Nejdříve bych Vás chtěl oslovit jako bývalého velvyslance v USA. Publicista trvale žijící v USA Dušan Neumann ParlamentnímListům.cz sdělil, že Demokratické straně se ve svatém nadšení v boji proti chudobě a v posledních letech v oživeném boji proti rasismu podařilo americkou společnost daleko více rozklížit než sjednotit. Co vy na to?
Na velmi nešťastném rozklížení americké společnosti nesou vinu obě hlavní politické strany, prezident Trump i Kongres. Podobně se vyvíjí situace i v některých evropských zemích. Jednostranné obviňování jedné či druhé strany přehrady překlenout nepomůže.
Prezident Miloš Zeman označil heslo Black Lives Matter za rasistické. Jaký je váš názor?
Heslo Black Lives Matter znamená “Na životě lidí černé pleti záleží”. Stalo se široce užívaným po smrti Afroameričana George Floyda v Minneapolis následkem policejního násilí. To je v kontextu situace pochopitelné. Kdyby to heslo znělo “Jen na životě lidí černé pleti záleží” nebo “Na životě lidí černé pleti záleží a na jiných ne”, bylo by samozřejmě rasistické. Ale tak to heslo nezní, což prezident Zeman buď nepochopil, nebo nechtěl pochopit. Přijít s výrokem o rasistické povaze toho hesla v proslovu na recepci pořádané americkým velvyslancem na jeho rezidenci při příležitosti amerického státního svátku Dne nezávislosti není dobrou ukázkou státnického vkusu. Byl jsem u toho, vím, o čem mluvím.
Psali jsme:
Nezáleží snad na všech životech, tedy All Lives Matter?
Samozřejmě, že záleží, na bílých stejně jako na černých, žlutých nebo jinak barevných. Možná jednou budeme vyhlašovat heslo “White Lives Matter”, až se budeme cítit jako znevýhodněná menšina my. Ale zatím menšina nejsme, alespoň ne u nás doma.
Byl jste velvyslancem i v Izraeli. V květnu jste kritizoval společné prohlášení Petříčka, Zaorálka a Schwarzenberga, ve kterém odsoudili plánovanou izraelskou anexi židovských osad, které Izrael od roku 1967 vybudoval na okupovaném území Západního břehu Jordánu. Prohlásil jste, že výhrady vůči politice přátel mají být diskrétní. Není to ale "pštrosí politika", tedy schovávání hlavy do písku?
Diplomacie má jako každé řemeslo svoje nástroje. Mezi ně patří diskrétnost a snaha předcházet otevřeným sporům nebo konfliktům. Já a dva další bývalí velvyslanci v Izraeli jsme měli pocit, že jsme možnosti diskrétní diplomacie ohledně navrhované anexe židovských osad na Západním břehu nevyčerpali a že bychom při jejím použití byli možná v lepší pozici, jak na izraelskou vládu působit. Jako lidé, kteří dohromady působili přímo v Izraeli patnáct let a budovali vztahy s různými izraelskými vládami, čerpáme pro tento náš názor z poměrně rozsáhlé zkušenosti.
V Česku jsme měli "ricinovou aféru" započatou Respektem, kterou později uvedl premiér Babiš na pravou míru s tím, že šlo o nesváry mezi dvěma ruskými diplomaty. V USA mají "zabijáckou aféru" započatou New York Times o tom, že ruská strana platila teroristům z afghánského Tálibánu za to, že zabíjeli vojáky NATO. To zase popírá Trumpova administrativa. Jakým způsobem jste se zorientoval v obou kauzách?
Nevím, zda se někdy dozvíme skutečnou pravdu o “ricinové” aféře. Já osobně jsem k ní přistupoval opatrně, protože jsem si nedovedl představit, že by jakýkoli ruský nebo kterýkoli jiný agent přijel s úmyslem někoho otrávit do Česka a někomu řekl “Tak jsem tady s tím ricinem”. Není ovšem pochyb, že se podobné věci dějí. Ruští zpravodajci pro ně mají označení “mokryje děla“, což je termín označující cílenou likvidaci oponentů v zahraničí. Například pro roli ruských služeb v případu pokusu zavraždit jedem Sergeje Skripala ve Velké Británii je řada velmi silných důkazů. Ta ricinová amatérština tak ale moc nevypadá. Jako zpravodajská hra s cílem poškodit vztahy mezi oběma zeměmi je však vypouštění takových zpráv možné. Pokud jde o ten americký případ, neznám podrobnosti a musel bych ho nastudovat. Nerad střílím od boku.
