Exministr: Když mluvím v hospodě o boji s korupcí, dostanu přes hubu

Vy jste podpořil církevní restituce i daňový balíček, se kterým spojila vláda otázku důvěry. Budete i nadále podporovat vládní předlohy? Jednáte s koalicí o tom, že ji budete podporovat?

Balíček jsem podpořil, protože pro mě bylo nepřijatelné se spojit s Petrem Tluchořem a skupinou, za kterou stojí komunisté a sociální demokraté. Řekl jsem, že pro mě je důvěryhodnější Petr Nečas než Petr Tluchoř. Tím nastiňuji, jak se budu chovat v budoucnu. Já teď nepodepisuji žádnou dohodu, ale budu sledovat kroky, které připravuje vláda a podle svého zvážení je případně podpořím.

Podpora církevních restitucí z mé strany byla od začátku jasná, protože i Věci veřejné od samého začátku se na schvalování tohoto zákona podílely a podpořily ve vládě věcný záměr i paragrafové znění. Já jsem konzervativní člověk, čili jsem v tomto směru pokračoval. I když připouštím, že v tom zákoně není úplně všechno vysvětleno a nejsou vyvráceny všechny pochybnosti. Na druhou stranu se po 23 letech odstraňuje jedna velká křivda a je překvapivé, že tato v uvozovkách slabá vláda ve své možná nejtěžší chvíli restituce prosadila.

TÉMA: Miliardy pro církve

Budete podporovat státní rozpočet?

Rozpočet podpořím za předpokladu, že koalice podpoří navýšení peněz pro sport a zejména pro sport dětí. Mám pozměňující návrh, který předkládám s předsedou poslaneckého klubu ODS Zbyňkem Stanjurou, podle něhož se má načíst navíc 800 milionů korun do kapitoly ministerstva školství na sport. Z toho má jít půl miliardy sportovním svazům a 300 milionů přímo na činnost sportovních klubů, klukům a holkám v trenýrkách. Je zhruba deset tisíc jednot a klubů. Z těch debat, co v regionech vedu už půl roku, vyplývá, že na rok potřebují třicet tisíc a už tři roky nedostali ani korunu. Myslím si, že činovníci, kteří pracují s dětmi, si tyto peníze zaslouží.

Nyní trošku osobnější otázka. Zakládal jste Věci veřejné. Byl jste místopředsedou i ministrem této strany. Jak těžké bylo pro vás odejít ze strany a učinění posledního kroku – opuštění poslaneckého klubu?

Rozhodování to bylo velmi těžké a o to těžší, že jsem konzervativní člověk. Takže každý takový zásadní krok je pro mě těžký a nějakou dobu k němu spěji. Od roku 2002 jsem byl ve Věcech veřejných a v letech 2009 až 2010 jsem jezdil po regionech a budoval zázemí 160 klubů. O to tedy bylo těžší rozhodnutí, protože ty lidi znám a i po těch exodech, které ve VV proběhly, je tam stále mnoho slušných lidí. Takže jsem se loučil i s lidmi, které jsem sám pro vstup do VV získával. To bylo velmi těžké. Z VV jsem odešel kvůli tomu, že se za mě kolegové z VV nepostavili ve věci navýšení platu učitelům. To bylo pro mě nepochopitelné, protože jsme byli vázáni stranickými usneseními a koaliční smlouvou a přesto to nebylo odsouhlaseno. Tak jsem si řekl, že nechci být ve straně, ve které se nerespektují rozhodnutí jejích vlastních orgánů. Zůstal jsem jako nestranický člen poslaneckého klubu, ale cítil jsem velmi silný tlak zejména, co se týče církevních restitucí. A říkal jsem si, že si nedovedu představit, že bych hlasoval proti. A říkal jsem též, že si také nedovedu představit, že oni by hlasovali proti. Například Michal Babák byl celou dobu v těch komisích u vyjednávání.

