Dánský novinář se pustil do svých kolegů: Pořád udržují na západě ČR železnou oponu. Pak zavzpomínal, jak se bláznilo kolem Majdanu

Vy jste se narodil v Čechách, ale žijete už dlouhou dobu v Dánsku. Cítíte se stále jako Čech?

I když jsem tu narozen, nejsem ani jedno, ani druhé. Nejsem úplný Čech ani úplný Dán. To zní poměrně dost negativně, ale já to naopak vidím pozitivně, protože když třeba jedu sem na chalupu, vždycky si říkám, že jedu domů. Když zase jedu zpátky do Dánska, říkám, že jedu domů. Takže sám sebe považuji za Evropana.

Popište nám trochu váš kariérní život…

Původem jsem muzikant, dělal jsem tady konzervatoř, spoustu let jsem pracoval jako hudebník a hodně učil po hudebních školách na bicí nástroje. No a před deseti lety mě to přestalo bavit a udělal jsem si novinářskou školu, takže posledních deset let jsem novinář. Mně je 58, takže tu školu jsem udělal ve 48 letech a každý říkal, že jsem šílenec, a já jsem si to občas říkal také, protože v tomhle věku začínat znova… Je ale fakt, že se to podařilo a dva roky vzdělávání byly zakončeny tříměsíční praxí. Na praxi jsem byl v regionálních novinách, kde mě hned zaměstnali. Asi po třech měsících jsem dostal nabídku redaktora. V těch novinách mě přezdívali kariérová raketa. A protože jsem hodně dělal lokální nebo regionální žurnalistiku, říkal jsem si, že s mojí minulostí a znalostmi mám, jak se říká, na víc, takže jsem dal výpověď v novinách. V době, kdy v Dánsku nikdo výpověď nedával a každý se držel místa, jsem začal na volné noze. Píši o východní Evropě, Balkáně, Kavkazu, prostě o bývalých zemích sovětského bloku.

Vy se angažujete v dánském sdružení volných novinářů, že?

U nás jsou odbory dost silné, téměř každý je jejich členem a já také. Takže jsem jen člen odborů, profesního sdružení novinářů. Jde o velkou organizaci. Máme asi 7 000 členů.

Určitě si tištěná média vezmete u nás a pak v Dánsku a porovnáváte. Jak z toho ta naše česká vyjdou?

Na základě znalosti, které mám o zdejších médiích, a ta není zase až tak velká, mohu hodnotit jen z pohledu konzumenta a nemohu se vyjadřovat k vlastnickým vztahům. Kvalita, abych pravdu řekl, se mi zdá hodně vysoká. Když se dívám na televizi nebo poslouchám Radiožurnál, což je stanice, kterou já poslouchám a pro niž i občas pracuji, tak ať se děje něco kdekoliv, vždy na místě mají nějakého zpravodaje. A to je fantastické. To samé platí i o rádiu.

Jak je to s financováním médií u vás? Jsou dotovaná státem? Myslíte si, že díky tomu je zajištěna určitá loajalita ke státu nebo informování o tom, co stát dělá?

Ne, to ne. Dotace nejsou něčím podmíněné. Samozřejmě dánské rádio a televize mají nějaké povinnosti jako public servis, který musejí ze zákona splnit, aby splnily tyto dotace, ale ostatní ne. Dotace v Dánsku existují proto, že se to bere jako podpora nezávislých médií, což je garance demokratického vývoje, diskuse ve společnosti, kterou nikdo neovlivňuje. Když jsou totiž média vlastněná jedním člověkem, tak ten člověk může ovlivnit, co média píší.

V Dánsku je nyní velmi populární pravicová strana s velkým národnostním akcentem. Je to vidět v médiích. Co tomu lidé říkají?

Největší strana je liberální, která je u moci, má menšinovou vládu založenou na podpoře této pravicové strany, jež se jmenuje Dánská národní strana. Tahle strana dostala tak nějak zhruba dvacet procent. Prostě dvacet procent Dánů se shoduje s jejich politikou. Když se řekne pravicová, nacionalistická strana, to zní špatně, že? Oni sice mají dost drsné názory v mnoha případech, ale zase nejsou zcela ultrapravicoví. Navíc Dánsko je země, kde má tato strana hodně cílů, protože podporuje menšinovou vládu, a tím pádem má velký vliv na politiku. Dánsko je země, kde demokracie je na dost vysoké úrovni, takže se respektuje i ta menšina. Demokracie není o tom, že většina si prosadí, co chce, jako buldozer. Je to také respekt menšiny.

