Bobošíková: Nečekejte nic dobrého. O tom se vám nesnilo ani v děsivém snu

Je to zhruba rok a půl, co jsme spolu o půlnoci hovořily. Změnilo se něco na tom, jak tráví Jana Bobošíková svůj půlnoční čas ze soboty na neděli? Tehdy jste říkala, že obvykle spíte, protože spíte ráda a spánek si chráníte.

Myslím, že na tom se vůbec nic nezměnilo. Rozhodně nic zásadního.

Jak hodnotíte prezidentskou volbu s odstupem několika týdnů?

Hodnotím ji bezesporu jako další politickou zkušenost a hlavně jako skvělou příležitost říkat nahlas občanům, jaký je program Suverenity a poukazovat na věci, které se nám nelíbí. Vidím to také jako dobrý start pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2014.

Ministerstvo vnitra Vás vyřadilo z volby a dovolání jste našla až u Nejvyššího správního soudu. Cítíte se být poškozená?

Tak samozřejmě, že jsem byla poškozena. Vyzvali jsme ministerstvo, aby se vrátilo zpět do páté třídy, aby se naučilo počítat, jak se počítat má. Ministerstvo vnitra to neudělalo a nezákonně mě vyřadilo na tři týdny z volebního procesu. Ale takový je život a vyplývá z toho hned dvojí memento. Za prvé jsem byla tři týdny vedena jako nějaký lůzr, jako kandidát druhého řádu, jako někdo podivný, což mě logicky poškodilo. A ten druhý vzkaz, který jsme si z toho odnesli, je, že když Suverenita uspěje ve volbách do Poslanecké sněmovny, jeden z prvních zákonů, který bude zapotřebí změnit, je o přímé volbě prezidenta. Čímž nemyslím samotnou přímou volbu, ale jen ten prováděcí zákon.

Jak se změní česká politická scéna s nástupem Miloše Zemana? A změní se vůbec?

Miloš Zeman bude rozhodně výrazný prezident v jakémkoliv smyslu slova. Je to výrazná osobnost. Možná bude na české politické scéně více humoru. Nechci tím rozhodně karikovat, ve smyslu: jé to bude legrace. Myslím tím opravdu, že bude více humoru. Možná, že přinese na politickou scénu i více nadhledu. Nicméně, nechme se překvapit, jakým způsobem se Miloš Zeman uchopí svého úřadu. Jiná otázka je, jak se budou přeskupovat síly v rámci současného politického spektra. Je to samozřejmě i výzva pro Suverenitu, jaké je její místo a jaké voliče osloví. To jsou nyní věci, o nichž uvažujeme.

Vaše názory se v některých bodech protínají s názory současného prezidenta Václava Klause. Domníváte se, že je možná v budoucnu spolupráce Suverenity a Václava Klause, resp. možného politického subjektu, který by založil?

Nevím nic o tom, že by Václav Klaus zakládal nějakou politickou stranu. O politické spolupráci jsme navíc nikdy nehovořili, ani v náznaku. Václav Klaus je výrazná osobnost a věřím, že do veřejného života v České republice bude promlouvat, ať už z pozice na poli akademickém či vědeckém, nebo i z pozice na poli politickém, i když to opravdu nevím. O žádné spolupráci jsme nikdy nehovořili.

Co ale proběhlo minulý týden, je jednání mezi špičkami Suverenity a Svobodnými. Osobně jsem tam nebyla, protože jsem pobývala několik týdnů v zahraničí. Na tomto jednání se hovořilo o možnostech spolupráce. Ta jednání se zatím neuzavírají ani nikam neposouvají, ale jsme v kontaktu a víme o sobě. Hledáme možnosti, kde můžeme spolupracovat a zjišťujeme, kde naopak spolupracovat nelze.

Máme považovat Suverenitu za pravicovou, levicovou nebo středovou stranu?

Víte, v tomto ohledu došlo u Suverenity k určitému posunu. My jsme se k tomu dříve nevyjadřovali, protože nám bylo stydno o sobě říkat, že jsme pravicová strana, když parlamentní strany ODS a TOP 09, které se hlásí k pravici, zvyšují daně a přicházejí s neuvěřitelnými levicovými recepty. Dokonce už chtějí i regulovat ceny nápojů v restauracích, jako pan ministr Heger. Nyní ale, kdy už ani ODS ani TOP 09 nejsou považované za strany pravice, chtěla bych říct, že Suverenita je skutečnou pravicovou stranou, stranou malého, ale silného státu a nízkých daní. Stranou, která se nebude bát udělat to, o čem jiné, takzvané pravicové strany jen mluví, ale nikdy je neudělaly. Nepotřebujeme k tomu měnit náš program, ten platí a zůstává stejný. Jen chceme občanům říct, že se hlásíme ke skutečné pravici, což ještě doposud nezaznělo.

Co je v této době podle Vás nejdůležitější pro naši zemi?