Pamatuji si jeden vypjatý okamžik, kdy jsem jednou jedinkrát uvažoval, že bych šel proti církevním restitucím. Tento příběh ještě nikdy nezazněl. To bylo v době, kdy premiér Nečas řekl, že kdo ve vládě nebude hlasovat pro restituce, tak nebude nadále členem vlády. A tehdy jsem si řekl, že kdybych v tu chvíli hlasoval dle svého svědomí pro církevní restituce, tak si každý řekne, že kvůli tomu, že se držím své ministerské židle. Tehdy jsme měli kuloární hlasování ve VV o restitucích. Já jsem tam přišel a řekl jsem: „Jsem ve velkém rozporu. Přišel jsem vás původně přemlouvat, abyste hlasovali pro restituce, ale teď vám říkám, že pro ně nebudu hlasovat a jdu vás vyzvat, abyste pro ně nehlasovali.“ Tehdy Kateřina Klasnová s Karolínou Peake a Dášou Navrátilovou mě přesvědčovaly, že to nemám dělat. A dnes Kateřina Klasnová má jiný názor a to je na mě silná káva. Tehdy jsem premiérovi vzkázal, že mě nemůže dávat ultimáta a že hlasuji dle svého svědomí, ne dle jeho instrukcí. Čili jsem se v těchto záležitostech od VV vzdálil. Tušil jsem, že kvůli mému hlasování by mě stejně vyloučili, tak jsem raději odešel sám. Na druhou stranu já nikdy nebudu poškozovat Věci veřejné. Já jsem je zakládal. Je to i moje, byť ne úplně vychované a vyzrálé, spolu-dítko. Nechci útočit na VV ani na Víta Bártu, ke kterému mě váže přátelství a mám o něm stále stejné mínění.

Nyní zakládáte Hnutí pro sport...

Buduji něco, co není na politickém základě. Dnes si nedovedu představit, že po tom dvouletém úsilí a svým způsobem i zklamání ve Věcech veřejných bych dnes se stejnou vervou budoval něco, co má silný politický podtón. Buduji tedy hnutí, které má nepolitické téma, ale bude bojovat o hlasy voličů na politickém kolbišti. Lidé jsou dnes skutečně znechucení. To je realita. Ať jdu do obchodu, ať jdu na sraz se spolužáky po dvaceti letech, kamkoli jdu do společnosti, tam všude despekt k politice cítím. Půl roku objíždím republiku, potkávám se s lidmi ze sportovního prostředí, říkám jim svou vizi a ti lidé jsou nadšení. To mi dává chuť a jistotu, že jdu správným směrem.

A jaký je důvod, že se chopíte zrovna otázky sportu?

Protože se tu dlouhodobě pracuje se sportem nesystémově. Myslím si, že by se mělo transparentně změnit financování sportu a mělo by to být předvídatelné na několik let a měla by se vytvořit dlouhodobější koncepce. Paradoxně před Listopadem ´89, byť pod tím politickým nánosem, zde byla zajímavá koncepce sportu. Pracovalo se s mládeží, byly sportovní třídy, tréninková střediska, kvalitní trenéři, lékař a tak dále. Toto bychom měli obnovit. I současné úspěchy těží ještě z těchto věcí. Jaromír Jágr, Tomáš Rosický, ale i ta Barbora Špotáková ještě vyrostli na těchto polorozbitých základech, které přináší ovoce. Ale bohužel dnešní generace už tyto základy nemá.

Já, byť jsem byl na Olympiádu zván, jsem tam nejel kvůli nějaké rodinné dovolené. Ale sledoval jsem to bedlivě v televizi a velmi mě oslovilo heslo Olympiády „For next generation“, Pro budoucí generaci. To heslo říká, že to má být start pro změnu životního stylu Britů, kdy ve fair play zápolení se dá hodnota budoucí generaci. V tomto je přesah toho hnutí i do společenské roviny.

Jak má to hnutí vypadat v praktické podobě? Vytvoří se klasická celostátní struktura na krajské a místní úrovni a hnutí bude kandidovat do komunálních, krajských i parlamentních voleb, nebo to spíše bude volné společenství politiků napříč politickým spektrem, kteří podporují sport?