Nejde v obou případech o hru zpravodajců, kteří používají novináře jako "užitečné idioty"?
Nevím. Informace mám podobně jako vy z médií a kauza je nepřehledná. Osobně si celoživotně stojím za tím, že svobodná média jsou nutná pro zdravou společnost.
Jako kandidát do Senátu jste ve své podpoře dal dohromady tři důležité opoziční strany. Jak se v možné budoucnosti, tedy jako senátor, budete vyrovnávat s jejich rozporuplnými názory v některých otázkách?
Bylo to spíš opačně. Dal jsem si podmínku, že budu o kandidatuře uvažovat jen tehdy, pokud se politické strany, které mě v tom smyslu oslovovaly, k mé podpoře spojí. K mému překvapení to učinily a já to chápu jako důkaz jejich vůle a schopnosti spolupracovat pro ozdravění situace v České republice. Budu se samozřejmě snažit přispívat k diskusi a hledání konsensu v otázkách, kde mezi nimi existují rozdíly, ale nejsem členem ani jedné z nich a řídit se budu vlastním svědomím.
Senát je krmelec. Mnozí senátoři jej berou jako vedlejšák. I to jsou stesky kritiků Senátu. Je v pořádku, že mají Senátoři k tomuto postu ještě další funkce?
Myslím, že by novinář neměl vyslovit tak zřejmě tendeční a předpojaté tvrzení ani jako otázku. Byl jsem senátorem na plný úvazek šest let, nezbohatl jsem z toho a musel jsem oželet jiné nabídky a možnosti, které by byly určitě lukrativnější. Mluvit jiným senátorům do toho, jak nakládají se svým časem a odpovědností vůči voličům, neumím. Každá situace je jiná.
Jste připraven vzdát se postu ředitele Knihovny Václava Havla, když se dostanete do Senátu?
Od svého návratu z Británie pracuji v knihovně již pět let. Je to pro mě srdeční záležitost, mám tam skvělé spolupracovníky a řadu rozpracovaných projektů. Rozhodně chci být v knihovně užitečný i nadále, ale budoucnost ukáže, v jaké přesně roli.
Můj pocit zodpovědnosti za knihovnu a její budoucnost ovšem jen vzrůstá, když se stává předmětem neopodstatněných a demagogických útoků, jako se to stalo minulý týden v článku ParlamentníchListů.cz Tomáše A. Nového “Zatímco Pražanům chce Hřib s Pospíšilem zvýšit MHD, podívejte, jak se zachovali, když si pro peníze přišli z Knihovny Václava Havla.” V první řadě jsme si pro žádné peníze nepřišli, ale každoročně soutěžíme o příspěvek Magistrátu hlavního města Prahy kulturním institucím a projektům. Příspěvek, který získáváme již několikátým rokem a který letos činí 650 000 korun vyplývá z vysokého hodnocení naší práce a našich pořadů hodnotící komisí a pokrývá zhruba 3,5 procenta celkových nákladů knihovny, nikoli dvacet procent, jak bylo nesprávně uvedeno.
V knihovně pořádáme ročně kolem 160 pořadů, které se těší velkému zájmu zejména mladých diváků a posluchačů, a které jsou volně přístupné komukoliv. Několik desítek dalších organizujeme mimo knihovnu, mimo Prahu a některé i mimo Českou republiku. Jsme dnes jedním z mála míst v centru Prahy, které pořádá neplacené a hojně navštěvované kulturní akce a je schopné konkurovat komerčním podnikům a nálevnám, kterých je ve středu našeho krásného hlavního města až příliš. Zajímáme i zahraniční návštěvníky, kteří se chtějí o naší současnosti a historii dozvědět víc než z nejrůznějších pseudohistorických mučíren a sbírek hrůz. Jsme hrdí na to, že tím můžeme přispět k obrazu Prahy jako kulturního evropského centra, k její přitažlivosti pro domácí i zahraniční návštěvníky i k dobrému jménu celé země.
Osobně nejsem stoupencem záměru zdražovat městskou hromadnou dopravu (MHD), alespoň ne do doby, než se vyčerpají možnosti efektivnějšího využití stávajících prostředků. MHD má být v první řadě veřejnou službou, přispívající ke kvalitě životního prostředí a života ve městě vůbec.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
