Vaše kandidatura do Rady ČTK vyvolalo odezvu na nejvyšších místech. Předseda ČSSD Jan Hamáček dokonce pohrozil, že v případě vašeho zvolení odejde ČSSD z vlády. Jak si vysvětlujete tuto silnou reakci?
Myslím si, že pan Hamáček se pokouší svoji stranu ještě předtím, než ji definitivně pohřbí, nějak zviditelnit a vymezit se vůči hnutí ANO. Víme také, že měl setkání s panem Minářem z Milionu chvilek. Potřebuje se, přestože je ve vládě s Andrejem Babišem, trošku vymezovat. Vidí totiž, že ho to stahuje ke dnu. Zároveň to však působí nepřesvědčivě a ČSSD zvlášť nepomáhá. Já sloužím spíše jako taková záminka. Na druhou stranu Hamáčkův odpor k mé kandidatuře je autentický, protože jeho názory na celou řadu věcí jsou odlišné od mých. Nicméně by měl respektovat fakt, že rady veřejnoprávních médií by měly odrážet názorovou pluralitu ve společnosti. Když bez problémů do Rady ČTK prohlasovali paní Marksovou Tominovou, která zastává extrémně levicové názory, tak kdyby byli trochu tolerantní, dali by prostor i jinému názorovému proudu.
Vy jste konzervativec. Znamená to, že v dnešní době lidé vašich názorů mají problémy – viz napadení Ladislava Jakla?
Anketa
Vadilo by vám, kdyby byl do Rady ČTK zvolen Michal Semín?
6%
86%
hlasovalo: 9967 lidí
Jak třeba funguje Česká televize konkrétně v mé kauze? Oni v podstatě suplují funkci Státní bezpečnosti za komunismu. Vybírají se různé citace z mých článků, vytrhnou je z kontextu, dají jim jiný pejorativní význam. Pořád si například hrají s nálepkou antisemity, což je naprosto absurdní. Není jediný můj výrok, který by mohl být interpretován v tomto duchu. Jsem bytostný odpůrce antisemitismu. Když se na mě ale nemůže nic najít, tak tato nálepka je samozřejmě pro veřejný život diskvalifikující. Rozjede se velký mediální lynč, ale já nemám vůbec možnost v tom médiu, které tuto kampaň vede, vystoupit. Hájit se. Říci, že to není pravda. Že si myslím úplně něco jiného. Česká televize se několik dní věnovala v Událostech komentářích mé kauze bez toho, že já bych mohl říci, že je to úplně jinak.
Psali jsme:
Lidé mají různé názory, které by se ve veřejnoprávních médiích měly objevovat. Ale je to tak? Jsou veřejnoprávní média dostatečně názorově pluralitní, nebo se tam jiné než ty „správné“ liberální názory těžko dostávají?
Je to problém. Právě proto si liberálové chtějí udržet monopol i v těch radách. Mají obavu, že jakýkoliv disentní hlas by mohl tento monopol narušit a problematizoval by samozřejmost jejich postojů. To, že oni jsou jedinými reprezentanty demokracie, či dokonce dialogu a tolerance. Když jste zmínil Ladislava Jakla – on je autorem památné věty: „Koukej bejt tolerantní, nebo dostaneš po hubě.“
V této větě se skrývá problém toho zvráceného pojetí liberální tolerance, která je ve skutečnosti nesmírně intolerantní. Tím svým neustálým kádrováním, nálepkováním ve stylu odplivněme si, když zazní určité jméno. Když poprvé mé jméno zmínil na demonstraci na Václaváku pan Minář, tak o mně skoro nikdo v této zemi nevěděl. Najednou ho však vyřkl v souvislosti s ohrožením demokracie, a dav na Václaváku začal bučet a pískat, aniž by kdokoliv z nich věděl, kdo jsem, co jsem kdy napsal, co mám za sebou v životě, co jsem dělal před převratem a co po něm. Této formě dialogu říkám zostřená pravda a láska.