Platí ta první možnost. Ve sněmovně sedí dva vrcholoví sportovci, Jiří Šlégr a Pavel Ploc, a pár sportovních nadšenců, ale když se ve finále láme chleba pro sport, tak jsou mnohem silnější jiné lobbistické skupiny. Jenom myslivců je tam tak dvacetinásobně víc. Čili chci vybudovat silnou strukturu od spodu: od místních, okresních (oblastních) po krajské organizace. V tomto mám zkušenost, když jsem spoluvybudoval 160 klubů VV. Doposud jsem v souvislosti s hnutím objel půl republiky a mám 130 míst, kde ve chvíli, kdy vnitro schválí hnutí, tak tam vznikne místní organizace. Jde to výrazně rychleji než jsem si myslel. A budeme kandidovat do místních, krajských i parlamentních voleb. Když budou volby v řádném termínu, tak do těch již půjdeme. Kdyby byly předčasné, tak by bylo ještě příliš brzy, protože chceme opravdu zakořenit a vybudovat silnou základnu. Existují dva miliony registrovaných sportovců a jak jezdím po republice, cítím silnou poptávku po takovémto hnutí.

Program do voleb bude zaměřen pouze na sport, nebo bude mít přesah i do dalších sfér? Přece jenom finance na sport závisí na celkové ekonomické situaci a pokud chci, aby byly peníze pro sport, musím mít recept na to, aby stát celkově prosperoval a měl dostatek prostředků.

O tom probíhá velká debata. Vytváříme nyní silnou programovou skupinu. Je jasné, že alfou i omegou programu bude sport. Debata se ale vede o tom, zda máme být čistě monotematičtí a budeme se bavit jenom o sportu a budeme garantovat pouze tuto oblast, a to i v exekutivních funkcích, nebo zda budeme mít i přesahy. Myslím si, že vznikne rozumný kompromis. Ale přesahy, které se sportem souvisí, vidím s bojem proti sociálně patologickým a kriminálním jevů, v sociálních věcech, zdravotnictví.

Je tu i krásná oblast, která ve sportu je, a tou je národní hrdost, národní uvědomění, vlastenectví, které by nemělo být pouze, když přijde Nagano, či mistrovství světa v hokeji či fotbale. To vlastenectví by mělo být podle mě pěstováno i v dětech na školách a sportovištích. Pokud se k sobě totiž budeme chovat jako členové jedné velké národní rodiny, kteří mají rádi stejnou zemi, pomůže to k celkovému zlepšení klimatu ve společnosti. Se sportem souvisí i otázka píle, odpovědnosti, fair play, soutěživosti, týmového ducha, ale i discipliny a hierarchie.

Neobáváte se toho, že tu je ekonomická krize a lidé se spíše budou starat o to, kdo jim lidově řečeno nabídne jídlo a bydlení a materiální věci?

Podstatné jsou hodnoty společnosti a naší snahou je ukázat, že budoucnost národa je dle hesla „Pro další generaci“ ve zdatné, fyzicky, ale i psychicky zdravé a férově uvažující nové generaci. Zde jsou dva miliony registrovaných sportovců. Řada z nich je registrována v jiných politických stranách a nelze počítat, že všichni sportovci vstoupí do hnutí pro sport či ho budou volit. Ale i kdyby se podařilo jen upozornit na to a vnést do celospolečenské diskuse a atmosféry, že je třeba se věnovat dalším generacím, tak to má smysl.

Proč to zakládám, není to, že se chci za každou cenu vrátit do sněmovny či na ministerstvo, ale protože v tom vidím smysl. Já si dnes totiž nedovedu představit, že bych zase začal zakládat politickou stranu a začal se bavit o tom, jak bojovat s korupcí. Za Věci veřejné jsem jezdil po městečkách a lidé z toho boje proti korupci byli nadšení. Dnes, kdybych vlezl do první hospody v první vesnici a říkal „pojďme bojovat proti korupci“, tak dostanu přes hubu a oprávněně. Společnost je tím unavená. Lidé mají své starosti. Celá společnost chudne, ale na druhou stranu vidím, že i ti nemajetní lidé chtějí dopřát svým dětem možnost rozvoje a sportování. Myslím si, že i v době krize si lidé tyto hodnoty uchovávají.

Když se bavíme o financování sportu, myslíte si, že celkový balík je malý, nebo jde spíše o systém, efektivitu a penězovody?

