Jak hodnotíte svou osobní ekonomickou situaci?Anketa
Ekonomika momentálně šlape, nezaměstnanost je nízká, makroekonomicky předstihujeme už i některé staré země EU. Ale je řada lidí, co má hluboko do kapsy, drtí je exekuce. Jak se nám vlastně vede?
Pokud mluvíme o České republice, tak to vnímání je rozhodně lepší než v Polsku a Německu. V Německu mají určitě větší platy a důchody než my, ale ten pocit z kvality života a kam to vedou, mluvím hlavně o Sasku, je u nás lepší.
K tomu musím na vás prozradit, že jste dlouholetým jednatelem Euroregionu Nisa, který zahrnuje oblasti nejen v České republice, ale také v Německu a Polsku, takže máte možnost porovnání...
Ano. V Česku je ta naděje, očekávání do budoucnosti ze všech těchto tří zemí nejpozitivnější. Což je dobré sdělení. Společnost, která má naději, perspektivu růstu a lepší budoucnosti, se pak skutečně v budoucnosti daří lépe. Když se však podíváme v rámci České republiky, opravdu ne všem lidem se tady daří stejně dobře. Nejhůře jsou na tom důchodci, kteří ovdověli, pak dejme tomu s důchodem 11 tisíc se velmi těžko hradí například nájemné ve výši 10 tisíc korun plus životní náklady. To jsou nejohroženější sociální skupiny. Patří sem i matky samoživitelky, které mají třeba dvě děti. Těmto skupinám lidí se opravdu nežije dobře. Zvlášť když na ně padne exekuce – potom to je život, který se téměř nedá žít, je to vyloženě bída.
Při tom porovnání těch tří zemí jste mě překvapil tím, že Češi vnímají budoucnost nejpozitivněji, protože Němci jsou o dost bohatší než my. Čím to je, že nevnímají budoucnost tak optimisticky jako Češi?
Jednak na ně doléhá migrační vlna. Jenom v Žitavě, když jedu na setkání euroregionu, to bývá v budově Zemského úřadu, tam vidím pokaždé fronty azylantů, kteří tam stojí kvůli podpoře. To už může mít psychologický efekt zvláště na lidi, kterým se nemusí dobře dařit a vidí, že stát, místo aby pomohl nejslabším skupinám, tak tu má další přítěž. To je frustrující a nahrává to extrémním názorům ve společnosti. V Sasku poslední volby vyhrála Alternativa pro Německo. Na základě toho rezignoval premiér Stanislav Tilich.
Možná je to i tím, že Sasko, zvláště oblast kolem Žitavy, patří v Německu k těm úplně nejchudším...
Ty východní země ano. I když je fakt, že veřejné rozpočty jsou na tom stejně dobře jako v jiných částech Německa. Nicméně s azylovou politikou se těžce vyrovnávají. A druhý aspekt je – a to dlouhodobě – demografická situace. Vylidňování. Způsobuje, že je tam spousta domů prázdných. Hodně lidí si našlo práci v západní části Německa. To vše způsobuje, že populace stárne a zmenšuje se. Kdežto tady v Liberci se každým rokem zvětšuje. Takže když tu něco stavíme, tak víme, že to upotřebíme. Že to využijí další generace, naše děti. Kdežto v Německu takovou naději nemají. Ten budovatelský duch tam není. Což vzbuzuje ten pesimismus. A nemá to nic společného s tím, kolik mají ti lidé peněz v peněženkách. Na pěkné auto mají i na hezkou dovolenou či dostatek jídla. Ale život není jen o tom.
Migrace otřásá už tři roky Evropou, sám to vidíte v té Žitavě. Jednotlivé země mají jiné zájmy, třeba Italové versus středoevropské země. Může toto téma zacloumat se samotnými základy Evropské unie?
Asi to není takový problém, že by se ty země ekonomicky hroutily. Byť to třeba Německo stojí nemalé finanční prostředky. Ovšem má to dopad na volby v každé té zemi. Takže v Rakousku je zvolený politik, který se staví k přijímání migrantů jinak než jeho předchůdce. Nakonec se může stát, že během dvou volebních období se postoj předsedů vlád jednotlivých zemí natolik změní, že na původním společném záměru se už nedohodnou. Takže riziko je politické, že se neshodnou a migrace bude důvodem politického rozpadu Evropské unie.
