Je pro vás vítězství Donalda Trumpa až tak velkým překvapením? A jak by se to mohlo dotknout ČR? Domníváte se, že Trump splní své sliby a bude mít snahu domluvit se s Vladimírem Putinem, jak si „rozdělit“ svět po vzoru Jaltské konference? Opravdu omezí aktivity americké armády v Severoatlantické alianci, anebo to byla jen silná předvolební rétorika?
Obávám se většího izolacionismu USA. Nečekám žádnou novou Jaltskou konferenci a parcelování světa. Spíš teď bude záležet na soudržnosti EU – a na tom, zda se probere a bude více akceschopná. Mění ji migrační krize, mění ji odchod Velké Británie. Zatím mi chybí aktivnější reakce. A totéž bude platit i o vztahu s USA, s jeho novým prezidentem. Ale počkal bych, co Donald Trump začne skutečně dělat. Předvolební rétoriku beru s rezervou.
Prezident Zeman před několika dny uvedl na veřejnosti, že by v Bílém domě spíše uvítal Donalda Trumpa než Hillary Clintonovou. A nyní po vítězství Trumpa veřejně prohlásil, že je s výsledkem voleb v USA opravdu spokojený. Myslíte si, že toto prohlášení by mohlo mít vliv na zlepšení česko-amerických vztahů, které nejsou v současné době zrovna optimální?
Tak bych to neviděl. Bude záležet na tom, jak velký zájem projeví nový prezident o svět kolem USA, o Evropu zvlášť a pak o Českou republiku. Ale ptáte se mě, jak zvolení Trumpa ovlivní vztahy s USA. Ale já se ptám: „Jak vztahy s USA ovlivnilo třeba prezidentovo prohlášení, že americký velvyslanec má na Hradě dveře zavřené?“ Donalda Trumpa bych do toho teď netahal.
Kdyby Donald J. Trump přijel do Česka, jak by ho měl Miloš Zeman přivítat?Anketa
Vraťme se k událostem české politiky. Domníváte se, že rozruch ohledně návštěvy dalajlámy i udělování medailí k 28. říjnu už pominul, anebo bude mít ještě své další pokračování? A jak byste nyní, už s určitým časovým odstupem, zhodnotil všechny ty bouřlivé události včetně „kauzy Brady“ a protestů některých našich umělců? Změnil jste vy – jeden z hlavních iniciátorů shromáždění na Staroměstském náměstí – na některé aspekty zmíněných případů svůj názor?
Zásadně nezměnil. Spíš mě další vývoj událostí a reakce některých lidí – často nenávistné a plné nadávek – přesvědčily, že to byl krok správným směrem. Vyvážila je vlna podpory tomuto kroku. A jsem rád, že shromáždění na Staroměstském náměstí proběhlo bez nenávisti a divokých výkřiků.
Česká veřejnost se po zmíněných událostech opět víc rozdělila. A to i z toho důvodu, že vláda i prezident tvrdí úplně něco jiného než řada dalších politiků. Jedna strana totiž prohlašuje, že naše špičková politická reprezentace udělala dobře, když vydala prohlášení, v němž se distancovala od návštěvy dalajlámy a že oficiálně se s tibetským duchovním nesetkávají ani politikové významných západních zemí. Druhá strana naopak říká, že zbytečně poklonkujeme Východu a i ministři, bez ohledu na diplomatická pravidla, se mohou setkávat, s kým chtějí. Jak se v tom orientovat, komu vlastně věřit?
Předně nemyslím, že to společnost rozdělilo – jedno prohlášení společnost neštípne. Naše společnost je rozdělená a jen se to znovu ukázalo a myslím si, že se to bude ukazovat i nadále. K tomu prohlášení snad už jen krátce: Nepopíráme politiku jedné Číny, ale reagovat na námitky čínské strany prohlášením čtyř nejvýše postavených ústavních činitelů, to mi přijde opravdu neadekvátní situaci. Každý ať to posoudí svým rozumem – demokracie předpokládá, že si volič bude ochoten porovnat informace, utřídit si je, bude ochoten nad nimi přemýšlet. Dívejme se a přemýšlejme.