Hovořil jste také o křesťanských novinách, které vycházejí v Dánsku. Možná že to je tendenční otázka, ale vycházejí média i pro jiné náboženské směry, judaismus nebo islám?

Dánsko je křesťanská země, takže tyto křesťanské noviny tam vždycky vycházely, mají nějakou tradici. Jako každé jiné noviny měly problémy s existencí, moc se nečetly, počet výtisků padal, no a jim se negativní trend podařilo změnit. Mimo jiné i když jsou to křesťanské noviny, přesný název je Křesťanský deník a hodně píší také o lidských právech. Na rozdíl od jiných dánských novin píší hodně o jiných částech světa, než je západní Evropa. Většinu mainstreamu zajímá bývalá západní Evropa, Amerika a tím to končí. Tyto noviny píší o tom, co se děje v Africe a také tady, a tím jsou velice ceněné, že se jim povedlo překročit rámec křesťanství a rozptýlit to pro všechny.

Když se tedy zabýváte východní Evropou, a budu konkrétní, také Ukrajinou, vidíte různou kvalitu informovanosti v Čechách a v Dánsku vzhledem k událostem na Ukrajině?

Důležité je si uvědomit, že dánská média příliš o východní části Evropy nepíší. Česko, což mě tedy šíleně rozčiluje, je považováno za východní Evropu. Co je to za nesmysl? Já proti tomu hodně bojuji. Jaká východní Evropa? Praha leží více na západ než třeba některé části Dánska. A co Vídeň? Ta přece leží více na východě, že? A co Helsinky? Já říkám, a napsal jsem o tom několik komentářů, že dánská média drží zeď při životě. Pořád rozdělují Evropu na základě nějakých politických vztahů před třiceti lety. Česko přece není východní Evropa, co to je za blbost? Musíme se přece vrátit k původnímu, normálnímu geografickému členění.

O tom, co se stalo na Ukrajině, se psalo hodně. Já jsem byl ve svých komentářích hodně kritický k tomu, co Západ na Ukrajině udělal. Když si člověk vzpomene na začátky demonstrací na Majdanu, kdy tam jezdil jeden západní politik za druhým, tam se postavil a začal něco vyprávět demonstrujícím masám – Schwarzenberg tam byl přece taky, Sikorski, John McCain rovněž. Představte si, že kdyby nějaké hnutí demonstrovalo proti zdejšímu režimu a přijel Putin? Začal jim tam povídat něco v tom smyslu jako – konec s támhletím prohnilým kapitalismem, tak jak bychom se na to dívali? A to je přesně příklad toho, co oni tam na Majdanu udělali, takže občas musím říci, že Rusům i rozumím.

Zapomíná Západ na postsovětské republiky, na Gruzii, Arménii?

Ať je to člověku milé nebo ne, musíme bohužel respektovat, že Evropa je založena na nějaké geopolitice a že jsou tu stále zájmové oblasti. A bez debat, to je ruská zájmová oblast. Pakliže se tam budeme nějak „štelovat“, tak z toho nic dobrého nebude. Ta doba, kdy to šlo, je už pryč. Tehdy bylo Rusko slabé. Myslím, že se v té době právě Rusko mělo více vtáhnout do evropské spolupráce namísto toho, aby se udržoval nynější stav. Vzhledem k historickým událostem v osmašedesátém samozřejmě nějakou velkou lásku k Rusům jako Češi nemáme, ale na druhou stranu musí člověk myslet realisticky.

A nedráždíme, jak se tu v Čechách říká, hada bosou nohou? Nejsou ty zákazy spíše přiléváním vody do ohně a posilováním Putina?

Já věřím, že tím, co se stalo na Ukrajině, se Putin velice posílil. Jak říkají různé průzkumy veřejného mínění, Putin nebyl nikdy tak populární, jako je dnes, takže jsme mu vlastně pomohli. Jako ty sankce. To není žádný dobrý návod. Jsou důležité, ale nepomohou ničemu. Možná právě naopak, protože Rusové byli svým způsobem závislí na Západu, nedokázali si toho moc vyrobit, jenom prodávali a samozřejmě měli suroviny, plyn a ropu, a teď budou nuceni k tomu, aby si vyráběli sami, budou se více orientovat na východní, třeba čínské nebo zámořské trhy, takže se nakonec vlastně stane pravý opak, Rusko se posílí.