Tak jedna věc je, co je nejdůležitější a jiná, co je reálně dosažitelné. Myslím, že nejdůležitější je v tuto chvíli zklidnit se, s odstupem se podívat na ekonomická data, podívat se s chladnou hlavou na možnosti České republiky, a hlavně otupit osobní animosity mezi politickými a společenskými špičkami. Protože to, co se hrne z jednotlivých úst, ať už jsou to špičkoví umělci, podnikatelé nebo politici, to jsou hrubá slova, to je nenávist, nic konstruktivního. Proto si myslím, že bychom se všichni měli zklidnit a že bychom měli začít hledat jiný způsob komunikace, tím pádem jiný způsob spolupráce.

Kam podle Vás nyní spěje Česká republika? Myslím tím, zda k prosperitě, o níž do budoucna mluví vláda, nebo naopak k propadu?

Suverenita, ale i já osobně v prezidentské kampani, už dlouhodobě a často upozorňujeme na obtížnou ekonomickou situaci České republiky a na dlouhodobou krizi, v níž se naše země nachází.

Několikrát jsem byla tázána, co bych řekla českým občanům v rámci novoročního projevu. Řekla jsem to tehdy a stojím si za tím i dnes. Řekla bych občanům, že je nečeká vůbec nic dobrého. Je to věta, která je podložená ekonomickými daty, která se na nás řítí každý den. Myslím, že propad průmyslové výroby vidíme všichni, stejně jako propad stavební výroby. Vzrůstající nezaměstnanost… vždyť je to hrozné, když na jedno volné místo čeká 130 uchazečů. To jsou neuvěřitelná čísla, o nichž se nám před dvanácti lety, kdy se, bohužel i za vlády Miloše Zemana, projídaly ekonomické růsty, o tom se nám nesnilo ani v děsivém snu. Není to ale nic nového, protože my toto říkáme už několik let, a jako zodpovědná strana se snažíme nabízet i řešení.

Byla jste europoslankyní, takže evropské struktury znáte lépe, než kdo jiný. Je pro naši republiku EU motorem, nebo spíše brzdou?

Jednoznačně brzdou, a i na to už upozorňujeme dlouhodobě. Ale pozor, EU z hlediska volného obchodu brzdou není, ale EU z hlediska nejrůznějších regulací, nařízení, úředníků a zbytečné byrokracie bohužel v tuto chvíli brzdou je. Všimněte si ale, že se také velmi rozevírají nůžky mezi jednotlivými státy. Jak je to dlouho, co se říkalo, že tahounem naší ekonomiky je Německo. A když se podíváte, kam zmizeli autoři těchto výroků, když německá ekonomika sice mírně, ale roste, zatímco naše je už několik čtvrtletí v recesi? Myslím proto, že bychom měli některé věci přehodnotit, zreálnit pro možnosti české ekonomiky. Měli bychom se do toho opřít, což ale nelze očekávat od současné politické scény, která žije v režimu KKD, tedy „každý den dobrý“.

Odborníci, včetně České národní banky upozorňují na nebezpečí z takových unijních kroků, jako je smlouva o bankovní unii, kdy prý mohou čeští střádalové přijít o své úspory vyvedením českých peněz do mateřských bank. Tím spíš, že je zde snaha udělat z dceřiných bank pouze pobočky matky. Jak to vnímáte Vy?

Dlouhodobě už toto nebezpečí vnímáme a dlouhodobě na to také upozorňujeme, ale divit se a varovat nestačí. Premiér Nečas původně říkal, že ČR tuto bankovní unii nepodpoří. Pak prohlásil, že pro Česko vymohl určité ústupky. Jako Suverenita jsme s tím jednoznačně nesouhlasili. Považujeme to za velmi nebezpečný krok, který navíc velmi ohrožuje české úspory. Navíc bude tento krok podvazovat přístup malých a středních českých podnikatelů k financím a úvěrům. Samozřejmě to nebude podvazovat přístup k penězům pro globální nadnárodní firmy. Je ale nutné si uvědomit, že česká ekonomika je pořád postavená nejvíce na malých a středních podnikatelích, kteří také potřebují možnost přístupu k financování.

Jestliže vláda na to kývne, předpokládám, že prezident Zeman tomu bude bránit, bude-li k těmto smlouvám nezbytný jeho podpis. Jinak nezbývá, než čekat na nové volby a přijít s programem, který jasně občanům řekne – my už toto nechceme – a občané ho podpoří. Když uvážíme, že britský premiér Cameron chce vyvolat hlasování o členství Velké Británie v EU, tak budeme-li neustále atakováni podobnými záležitostmi, myslím, že není daleko doba, kdy si Suverenita dá do motta – pojďme hlasovat o našem členství v Evropské unii.

Co byste popřála novému prezidentovi?

Popřála bych mu pevné zdraví a pevné nervy. Popřála bych mu, aby skutečně naplnil svůj prezidentský slib, který je o tom, že slibuje věrnost České republice. Přála bych jemu i nám, aby skutečně zůstal věrný České republice a ne někomu jinému, tedy nadnárodnímu kapitálu, Bruselu, nebo jiným globálním strukturám.