Psali jsme:
To je pohled pesimistický. Ale zároveň pokud by se vyměnily díky volbám politické špičky, které už nestačí tempu doby, mohla by pak třeba z pohledu optimisty nastat potřebná reforma Evropské unie?
Ano. S tím se ztotožňuji. Mohlo by to přinést nové pojetí, aby Evropská unie byla konkurenceschopná tomu, co dokáží národní státy. Národní státy dokáží více reflektovat pocity svých občanů, což se projevuje ve volbách. Je nám bližší česká vláda než nějaká anonymní bruselská. Přitom ovlivňování našeho života je dnes z Bruselu daleko významnější a naše vláda už jenom dělá uzpůsobení evropské legislativě.
Když se vrátím do České republiky, největší voličskou podporu má v tomto období hnutí ANO, naopak strany, které ještě před nedávnem dominovaly, ztrácejí. Nemění se nám tu politické klima, nebo je to jen nějaký krátkodobý výkyv? A sledujeme něco podobného i jinde v Evropě?
Podívejme se na Anglii. To je země s tři sta let dlouhou demokracií. Tam je to ustálené i v myslích a mentalitě lidí – politika se tam odehrává hlavně mezi Konzervativní stranou a labouristy. Prostředí pro vznik nových stran a že by ty dvě dominantní náhle výrazně ztratily, je nepravděpodobné. Dlouho si u nás ODS a ČSSD myslely, že ODS je jako konzervativní strana a ČSSD jako labouristi. Po nějakém čase však voliči zjistili, že politici – ať už se hlásí k čemukoliv – tak jejich pracovní výkony a chování neodpovídá těm zajetým demokratickým stranám. Lidé nebyli spokojeni s politiky zastupujícími tyto strany. Ani nešlo o volební programy, ale nebyli schopni je naplnit. Ztratili důvěru lidí. Ti teď volí jiné politiky, i když třeba nemají vůbec žádný program.
Dá se říci, že jsme ve fázi hledání? Voliči hledají a zkoušejí někoho nového...
Ano, tohle se před pár lety odehrávalo třeba v Polsku, kde se to hodně měnilo. Problém byl podobný, programy možná dobré, ale politici osobnostně selhávali. Lidi potom hledají nové tváře. Hodně to ovlivňuje nástup internetu, sdělovacích prostředků, různých soukromých televizí. K voličům se dostává daleko víc informací. Díky tomu se klima mění. Dnes si člověk může přečíst zprávy i v mobilu, v autobuse, ve vlaku. O komkoliv cokoliv. To dříve nebylo. Voliči se daleko rychleji dostanou k informacím, což způsobuje, že se umí daleko rychleji odvrátit od někoho a v tu chvíli uvěřit někomu dalšímu. Ještě se musí volič naučit rozpoznávat mezi politiky, kdo je ten, kdo má tři věci. Že to, co říká, si také myslí, a také to dělá. Což je integrita osobnosti. Což často lidé v politice nemají, i když někteří ano.
Teď máme aktuálně pár dní vládu s důvěrou – koalici ANO s ČSSD s tolerancí komunistů, což zvláště opozice silně kritizuje. Ale nemá také máslo na hlavě v tom smyslu, že mohla do té koalice jít? Nebyla chyba, že třeba ODS do vlády nešla?
V každé politické straně – ať už je to třeba ODS, či ČSSD – se najde názorová skupina, která říká jít do toho s ANO. A pak ta druhá, která prosazuje nejít do toho s nimi s tím, že se vyplatí zůstat raději stranou a ukazovat na jejich chyby než vzít nějakou zodpovědnost. Teď jde o to, kdo kam spadá. Můj názor je, že Starostové a nezávislí, ale i třeba ODS mohli tu zodpovědnost za spoluvládnutí s ANO vzít. A prosazovat pravicové prvky v té vládě – třeba ne všechny, ale aspoň nějaké než vůbec nic.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
