Česká vláda poněkud otálela s informováním, kdy Istanbulskou úmluvu projedná a nakonec vše odsunula na tento týden. Není to divné?
Neřekl bych, že je to divné. Vláda se může rozhodnout kdykoliv o jakém bodu bude jednat. Teď už je ale veřejně známo, že je to na programu jednání.
Nicméně vláda je často kritizována za špatnou komunikaci s veřejností. Souhlasíte s kritikou?
Asi nejslaběji s občany komunikovala ohledně jejího balíčku úspor. Tam si myslím, že to z hlediska public relations (PR) prohrává. A obhajoba úsporných opatření, přestože mám také obavy ze zvyšování daní, by mohla být profesionálnější a lepší než je ta současná.
Jaké máte výhrady proti ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, tedy zmíněné Istanbulské úmluvy?
Jste pro přijetí Istanbulské úmluvy?Anketa
Úmluva například zavádí pojem gender, který ale není biologickým pohlavím, nýbrž jde o umělý konstrukt, který tuzemský právní řád doposud nezná. Ten termín je nedefinovaný, což může nadělat v právním řádu paseku. Veškeré násilí na ženách má být vnímáno jako genderově podmíněné, což není pravda. Zloděj může okrást stejně tak dědečka jako babičku, když vidí, že oba dva jsou slabí a bezbranní. A když okrade raději babičku, tak to není kvůli genderu, tedy z důvodu jejího pohlaví. Je to, co se týká obsahu, ideologický dokument.
V úmluvě se také požaduje, že státní moc má bojovat proti předsudkům. Nejen proti stereotypům ohledně rolí mužů a žen, tedy těm, které vedou k násilí na ženách, ale vůči všem stereotypům. Nicméně stereotyp je přeci převažující zvyk či názor. A proč by státní moc měla bojovat proti převažujícím konvencím.
Formálně by dokument v této podobě neschválil žádný parlament. A proto se to napsalo jako mezinárodní úmluva a existuje tlak, že když nějaké země tuto mezinárodní úmluvu ratifikovaly, musíte i vy. To je manipulativní.
Jste ředitelem Institutu pro výzkum práce a rodiny Slovenské republiky, silně katolické země, která úmluvu neratifikovala. Není tím ovlivněn váš názor?
Tady však nejde o katolicismus či náboženství. Bulharský Ústavní soud dokonce ve svém nálezu konstatoval, že ta úmluva odporuje tamní ústavě. A Bulharsko je tradičně spíše pravoslavná země.
Je to dané faktem, že my ve východní a střední Evropě nejsme tak ovládáni progresivistickou ideologií jako jsou elity a média v západní Evropě. Jinými slovy, my jsme si uchovali to, co bychom mohli nazvat jako common sense neboli zdravý selský rozum.
Fotogalerie: - Stop cenzuře
Advokátka Lucie Hrdá, která se specializuje na pomoc obětem sexuálního a domácího násilí, prohlásila, že pakliže úmluvu neratifikujeme, bude to mezinárodní ostuda. Co vy na tak silná slova?
Vůbec ne! Demokratická země nemá povinnost ratifikovat žádnou mezinárodní smlouvu. Je to čistě na našem zvážení, jestli ji chceme, nebo ne. Nebude žádnou ostudou, pokud si po diskusi řekneme, že souhlasíme sice s dobrým úmyslem, ale v tomto znění úmluvu z dobrých důvodů nepodepíšeme. To je naprosto správné. Velká Británie nejdřív přistoupila k Evropské unii a pak se rozhodla, že z ní vystoupí. A nešlo o žádnou ostudu, ale o rozhodnutí většiny britských voličů.
Není paradoxem, že se úmluva o lidských právech jmenuje po největším městě země, která je kvůli porušování lidských práv dost masivně a opakovaně kritizována?
Pokud lidskými právy rozumíme zásadní svobody lidí, tak Turecko lze v mnohém kritizovat. Ale ten důvod, proč mluvíme o Istanbulské úmluvě, je jednoduchý. Aktivisté, kteří ji sepsali, si vybrali nějaké letovisko u moře a tím bylo město Istanbul. Tam se sešli v hezkém hotelu, dali ji dohromady a nazvali podle místa vzniku. S tureckou vládou to nemělo nic společného.
Fotogalerie: - Věčné město
Není ale paradoxem, že se Saúdská Arábie, kde se uplatňují na ženách tresty jako bičování či popravy mečem, od roku 2018 stala členem Komise o statutu žen, která funguje v rámci struktur Organizace spojených národů (OSN)?
OSN je od samého počátku pokryteckou institucí. Nejde o organizaci spojených národů, ale zastoupených režimů. A tyto režimy vytvořily jakýsi kartel a postupně se v různých komisích střídají. Takže v komisi pro lidská práva mohou být Kuba, Severní Korea, Írán, Saúdská Arábie, Zimbabwe a podobně.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek zvažuje dvě varianty nové definice trestného činu znásilnění. Buď bude, jakož i doposud, vyžadovat prvek násilí a vznikne trestný čin nesouhlasný sex anebo se změní tak, že namísto projevu násilí bude ke spáchání znásilnění stačit nesouhlas oběti. Co je lepší?
Nemám na to jasně vyhraněný názor. Znásilnění se může stát i za okolností, že je žena tak paralyzována strachem, že se nebrání a nevydá hlásku. V tomto případě také nelze říct, že jde o konsenzuální styk. Myslím si, že toto je něco, co nelze úplně přesně vtěsnat do zákona, ale spíše by měly soudy na základě stávajícího zákona zohlednit všechny okolnosti a tak se dobrat verdiktu, jestli šlo či nešlo o znásilnění.
Kdyby se ta definice mírně změnila, vůbec by mi to nevadilo, protože jsem samozřejmě proti znásilnění. Měli bychom se však vyhnout tomu, aby byli trestáni lidé neprávem a falešně obviněni ze znásilnění. Vždy musí platit presumpce neviny.
V Česku je zatím celkem tabu domácí násilí na mužích, i když i to se začíná měnit. Nicméně pořád jsou oběti takového násilí přinejmenším terčem posměchu. Proč tomu tak je?
To je další z řad pokrytectví. Pokrytectví těch, kteří na jednu stranu říkají, že by se obětem nikdo neměl vysmívat, ale argumentují tím, že mužské oběti si za to mohou samy. Je to naprosto legitimní téma pro výzkum. Jak domácí násilí na ženách, dětech, tak i na mužích. Bohužel, nejméně se mluví, nicméně je také velmi závažné, o takovém násilí na seniorech.
Progresivistická ideologie je stále v "záři reflektorů". Kam až to může zajít?
Je to vliv jedné konkrétní ideologie, kterou všichni nesdílejí, která však zažívala určitého vrcholu v některých částech USA a západní Evropy, ale podle mě je už na ústupu. U nás jako kdyby si elity myslely, že pokud mají být pokrokové, tak musí stále v této ideologii pokračovat.
Uvedu příklad. Takzvaný transgender. Tedy, že dítě trpící genderovou dysforií, takže se považuje za osobu opačného pohlaví než je, má hned dostat hormonální blokátory puberty a pak mu má být chirurgicky změněno pohlaví. Velká Británie byla mezi prvními zeměmi, kde se to dělo u nezletilých v podstatě na požádání a bez souhlasu rodičů. Teď je jednou z prvních zemí, která tyto experimenty zakázala. To je příklad země, která si prošla radikální fází této ideologické transgenderové revoluce a teď se zděsila toho, co vlastně udělala a vrací se k normálu, tedy ke zdravému rozumu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
JiM
