětem – na jedné straně respekt k jinakosti, k odlišnosti, na straně druhé dodržování psaných i nepsaných pravidel, zvyklostí, symbolů a chování, které nejlépe vystihuje pořekadlo „nečiň druhému to, co nechceš, aby dělal on tobě“. Jiná věc je, že historicky stavíme na nesmírné toleranci, ale nic se nesmí přehánět. Pokud tu toleranci někdo zneužije právě proti té toleranci, díky níž je tolerován, tak se s tím musí něco udělat.
Zmínil jste čtvrteční Události, komentáře, kam byli pozváni místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová, bývalý diplomat Petr Kolář a ředitel odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra David Chovanec. Máte vysvětlení pro to, že říkali něco, co člověk se zdravým rozumem stěží pobere, co si podle průzkumů jasná většina společnosti nemyslí?
Nerozumím tomu, že politici nerozumějí obavám lidí. Považuji za neuvěřitelné, že ve studiu diskutují tři lidé s totožným postojem. Česká televize úplně rezignovala na nějakou diskusi.
Psali jsme:
Nemyslíte si tedy, že kdo nesouhlasí se současnou politikou Evropské unie ve vztahu k migrantům, musí být automaticky příznivec Ruska?
Když to někdo takhle staví, tak je to manipulace jako zvon a s tím já bytostně nesouhlasím. Paradoxně ta „intelektuální elita“ jako by nám předkládala černobílý svět. Nesouhlasíš-li s imigrační politikou EU, znamená to, že posloucháš nějaké názory z Ruska. Jinými slovy, nesouhlasíš-li s evropskou imigrační politikou, přikláníš se k Rusku. Nechceš-li, aby u nás bylo euro, chceš rozpad Evropské unie. Takhle přece ten svět nefunguje. To nálepkování je fakt děsné.
Myslíte si, že atmosféra ve společnosti může vyvolat u nás podobný efekt jako v nedávných prezidentských volbách v Rakousku?
Neumím předpovědět, jak to dopadne. Ale viděli jsme krásně na příkladu Rakouska, jak jeden uchazeč je označen jako nezávislý kandidát a druhý soustavně a programově jako pravicový populista. Jestli to tímto způsobem půjde dál, tak to samozřejmě v lidech, kteří to dlouhodobě uslyší, vzbudí emoce a vytvoří se atmosféra, kterou nelze předvídat. Tato politika nahrává tomu, že hlasy bude sbírat skutečný demagog. Nechci používat slovo populista. To slovo se dnes zneužívá a nadužívá. Protože když politik nedělá to, co po něm lidé chtějí, píše se, že si hrabe pro sebe a na lidi myslí jen v kampani. Když naopak dělá, co chtějí lidé, řeknou, že je populista. Pokud někoho chcete osočit, máte pole neorané – buď se ten politik vzdálil od lidí, anebo je naopak populista.
Tak proč se neozvou rozumní politici, kteří také mají obavy?
Ti to teď mají hrozně těžké. Když to řeknou potichu, racionálně, tak se to do mainstreamu nedostane. Když to řeknou razantněji a emocionálně, jsou označeni za radikály nebo populisty. Do celostátních médií se moc nedostanou, a když něco prohlásí v těch menších, nálepkováno může být samotné médium. Tak a teď mi řekněte, jak to má takový politik, který chce prezentovat nějaký rozumný názor, udělat? No a v této době je proto tak důležitý internet. Ten pomáhá šířit i názory, které se do „oficiálních“ médií nedostanou. Pokud nám tedy někdo začne namlouvat, že jsme na internetu manipulováni, tak nás buď hrozně podceňuje, nebo sám manipuluje.
Teď vám namítnu, že poslanec Ivan Gabal zvolený na kandidátce KDU-ČSL vyzval na semináři v Poslanecké sněmovně k mazání a blokování webů šířících ruskou propagandu. S tím byste tedy nesouhlasil?
Pokud tohle někdo řekne, tak to ani nemůže myslet vážně. Co si mám představit pod pojmem ruská propaganda? Týká se to jen informací o Rusku, nebo je to celkový pohled na politiku? A o tom to je. Kdo to jako určí? Pan Gabal? On tím vlastně říká: „Demokratické a správné je jenom to, co si myslím já.“ To je taková neúcta k názoru druhých, že to nemá smysl více komentovat.
Krásně je to vidět na postoji ke kvótám. Přestože v praxi vidíme, že to nefunguje, jak se ukazuje na křesťanských uprchlících z Iráku, kteří byli pečlivě vybráni a chtěli k nám, ale nakonec jich tu zůstane slabá polovina a zbytek se buď vrátil, nebo odjel do Německa, přesto nám ty kvóty někdo i nadále vnucuje. Kdo je nechce, je nesnášenlivý. Přitom většina evidentně a jednoznačně míří do těch nejbohatších zemí Evropské unie napříč celým kontinentem. To přece vidí každý. Na to opravdu nepotřebuji „ruskou propagandu“. To je urážka inteligence lidí, kteří mají jiný názor. Už to nabývá obludných rozměrů.
Nebude ještě hůř, pokud projde novela trestního zákona, kterým se upravují trestné činy podněcování nenávisti ke skupinám či jednotlivcům, za což se pak může považovat třeba i prohlášení, že jste proti přijímání migrantů?
Já jenom doufám, že alespoň někomu zůstane zdravý selský rozum. Pokud bychom tu museli strpět ilegální imigranty, to slovo ilegální podtrhuji, což je porušením zákonů a mezinárodních dohod, ale zároveň bychom nemohli říct svůj názor, protože za to bychom byli popotahováni, tak to mi přijde hodně za hranou. Doufám, že k tomu nedojde, protože jsme nebořili totalitu, abychom se k ní zase vrátili zpátky. Před rokem 1989 všichni věděli, že žijí v zemi, kde nemohou nahlas říkat svůj názor, a proto si to nechávali do svého soukromí. Rozdíl oproti současnosti je, že na svobodu slova, na demokracii a na právo si říct svůj názor si dnes tak rádi hrajeme, ale mílovými kroky se blížíme stejné cenzuře. Začíná to označkováním, paušalizováním, nově pak taktikou, že člověk je hlásnou troubou Moskvy, a já se ptám, kde to skončí? Ukončil bych to větou ze seriálu „Jistě, pane ministře“: Cenzura je v moderní společnosti nepřijatelná, my jsme se jen demokraticky rozhodli ty věci nezveřejnit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