Jak vůbec posuzujete nedávná vystoupení našich známých umělců v této souvislosti – Vojtěcha Dyka, Jiřího Bartošky či Jana Krause? Co bylo vlastně příčinou toho, že jste jim, podle vašeho tvrzení na TV Prima, zakázal přečíst jejich prohlášení? A jak hodnotit názory některých lidí, kteří například doporučují těmto „revolucionářům v mercedesech“ vyjet do ekonomicky slabších regionů, aby se dostali do reality a poznali skutečné problémy obyčejných lidí…
Ctím právo každého mít svůj názor a ve svobodné společnosti jej svobodně vyjádřit. Ctím také právo svolavatelů jakéhokoliv shromáždění mluvit do toho, kdo promluví a kdo ne. Zaznamenal jsem mimo jiné protesty Strany zelených. To přeci není oprávněný nárok. A k umělcům: Chtěl jsem oslavu, ne protestní akci – a vyzývání k občanským nepokojům mi k tomu prostě nesedlo. I když s důvody umělců třeba i souhlasím.
Já žiji na Zlínsku, moje rodina žije na Zlínsku, nemyslím si tedy, že bych neznal život lidí i v malých obcích.
Psali jsme:
A co Miloš Zeman? Dá se říct, že šarádami okolo udělování medailí ztratil nějaké to procento na své popularitě? Nezatvrdili se proti němu i ti lidé, kteří ho dříve volili jako menší zlo? Domníváte se, stejně jako někteří komentátoři, že Zemanovi příznivci pojali jeho kroky okolo návštěvy dalajlámy jako boj svého prezidenta „proti těm nahoře“, tedy i proti „kavárně“, pravici a některým umělcům?
„Kavárna“ a tak dále – to jsou klišé. Lépe se skrze ně vysvětluje mnohdy složitá situace, ve které se společnost nachází. Dejte někomu nálepku, rozdělte svět na hodné a zlé a je vše jasné! Je to jednoduché, ale život je složitější.
Popularitu Miloše Zemana ukáže průzkum a pak volby, pokud do nich znovu půjde. A tady je další klišé – tvrzení Zemanových příznivců, že se část národa nesmířila s jeho volbou. I to nemusí být pravda. Smířil jsem se s ní, ctím rozhodnutí suverénních voličů, ale to neznamená, že souhlasím s tím, co Miloš Zeman říká nebo co dělá. Zaměňujeme příčinu za následek.
Co byste řekl k novému prezidentskému kandidátovi, který nyní rozjíždí svoji kampaň, tedy k Michalu Horáčkovi? Jak například posuzovat jeho minulost, když byl za komunismu vedený jako „domácí dělník“ a přitom dělal kšefty v sázkách? Domníváte se, že by mu mohlo nyní pomoci poradenství Magdy Vášáryové, která však dlouhodobě kritizuje Čechy za jejich postoj k uprchlíkům?
Minulost musí pan Horáček vysvětlovat sám. Řada lidí to může vnímat kontroverzně, ale zase je to na posouzení voličů, oni rozhodnou. Poradenství paní Vášáryové nechci hodnotit, neznám její zkušenosti z kampaněmi.
Politika se v současné době dostává do starých kolejí a největší tlak je nyní vyvíjený na premiéra Sobotku. Preference ČSSD se totiž řítí dolů, když Andrej Babiš jich už získal, podle zveřejněných průzkumů, asi dvojnásobek. Možná i proto předseda vlády svaluje vinu na ministry a prezidenta Zemana a chce vyměnit i některé členy ve svém kabinetu. Co mu ale takové jednání může přinést? A co bude dál s celou sociální demokracií?
Problémy ČSSD naštěstí vůbec nemusím řešit. Ani si netroufám predikovat, jak to s ní bude dál, to záleží na mnoha faktorech, především na různých – a to i protichůdných – tendencích v této straně.
Výměnu ministrů necelý rok před volbami ale beru jako ryze marketingový tah. Poslední rok vlády je slabší, navíc se noví ministři budou nějakou dobu rozkoukávat. Co od nich tedy pan premiér očekává? Vize a koncepční změny asi ne, takže tuto výměnu beru spíše už jako první předvolební billboard.
Co se může stát za týden o svátku k 17. listopadu? Myslíte si, že by mohl přijít pokus o „násilné svržení prezidenta“? A budou se aktivizovat i Zemanovi příznivci, nebo patří k mlčící, ale volící většině, která na nějaké demonstrování kašle?
Nečekám žádný pokus o svržení prezidenta. A nejsme ani v takové situaci, ve které by měly místo jiné postupy, než standardní demokratické mechanismy. Všechny výkřiky a varování před převraty a svrháváním vidím jako notně hysterické a nevím, kde se berou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