Když jste mluvil o tom, jak se dnes mnozí lidé bojí veřejně říkat své názory, tak jsem si vzpomněl, že na těch demonstracích se někteří řečníci diví, kdo jsou ti voliči ANO, že žádné neznají, a když se na to někoho ptají, nikdo to nepřizná. Asi není divu...
Podobně je to s SPD. Tuto zkušenost mám i já. To, že jsem kývnul na to, že budu nominantem SPD do Rady ČTK, vyvolalo překvapení u řady lidí, kteří mě dlouho znají. Nemají sice žádnou zkušenost s SPD, ale jejich názor na ně je utvářen propagandou liberálních médií. Znám řadu lidí volících SPD, kteří nenašli odvahu to říci v práci, v rodině mezi příbuznými, protože by byli za lidi morálně méněcenné. Zatímco připojit se ke kavárně, tím se člověk hlásí k té lepší společnosti. To je ta zhmotnělá ušlechtilost. Ale s holí v ruce, která řeže každého, kdo smýšlí jenom trochu jinak.
Fotogalerie: - Bureši za katr
V čem s SPD souzníte? Není to křesťanská strana...
Přál bych si, aby byla. Na české politické scéně není strana, která by mi úplně konvenovala. Proto také nejsem žádné členem. Důležitými aspekty pro mě však je zásadový postoj SPD k naší státní svrchovanosti, odpor k Bruselu a těm ideologiím, které k nám ze Západu proudí, i postoje k ochraně přirozené rodiny – to znamená, že SPD je proti sňatkům osob stejného pohlaví či adopci dětí těmito páry. Proto je pro mě přijatelné spojit mé jméno v souvislosti s nominací do Rady ČTK s SPD.
Z těch stran, které jsou dnes v parlamentu, se mi zdá, že i z toho křesťanského hlediska k ideálu nejblíže má tato strana. Samozřejmě, že má svoje problémy, neduhy, věci, které se mi na ní nelíbí. Hlasoval bych jinak, pokud jde o otázky církevních restitucí – myslím těch finančních náhrad. I když rozumím výhradám, které SPD má a nepovažuji ji za proticírkevně laděnou. Kdybych si to myslel, tak bych za ni nikdy nekandidoval. Myslím ale, že to od nich byla politická chyba, spojit se s proudy, které proticírkevní jsou.
Ale tyto věci v mém rozhodování nejsou prioritní. Za důležitější považuji dnes obranu našeho státu před další bruselskou centralizací, obranu společnosti před bruselskou korektností, před masovou migrací, před umělým multikulturalismem, před liberální propagandou a ideologií. Aby se konzervativně smýšlející lidé nemuseli bát na veřejnosti říkat, co si myslí. Myslím, že SPD tyto parametry má. Považuji tedy tuto stranu pro konzervativně smýšlející křesťany za nejatraktivnější. Uvidíme ale, co se vyklube z Trikolóry.
Fotogalerie: - Trikolora
Jak se na Trikolóru díváte, mohla by vám být blízká?
Už jsme mluvili o těch demonstracích, které jsou hlavně proti premiéru Babišovi. Je i pod tlakem opozice a Bruselu. Podaří se mu tento velký tlak ustát?
Těžko říci. Myslím, že si to komplikuje. Tím, že vychází v mé kauze vstříc sociální demokracii. S Andrejem Babišem nejsem nijak provázán, osobně se neznáme. Máme asi úplně odlišné názory na různé věci. Ale vzhledem k tomu, že Andrej Babiš hodně klade důraz na své vlastní zájmy, tak by mohl zjistit, že v jeho zájmu je, aby kavárna nezvítězila v souboji o veřejnoprávní média. Kdyby si toto uvědomil, tak by si uvolnil ruce k daleko smělejším politickým činům.
Na závěr se zeptám, hypoteticky, co kdyby svou hrozbu Jan Hamáček splnil a ČSSD by z vlády skutečně odešla. Uvítal byste tento krok?
Jednoznačně. Nepovažuji tuto vládu za dobře vládnoucí, a to primárně kvůli ustupování programu ČSSD. Zvláště tomu sociálnímu inženýrství, které v této straně je. Tomu neomarxistickému křídlu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
