Písnička Evropo dýchej byl váš nápad? Co vás k němu inspirovalo?
Evropo dýchej byl můj nápad. Inspirovalo mne okolí, manžel a ta doba vlastně, která tady je, ...nebezpečná. To, co vidím na internetu. To, co se dnes a denně dočítám, ne teda ve velkých médiích, ale na různých odkazech, co dostávám od přátel a podobně. Takže byl to můj nápad a bylo to na popud toho, jak podřízli ve Francii toho katolického kněze, tak něco se ve mně zlomilo a písničku jsem složila a nazpívala.
V čem vidíte největší nebezpečí ohledně toho, o čem v této písni zpíváte?
To nebezpečí vidím v tom, že to sem jde, už je to v Německu, v Belgii, ve Francii, je to vlastně za rohem. A v písničce zpívám Evropo dýchej, takže nezpívám o Praze a o České republice, ale samozřejmě sem to může dojít taky. Bojím se toho nebezpečí, že to, co se děje tam, ty atentáty, takže to samozřejmě může přijít sem.
Jaké máte na váš song ohlasy?
Překvapivě velikánské. To počítadlo na YouTube mluví samo o sobě. Navíc mi začaly chodit opravdu úžasné maily, poděkování, SMS. Lidi mi volají, že jsem statečná, že je to pecka, bomba… Přitom já nejsem žádná politička, já jsem prostě zpěvačka a vyjádřila jsem to, co cítím, písničkou. Samozřejmě se také někteří toho chytli a zneužívají toho, že jsem nevzdělaná kuchařka, která nemá takový přehled jako oni, vysmívají se, že prý nevím, o čem jsem zpívala. Já si myslím, že vím dobře, o čem jsem zpívala. Vycházela jsem z instinktu, ten strach mi napovídá a napovídají mi to i určití lidé, kteří žijí za hranicemi, kterých se to týká, například v Rakousku nebo v Německu.
Ozvali se vám třeba i nějací politici?
Ano. Samozřejmě, ne veřejně, ale ozvali. Psali mi, někdo za mnou stál, někdo řekl, že jsem statečná, že nerozumí muzice, ale že ten obsah je úžasný. Někdo říká, ať se nenechám odradit, ať jdu určitě dál, že jim mluvím z duše. Teď právě jsem měla telefonát od jednoho z Hradce Králové, jestli bych se tam nechtěla zapojit do nějakých krajských voleb a nějakých jejich akcí. Já jsem řekla, že absolutně ne. Že jsem pouze herečka a zpěvačka. Že mi toto stačilo, i když si stojím za svým. Nechci už se v tom ale nějakým způsobem „šťourat“, protože to nebylo v úmyslu, že si postavím kariéru nebo že si prostě budu hřát svou polívčičku na politice, na imigrantech, chudácích. Takže prostě politici se ozývají nebo takové ty jejich pravé ruky. Je to docela zajímavé. Ze začátku to vypadlo, že to bude špatné, pak se to zhouplo nahoru, že to bude dobré. Při rozhovoru s paní Drtinovou jsem některým, co jsou proti mně, nahrála tím, že nemám ty vyjadřovací schopnosti, nejsem tak pohotová, neumím v tom prostě tak plavat jako vy, co se tím zabýváte. Prostě jsem tam přišla jako řadová holka, zpěvačka, která nazpívala písničku a vyjádřila jsem se k tomu svými slovy, ať to znělo inteligentně, nebo pro někoho primitivně. Ale myslím si, že kdo mi chce rozumět, že mi rozumí.
Někteří diskutující na internetu se rozčilovali, že obsah vaší písničky je podle nich až xenofobní…
Xenofobní určitě ne. Protože pokud bude vrah bílý a bude nás tady ohrožovat bílý, tak samozřejmě se budu bát toho bílého. A protože jsem z osminy Romka, tak nejsem rasistka, absolutně. Vůbec to není nic proti barvě pleti. Je to prostě proti jejich vyznání, proti nějakým demagogiím, násilí, proti vraždě, proti krvi. Je to prostě zlo, které by nemělo v Evropě mít co dělat. To je můj názor.
Četl jsem, že chystáte další podobnou písničku…
Chystám. Ale ještě není jisté, že určitě bude. Chodí mi nějaké nabídky, abych někde s touto písničkou vystoupila. A říkala jsem si, že bych měla zazpívat alespoň dvě nebo tři. Tak uvidím, kolik těch nabídek bude, protože si ty projekty platím sama a nechci dělat jenom tak něco do šuplíku. To, že mám v lidech podporu, je samozřejmě perfektní. Ale prostě uvidíme. Text už mám skoro hotový, chtěla jsem, aby si to lidi zazpívali třeba s kytarou doma. Protože mě do toho vlastně naverbovali, abych udělala nějakou pomalejší kytarovku. Mně se ta písnička líbí. Ale uvidíme, jaké budou nabídky a jaká bude dál podpora od lidí.
A prozraďte, o čem by ta písnička konkrétně byla?
V tomto duchu jako tato. Navíc, já jsem neskutečný fanoušek Lennona a vím, že Lennon bojoval za pravdu, za mír, za svobodu. Tak jsem tam vymyslela v refrénu takovou krásnou sloku, slogan: Co tomu říkáš, Lennone? Ale jak říkám, mám to rozepsané a pořád nevím…
Jakého politika vy podporujete?
Mně je strašně sympatický pan prezident, kterého tady pranýřují, nadávají mu, protože je takový hodně lidový. A pak si strašně vážím pana Okamury. Opravdu neskutečně moc. Má skvělé názory, mluví mi z duše.
A nemáte chuť se sama nějakým způsobem zapojit do politiky?
Mám podporu určitých stran, kandidátů, píšou mi i starostové z různých měst děkovné maily, zvou mě na různé rozhovory a že bych měla kandidovat. Ale já říkám: „Prosím vás, já do politiky absolutně nedělám, já jsem jenom vyjádřila v melodii to, co si myslím, a to, co si myslí většina lidí.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