Historicky máme zkušenosti s megaakcemi, které nemusely být, a vyhodily se velké peníze. Například mistrovství světa v lyžování v Liberci, které se dělalo ve výškách, kde to nemohlo dopadnout dobře. Byl jsem hrdý na to, že jsem na ministerstvu megalomanské akce nepodporoval. Je důležité, aby se peníze dostaly tam, kde se s dětmi pracuje. Aby je neprožrali funkcionáři a tak dále. Snažím se ty peníze dostat přímo k dětem do těch jednotlivých jednot, aby se mohl zaplatit pronájem tělocvičny a podobně. Efektivita je tedy důležitá, ale i celkově si myslím, že český sport je celkově dlouhodobě podfinancovaný. Nyní přišel i o peníze z hazardu, které šly do rozpočtového určení daní obcím. Ty je pak často nepoužijí na sport, ale na nové chodníky a podobně. Tím neříkám, že chodníky nejsou potřeba, ale ty peníze měly být určeny právě na sport a ty peníze teď chybí. Čili tento výpadek by měl stát dorovnat.

Mluvil jste hodně o práci s mládeží a budoucích generacích. Je to tedy tak, že by měl být z veřejných peněz podporován neprofesionální sport na úrovni mládeže a profesionální sport a sport pro dospělé je věc byznysu a soukromé zábavy? Protože občas se stává, že některá města si udržují „áčko“ jako výkladní skříň, „nakupují hráče“, ale klub nemá přípravku, dorost, žáky a děti nemají ani místo, kde by si mohly kopnout do míče.

Svého syna vodím do fotbalového klubu. Vidím to tak, nechť profesionální sport je profesionální a nechť si na sebe vydělá, sežene sponzory a je komerční. Ale město by klubu mělo přispívat na děti, protože to je prospěšné pro celou veřejnost. Je potřeba ocenit trenéry. Ti ještě mají u dětí autoritu. Autorita učitelů a rodičů bohužel klesá, ale trenér, když řekne, že dítě musí udělat za trest dvacet kliků, tak sklapne krovky a udělá to.

Čili si myslím, že stát by měl platit dva póly: mládež a potom národní reprezentaci, protože ta zase posiluje prestiž státu, pocit soudržnosti a vlastenectví národa a může být vzorem zase pro ty děti. To, co je mezi tím, může být z vícezdrojového financování. Myslím si, že by se také daňově měly více zvýhodnit firmy, které chtějí dát peníze do sportu, charitě, církvím, zdravotnictví a tím se vyhneme i šedé ekonomice. Stejně tak by byly správné daňové asignace, kdy občan sám rozhodne, že dvě procenta jeho daní půjdou na toto či toto. A ty peníze z asignací by navíc zůstaly v tom regionu. Obecně jsou zdroje financování sportu státní, regionální, obecní, soukromé a „evropské“, i když ty budou stále více klesat.

Nyní trochu nepříjemnější otázka. Spekulovalo se, že by na financování vašeho hnutí měl mít účast Jaroslav Starka. Jak to je?

To je nesmysl. Hnutí pro sport bude mít transparentní účet, který bude na první straně webu a jakýkoli dar se tam zobrazí. Dnes již mám některé sponzory a subjekty předjednané. Budou to regionální malé a střední firmy, které ale nepodporují nějaké megalomanství. Samozřejmě hnutí si v regionech bude muset vybudovat zázemí a umět sehnat peníze. Budou také nějaké členské příspěvky v řádu 200 korun za rok. Ale žádný megaboss v tom financování není.

Pan Starka ale není sponzorem. Celá ta věc se zmiňuje účelově. Vzniklo to tak, že když jsem byl ministr, tak jsem podepisoval desítky, možná stovky investičních akcí. Hodně jsem jezdil po školách, ale i sportovištích. Ale když jsem někam přijel, tak jsem viděl, že tam by potřebovali umělou trávu, tam zase měli v dezolátním stavu sprchy. To jsme si zapsali a oni si pak mohli poslat žádost. Takže jsem byl před více než rokem na ligovém zápase Příbram-Plzeň, kde jsem dělal čestný výkop. A viděl jsem, že tam není pro mládež moc dobrá umělá tráva a říkal jsem si, že se na tom děti spíš zraní. Příbram si tak podala žádost na mládež. Dostali příspěvek a za rok jsem přestřihával pásku společně s generálním ředitelem Petrem Větrovským a majitelem klubu panem Starkou. To je celé. Mohu jenom znovu zopakovat, že pan Starka nebude sponzorem Hnutí pro sport.